Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Červen 2018

Remember me - 55

26. června 2018 v 20:00 | Saskie |  Remember me
Ey, máš se?
Ráda bych poukázala na skutečnost, že někdy vzpomínky ve snech nebývají stejné jako realita a nějaké věci se můžou ve skutečnosti lišit.
Jenom říkám, aby se na to myslelo kdyby se v budoucnosti ukázalo, že věci byly jinak. :3



Vyšplhal jsem na svou postel a prostě se do ní svalil.
Bolela mě hlava. Doufám, že si vzpomenu aspoň na něco.
Aspoň něco, co stojí za tu bolest.
Přikryl jsem se dekou spíš ze zvyku než kvůli teplotě a zavřel oči.
Nebyl jsem jistý, jestli si na něco vzpomenu, ale z nějakého důvodu jsem to bral jako samozřejmost


Remember me - 54

23. června 2018 v 12:38 | Saskie |  Remember me
Yo, jsem tu zas
Možná jsem na blog trochu zapomněla.
Hehe, to je zvyk.
Takže konečně přináším další díl
Pardon za to zpoždění, nebo tak




"Děkuju" Zarazil se a zmateně na mě koukl "Za vzpomínku."
Jen se ušklíbl "Za to bych zasloužil něco víc" Vyplázl na mě jazyk a ztratil se z mého dohledu.
"Až budeš chtít něco vědět, zavolej mi v normální hodinu, buď tak hodný" Zaslechnu zívnutí.
"Spolehni se" Zasměju se a nechám ho zmizet.
Padnu na záda, zhasnu lampu a chvíli čumím do stropu
"Takže za všechno může moje matka, hm?"

Remember me - 53

14. června 2018 v 22:24 | Saskie |  Remember me

Komenty vážně vždycky potěší na duši, hlavně double. xD
Takže děkuju, moc se mi tahle náhlá pozornost líbí :3
Uvažuju nad tím, že by to chtělo od začátku trochu updatovat, ale to by mi zabralo roky :T Já se znám.
(Vždyť já ještě teď opravuju Bohyni smrti)






"Udělám čaj, běžte si dát sprchu, než onemocníte" Usmála se na mě a prošla zpátky.
"Um- ne, já půjdu, nechci obtěžovat" Snažil jsem se z téhle situace vykroutit, ale Will na mě zvedl obočí
"Ona se neptala. Půjčím ti nějaký svoje věci, koupelna je támhle" Ukázal na dveře pod schody a rozešel se po schodech nahoru
Oh, tak chodba vedla do třech místností, prvně jsem to neviděl.
Ne že by na tom snad záleželo.
"Um- ne, vážně to není nutné" Snažil jsem se to zachránit, ale ani on, ani jeho matka mě neposlouchali.
Za chvíli se vrátil a podával mi hromádku věcí.
Ani nemusím říkat, že jsem proti němu prohrál. Nedokázal jsem ho odmítat dlouho.

Remember me - 52

12. června 2018 v 13:56 | Saskie |  Remember me
A já si skoro myslela, že na další koment počkám aspoň půl roku když ne dýl, a ono ne :3
Takže děkuji
Možná bych pomalu zas mohla povídku rozepsat.





Vyčerpaně jsem vydechl a podíval se na ségru, která rozrazila dveře.
"Jsou čtyři. Nech mě spát." Probodla mě pohledem a poškrábala se na své rozcuchané kštici.
"Sorry ségra, neuvědomil jsem si to." Omluvil jsem se, a pak jen čelil varovnému pohledu za zavírajícími se dveřmi.
Měl jsem chvíli na to, abych se uklidnil, unaveně jsem si prohrábl vlasy, notebook vypnul a odložil na skříň vedle postele. Stejně už z toho nemám co nového vyčíst.
Padl jsem do postele a vlastně se uklidnil docela dost. Až moc.