Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 49

28. prosince 2016 v 19:11 | Saskie |  Remember me
Veselý vánoce a šťastný nový rok.
A teď k novému dílu.






"Já jenom, že jste spolu v jednom pokoji, sem tam si dáte pěstí, ale stejně skončíte u hraní her společně."
"Tomu se nedalo zabránit. Učitel to za žádnou cenu nechtěl přehodit" Prohlásil Noe ledabyle a položil pálku
"A skončili jsme spolu u pinecu, jelikož prostě vy dva jste prostě byli zaneprázdnění jinde." Pokrčil rameny Noe
"Jestli si tvý kámoši normálně dávají pěstí, tak se s tebou nechci moc zaplétat hele" Poznamenal jsem nevinně a taky položil pálku. Prošel jsem kolem Alexe, který seděl na dřevěném křesle a kterému bylo za těžko se na mě aspoň podívat, a sedl si na lavičku.
Brejloun se zasmál "Tak jsem to nemyslel. Ale ok, chápu." Mávl rukou a sedl si na křeslo vedle Alexe


Na večer se všichni vrátili do hotelu. Kluci ukazovali fotky, které pořídili. Ve zkratce, fotili, stromy, lesy, pole, kopce, a jídlo.
Sakra jídlo.
Jak já měl hlad.
Oni si v té hospodě koupili pizzu!
Dokonce několik!
Prý nám koupili taky, tři. Ale po cestě je sežrali…
Fakt potěší…
Nick zmínil, že večer zajdeme do horkých pramenů, které jsou poblíž. Holky z toho měli právem trochu obavy.
No ale teď si hlavně musím najít něco k jídlu, tohle je strašný.
Ještě mám to nedozrálé jablko od svačiny.
A furt jsem nasranej na Maika.

Středa 8. dubna
Už to je asi týden, co mi zmizel deník.
Nevím, kdo ho vzal, nebo jestli jsem ho ztratil. Což si upřímně nemyslím. Dával jsem ho pořád na stejné místo do batohu, nebo když jsem u sebe neměl batoh, tak jsem si vážně dával pozor, aby mi nezmizel z dohledu.
A najednou byl pryč.

Je středa, konečně jsem měl čas si koupit nějaký blok. Sice není kožený, ani cool, ale má na obalu nějakou trapnou hovadinu, tak hádám, že to nikdo nebude chtít ukrást.
Za ten týden se moc nestalo.
Ve zkratce, noc jsem přežil bez úhony. Ve středu jsme se přemístili do chatek u jezera, kde jsme strávili zbytek výletu. Vařili jsme si sami, na což jsme si v tom případě nemohli stěžovat, nebo byla možnost si objednat jídlo. A překvápko, dalo se jíst. Žádná sláva, ale dobrý.
Ségra tam přijela taky, říkal jsem si, jestli se třeba nezbláznila, ale při dalších úrazech nám to dokonce přišlo i vhod. Navíc jsem zapomněl na fakt, že s náma měla jet už v pondělí.
Kupodivu, Alex se snad nějak přenesl přes nějaké Noeho řeči a pomaloučku se se mnou znovu začal bavit. Vysvětlil mi, že měl jednoho kámoše gaye a moc slavně to s ním nedopadlo, tak měl strach, abych ho pak třeba, až se dostanu do stejného bodu jako gay-kámoš, nestáhl s sebou zpátky k drogám.
Odpustil jsem mu, však co. Něco takového jsem i čekal.
Maik odjel dřív, protože tu velkou společnost opravdu nezvládal.
Nebyl schopný mi ani odpovědět na moje otázky co se vrátil z té túry.
Víkend byl v klidu, když nepočítám to, že jsem milionkrát znovu překontroloval, jestli se můj deník jen tak náhodou nepovaluje v batohu. Obvolával jsem ten dům hrůzy, aby když najdou deník v kožených deskách, ať mi dají vědět.
Nedali.
Zatím aspoň.
Hádám, že mi zavolají tak za tři roky, kdy budou provádět "každoroční" úklid.

Pondělí klidné. Maik se mi nějak vyhýbá. Nechce mi odpovídat na telefonáty ani sms.

V úterý jsem se psychiatričce omluvil za své chování při minulém pohovoru a sdělil ji tu novinu o deníku.
Ptala se mě na nedůležité věci.
Ostatně jako vždy.
Vůbec mi nepomohla.
Ostatně jako vždy.
Svůj starý deník jsem se rozhodl už neřešit. Stejně jsem ho chtěl přepsat, stejně ten začátek stál za nic.
Poznámky typu:
-jdu do školy
-učím se
-nudím se
-jdu domů
By fakt nemuseli být nápomocné kdybych ztratil paměť znovu.
Ne že bych se chystal ztratit paměť.
Myslím, že bych to zvládl i bez deníku.
Teď taky nemám starej deník a žiju. Ne?
Týden bez deníku mi to psaní chybělo, už jsem si na to prostě zvykl za tu dobu, co jsem 'naživu', že jsem začal popisovat i učebnice a jednoduché lepící lístečky na poznámky. Nečekal jsem, že by mě to tak chytlo. Přepisovat to ale nebudu. Už z důvodu, že jsem to ani nemohl přečíst a taky z nedostatku papíru, což se podepsalo na obsahu.
Ale teď jsem ve městě konečně našel papírnictví! Musel jsem si koupit nějaký deník. A radši jsem jich koupil trochu víc.
Do zásoby. Kdyby náhodou ta hovadina na přebalu přece jen nikoho neodradila. Nebo kdyby mi náhodou došli stránky. Hah, jednou bych možná mohl dokonce vydat i knihu.

Středa až pátek - škola je v klidu, psychiatrička nepomáhá, Maik se nepřestává zdržovat odpovědí, teď se docela dost bavím s Alexem a ostatními spolužáky. Matka se se mnou dívala na nějakou reality show, myslím, že ji samotnou ta lež o čtvrtcích přestává bavit.
Hlavně protože ve čtvrtek nedávají nic zajímavého v televizi.
Po večerech zapisuju své úvahy, co jsem mohl mít za minulost, z toho, co už vím.
Ke konci mám větší a větší mezery co se vlastně stalo. Už si pořádně ani nevzpomenu na ten výlet.
Musím psát jen ve zkratkách, co se stalo tento týden.
Buď se vážně nestalo nic, co by stálo za zapsání, nebo začínám masivně zapomínat.
Zapisováním prvních scénářů jsem asi strávil až moc času, že jsem ani nevnímal přítomnost. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo | Web | 28. prosince 2016 v 20:28 | Reagovat

eh... to bylo jako co? Žádná užitečná informace, přišlo mi, jak kdyby půlka dílu byla o tom, že se mu ztratil deník a že si koupil nový, který vzhledově stojí za ho..uby xDDD jako jo, dobrý, ale ne... prostě ne... Takhle to přece nemůžeš napsat!!! Přidej další!! :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama