Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 50 + Změna režimu

15. ledna 2017 v 20:39 | Saskie |  Remember me
Hey.
Je tu padesátý díl.
Wow. Číslo, které odrazuje nové čtenáře. Cool.
No využívám kulatého čísla epizody a měním režim.
Mám už delší dobu docela blbou náladu (lidi tomu možná říkají deprese), a už tak minimálně půl roku si pohrávám s myšlenkou ohledně týhle povídky.
Takže jsem se rozhodla změnit režim :3
Ale hodím to až na konec, pro případ, že tyhle žvásty na začátku nikdo nečte.





Sobota 11. dubna

Pořád zírám na toho týpka v mém pokoji. Nebo v koupelně. Nebo vlastně skoro všude.
Pronásleduje mě.
Já ho neznám.
Jen tak zírá.
Neodpovídá mi na otázky.
Už mě vážně štve.
Rád bych ho poznal, ale to je těžký, když mi nic neřekne.
-Měl by se zase oholit.-
Chci mít vzpomínky zpátky.
Hrabe mi z toho.
Mluvím přece na zrcadlo.
Neodpovídá.
Ostatně jako vždy.
Už ani Maik nereaguje na moje zprávy. Nejspíš se bojí toho, na co se zase budu ptát. Nebo je naštvaný, že jsem ho dostal na ten výlet. Nebo nechce, abych ho zase z něčeho obviňoval.
-Listuju deníkem-
Oh, já to nenapsal?
Yeah, obvinil jsem ho, že mi neříká až příliš mnoho věcí, že mě přece jen chtěl nějak využít.
Nevěděl jsem jak, ani proč by to dělal, ale měl jsem vztek. Byl jsem naštvaný, hlavně na to, že jsem nic nevěděl, tak mě to přepadlo.
Prostě to na mě celé spadlo okey? Kdyby mi řekl, co jsem potřeboval vědět, asi bych už ani nemusel být ve svý situaci!
Omluvil jsem se. Měl jsem prostě slabou chvilku.
Snažil se mě nějak povzbudit, že všechno bude v pohodě a že si vzpomenu na všechno.
Choval se jako normální kámoš.
Ale myslím, že to, že jsem ho obvinil z krádeže mého deníku, pro něj mohlo být trochu víc ofenzivní.
Yeah, možná by to bylo v pohodě, když se obhajoval, že by neměl zaprvé důvod a za druhé měl snad nějaký respekt k mému soukromí, kdybych na svém obvinění vyloženě netrval.
Yea, obvinil jsem ho znovu, podezříval ho, chtěl mu prohledat věci, vysypal jsem mu jeho cestovku, byl jsem jednoduše podezíravý. Deník z toho nevypadl a on nakonec odjel.
Welp. Prostě mě to popadlo a najednou jsem bez deníku a bez nejlepšího kámoše z dětství.
Omluvil jsem se později, ale nereaguje. A u něj doma nikdo neodpovídá.
Super.
Jsem na sebe patřičně hrdý.
Nechci to přehánět s detaily, které jsem už zapomněl.
Začínám z těch všech tajemství šílet. A ani psychiatr, rodina, nebo Maik mi fakt nepomáhaj.
Už mě sere, jak mi všichni všechno zatajují.
Má matka, sestra, učitelé, Maik, který mi prozradil všechno, co se dalo, kromě toho, co by se mi vážně mohlo hodit.
"Můžu tam zajít. Za zkoušku nic nedám." Zahuhlal jsem k zrcadlu.
Yea, pořád jsem to s ním nevzdal.
Vzal jsem si noťas, nabíječku, hodil to do batohu a začal volat Alexovi, zatím co jsem šel ke dveřím.
Zvedl to po pár vyzváněních.
"Čus, hele máš teď čas? Nebo aspoň- víš jak jsme se bavili o tom týpkovi, co by se mi snad mohl dostat do počítače?" Vykročil jsem ze dveří a zamířil k zastávce.
Konečně jsem se začal trochu orientovat v okolí
"Hele já teď zrovna moc nemůžu, pracuju, ale pošlu ti adresu a tomu týpkovi hned zavolám."
Sakra jak já byl rád, že jsme zas kámoši. Teď se mi to fakt hodilo.
Poděkoval jsem a zavěsil.
Trvalo mu asi pět minut, než mi poslal informace, kam mám jít.
Když jsem k němu dorazil, nemusel jsem čekat ani čtvrt minuty než mi otevřel dveře, a rovnou, aniž by se ptal, co jsem zač, mě pozval dál.
"Tak co máme za tu pohromu?" Rozešel se někam do bytu a já ho slepě následoval. Co jinýho jsem mohl dělat?
Vypadal jako hippie. Dlouhé tmavé vlasy, delší bradka, volné batikované tričko a volné tepláky.
… Docela mi připomněl můj vzhled, než jsem se ostříhal. Až na ten šílený styl co nosil.
"Eh… Zdravím… Potřebuju se dostat do počítače bez hesla" Když zakotvil v hodně skromném obýváku, položil jsem na stůl před něj svůj počítač.
Jeho byt byl opravdu… skromný. Vlastně jsem viděl jen jeho obývák, pokud to zároveň nebyl i jeho pokoj. U zdi měl malý, starý hnědý gauč, před ním stolek a před tím dřevěnou stoličku. Okno sice měl, ale opět, malé, nejspíš jen aby se neřeklo. V rohu měl poličku vytvořenou jen improvizovaně, dvě cihly + paleta. Takhle udělaný asi 3 patra. Všude měl pověšené různé lapače snů, nebo čehože a korálky a-
"Ukradl?" Pozvedl obočí, zarazil jsem se a přestal se rozhlížet.
Ne, ten noťas jsem neukradl!
Aspoň co vím.
Nevím…
"Zapomněl." Opravil jsem ho rázně.
Zapnul mi noťas, a vzal si ho k sobě na klín. Seděl jsem naproti němu, na dřevěné stoličce, takže jsem nevěděl, co se tam odehrává za magii.
Čekal jsem asi dalších pět minut, než promluvil
"Budu k tobě upřímný. Heslo je od toho, aby se do toho nikdo nedostal bez něj. To je špatná zpráva pro tebe." Prohlásil jako bych byl úplnej idiot
"Jako bych to už nevěděl, proto jsem doufal, že by to nějakej schopnej programátor mohl obejít." Trochu jsem se ho pokusil popohnat lichotkou
Zvedl na mě obočí "Hele než mě začneš balit, nejdřív snad stihneme pozdrav ne?"
Trochu jsem se zamračil.
Já ho pozdravil jasný? A to tu jakože všichni ví, že jsem teplouš nebo co?
"Hele nepropaluj mě hned pohledem jasný? Jenom vtípek, jenom vtípek" Mávl rukou "Navíc jsem nedomluvil. Dobrá zpráva je, snad, že tvoje přihlašovací jméno nemůžu najít"
Znepokojeně jsem se zamračil ještě víc.
"To znamená…?"
"Že sis nejspíš jméno měnil, ale nějak to nedokončil, proto se ti nejde přihlásit. Řekni mi svý předchozí přihlašovací jméno a pak ti k němu změním heslo" Usmál se jako by to celé vyřešil a už by neměl být problém.
"… Zapomněl jsem ho."
"Tys to ukradl, že jo? Přiznej se. Seš jenom zloděj." Viděl jsem na něm, že by do mě při každé větě dloubl prstem, kdybych neseděl metr a půl od něj a mezi námi nestál stolek.
"Zapomněl jsem všechno. Proto jsem doufal, že by mi počítač pomohl…" opřel jsem si hlavu o svý dlaně
"Hele nebreč mi tu jó? Může to být cokoliv, nějaká přezdívka, jméno skupiny, cokoliv." Jakoby nad tím sám přemýšlel. "Nemáš někoho, komu bys mohl zavolat a zeptat se?"
Zvedl jsem pohled a zamyslel se.
Samozřejmě jsem hned zavolal Maikovi, a samozřejmě, pro jistotu, mi to nezvedl.
Povzdechl jsem si ještě zoufaleji. A pak jsem si vzpomněl na to, co mi někdo říkal…
Znám tě líp než nějaký Maik, proto jsem v klidu.
Projel jsem staré čísla telefonu a našel jméno, které jsem hledal.
Teda aspoň jsem podle jména usuzoval, že to je on.
Zvedl to po delší chvilce.
"Už sis na něco vzpomněl, nebo už tě omrzely ty lži?" Začal jakoby s úšklebkem, ale šlo z jeho hlasu cítit, že se do toho tónu nutí.
"Chci něco vědět. A ano, jsem ochotný zaplatit, ale JEN když to k něčemu bude." Promluvil jsem a neunikl mi nechápavý pohled naproti mně.
"Já posoudím cenu informace." Ozvalo se z telefonu.
"Tak schválně. Vychvaloval ses většíma znalostma než má Maik, tak jestli pak víš, jaké jméno měl můj uživatel na počítači, než jsem ho změnil."
…řekl jsem tu otázku dobře? Nebyl jsem si jistý. Věděl aspoň on, že mám noťas?
Bylo ticho.
Začínal jsem se bát.
Co když-
"Hodně cenná odpověď. Takhle totiž nejspíš získáš přístup k hodně svým odpovědím." Ozval se znovu
"Pokud to víš, tak mi to řekni" Vyštěkl jsem netrpělivě
"Pět." Prohlásil a já nechápavě zamrkal
"Pět? Jak pět? Co pět?" Nechápavě jsem se podíval na týpka naproti mně, jakoby to, mělo být moje přihlašovací jméno. Odpovědí mi bylo záporné zakroucení hlavou.
"Pět je množství. Cena se nemění, jen počet. Jsi ochotný mě pětkrát-" Ani jsem ho to nenechal dokončit.
"Právě teď je mi cena úplně jedno! Prostě to řekni!" Už jsem ho měl zase dost na další věky. To jméno jsem prostě chtěl. Potřeboval. Jeho slavný 'platby' nebyly něco tak zničujícího.
"M A R T Y." Vyhláskoval a snad jsem až cítil, jakoby pokrčil rameny
"Co jako. To je tvoje jméno no." Znovu jsem nechápal
"Ano. To je jméno předešlého uživatele. Budeš chtít vědět i své heslo?" Zavrněl do telefonu.
Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na týpka, co čekal na můj povel.
"Marty." Prozradil jsem. On to tam naklikal, a hádám, že znovu začal pracovat.
"Dám ti tam heslo 1234." Prohlásil po chvíli ten naproti a začal klikat
Vydechl jsem. Dokonce jsem cítil, jak se Marty na druhém konci linky usmál.
"Proč jsi mi nic neřekl?! Proč jsi- Proč-! To heslo jsi mi mohl říct už předtím ne?!" Začal jsem ho hned po telefonu buzerovat.
"Zaprvé ses neptal a zadruhé… Nenabídl jsi cenu" Vysmál se mi
To jakože jsem mohl vyjednávat? A já se teď upsal pro-
Skřípl jsem zuby. "Díky. Máš to u mě" Donutil jsem se prohlásit
"Už se na to těším" Zavěsil sám.
"Přítel?" Zeptal se čaroděj. Jeho skromný byt stejně vypadal, jakoby provozoval voodoo. Všude byly různé korálkové věci, záclonky a co já vím co ještě. Na to, že byl programátor, všechno měl ze dřeva.
"Bývalý no." Pokrčil jsem rameny
Čaroděj se zasmál "Já myslel jako milenec" Zasmál se, aby bylo jasné, že si dělá legraci, určitě mě nechtěl urazit.
"Já přece taky." Pokrčil jsem rameny, a bavil se jeho zaraženým pohledem.



Ohledně té změny režimu, protože mi to začíná být docela líto a ztrácím tak nějak odhodlání, rozhodla jsem se, že Remember me už dále nebudu přidávat.
Ne dokud se pod přidanýma dílama nezačnou objevovat komentáře.
Nevím jestli si o sobě nezačínám myslet nějak moc nebo jak, ale hej, whatever. Můj blog, můj čas.
Ráda bych tu viděla nějaké vyjádření.
Hej jakože klidně nemusíte šetřit s kritikou. Mě to srdce nezlomí.
Kritika, nerovnosti v příběhu, nesouvislosti, nedůležité akce, otázky, změny chování postav, hloupé chování, nerealistické akce? Něco se ti na příběhu nelíbí?
Tak. to. prostě. napiš.
Pochvala taky nikdy nezamrzí, že.
Nebo nějaké vaše nápady, jak to dopadne, co se stalo, s kým ten blbec skončí, co já vím.
Cokoliv vás napadne.
Hej slibuju, že to začne být zajímavější, a pomalu příběh začnu dokončovat. Bude následovat víc vzpomínek a víc odpovědí, takže hej. Zaplaťte mi formou komentářů.

Minimální počet komentářů pro další díl: 2

Chtěla jsem dát tři, ale začnu zlehka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo | Web | 15. ledna 2017 v 21:14 | Reagovat

Asi to nezachráním tím, že ti sem dám dva komenty, co?? :D :D
No, každopádně, hodně se mi líbil ten začátek, jak tam popisuješ ten jeho odraz :D to je fakt dobrý
samozřejmě ty cynické myšlenky jsou taky geniální, takže to máš chválu, pak nutno dodat, ses vytáhla s délkou článku, čekala sem, že to bude končit někde u vysypávání tašky a my sme se nakonec dozvěděli i něco zajímavého :D
Hippie borec co se nabourává do komplů... no já ti nwm, jakože proč ne, ale spíš mi neseděla velikost jeho pokoje... 2x2 metry? a to tam narval pohovku?? no, jako asi jo, ale na to kolik tam měl věcí... by se tam nehnul ne? :D
Že by zavolal tomu "bývalému" bych teda nečekala, to mě, musím přiznat, dostalo... Ta jeho cena, si asi máme domyslet co? Myslím že o žvýkačky s jednorožcema nepůjde :D :D Jenom takový blbý dotaz... Budeš tu platbu nějak víc rozepisovat?? :D :D
A mimochodem, je někde podobizna hlavní postavy?? mám dojem, že jsem žádný obrázek neviděla, asi není co?
No, když to shrnu kolem a kolem... Díl byl konečně dlouhý, poměrně obsáhlý a poučný, u mě dobrý :D

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 21:36 | Reagovat

[1]: Ne, to by ti nepomohlo xD ale dík
Díly budou delší xD Pokud mi to nebude vycházet, z nějakého důvodu, na kratší. xD
Máš pravdu xD 2x2 metry je malý xD dík za objev xD
"Cena" už byla zmíněná v minulých dílech xD mám pocit že v díle, kdy se Marty poprvé objevil xD Za informace co mu prozradí získá pusu xD Rozepisování si ještě promyslím
( ͡° ͜ʖ ͡°)
Ne, obrázek není. (hlavně protože mi nejdou kreslit chlapi) Ale klidně můžeš něco podniknout xD (já něco zkusím
A díky Báji xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama