Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 48

18. prosince 2016 v 0:03 | Saskie |  Remember me
Hola
Máte se?
Chtěla jsem přidávat nějak častěji a teď konečně mám náladu psát a říkám si že už jsem tak týden nic nepřidala?
A teď se podívám a ony to jsou tři týdny?
Huhh??
To jsem nečekala. Takže uhh- jo. Další díl?
Byla bych ráda za nějaký koment? Díky? xD
Mimochodem taky vás tak sere, že blog zas nepočítá návštěvnost?
A uh- co vánoce?



Ani se mi tenhle díl nechce přidávat, protože stojí za hoven, ale tak, musím se ho zbavit. Navíc se mi nechce přepisovat, je půlnoc a já jdu spát :c
Enjoy.



Na tváři se mu objevil ještě protáhlejší úsměv, než který se mu tam tyčil do teď.
Našel mě.
Obě kliky semkl ve svých tlustých prstech- a trhl směrem k sobě.
V očích mu zabouřilo rudé světlo, které v jednu chvíli zalilo celý pokoj.
… A nikdo mi nemohl pomoct…


Otřásl jsem sebou, jakoby mi právě někdo vrazil. Udělal jsem krok-dva dozadu a pak se kvůli rozklepaným kolenům svezl na zem.
Noeru, který na zemi seděl dřív než já, a už přede mnou se držel za nos, mě zmateně pozoroval. Brejlatej přiběhl za mnou a vzal mne za paži, že mi pomůže zpátky na nohy, zatím co se ptal, jestli jsem v pořádku.
Ani to nedopověděl a já se mu vytrhl. Vytrhl jsem se mu a ještě se odšoupl asi dva metry od něj.
"NESAHEJ NA MĚ!" zařval jsem na něj chraplavým hlasem a rozklepaně si stáhl kolena k sobě.
Zvedl ruce vedle hlavy a se zmateným výrazem zašeptal "promiň"
Podíval jsem se na své ruce. Kapaly na ně rudé kapky a v dlani se spojovali do malé louže. Chtělo se mi brečet. Bylo mi na zvracení a chtěl jsem pryč. Můj strach mi s probuzením zůstal, a s přibývající rudou barvou v dlani se stupňoval, jakoby podtrhoval můj sen.
"Proč se to děje zrovna mě…?" voda mi najednou rozmazala obraz a já ji po chvíli cítil i na tvářích, lechtala mě na nose i na bradě, kde už se spojovala s rudými proužky.
Bolela mě rána hlavě. Stále. Jako tehdy, když jsem se probral v moři. Jako by byla úplně čerstvá.
Alex přešel k Noemu a pomohl mu na nohy.
Brejlatej byl trochu na rozpacích, jestli má ještě riskovat mi pomoct.
Věděl jsem, že už se nemám čeho bát. Nejsem dítě, není noc, žádný děsivý stíny… přesto jsem si nemohl pomoct.
Ničemu jsem právě v tuto chvíli nevěřil.
Už si nepamatuju, jak jsem se dostal do koupelny, ale najednou jsem strkal hlavu pod kohoutek a chladil si mozek.
Děkoval jsem bohu, že tam byly dvě umyvadla a já se tak nemusel dělit o jedno s Noeruem, který si vedle mě chladil svou kebuli, aby zastavil svůj krvácející nos.
Alexe s Brejláčem Noe poslal pro utěrky s ledem nebo něco, abychom si měli čím schladit šíje.
Pořád jsem byl rozklepanej z té vzpomínky, nebo snu nebo co to sakra bylo.
"Co se tam s tebou stalo? V jednu chvíli jsi nasranej, pak se na chvíli zarazíš a seš roztřepanej jak ratlík? O co jde?" Nechápal Noe a nechal krev normálně zkapávat ze svého nosu do umyvadla.
"Myslím… že se mi vrátila nějaká vzpomínka" Asi jsem pochopil, že takhle se neuklidním. Rovnou jsem vstal a vlezl rovnou do koutu, který asi nazývali sprchou. Odtáhl jsem závěs a sedl si pod kohoutek, a z-ignoroval Noeho zaujatý ksycht.
"C-cože? O-o mém-… o čem?" Zajímal se akčně
"…Proč by ti to měl vrah říkat?" pronesl jsem prázdně a pustil na sebe ledovou sprchu.
"Hej!-" Zarazil se "Já- omlouvám se- mluvil jsem ze vzteku- a…"
"Nemůžu čekat, že tě to přejde po jednom dni. Já jenom, že mě to taky ještě nepřešlo"
"Co myslíš?" Ale no né, někdo tu má tón hlasu jako hodný beránek. Že by se dostal na stejnou frekvenci jako já? "No… né úplně deprese- spíš úzkosti, nebo tak… Já nevim. Asi si neumíš představit jaké to je ztratit paměť."
"Omlouvám se" Zamumlal a já věděl, že to ze mě jenom chce dostat.
"Jenom nějaká vzpomínka z dětství, hádám." Zastavil jsem sprchu
"oh." Zamumlal jenom zklamaně
"Sorry, rád bych ti pomohl." Cítil jsem, že jsem to prostě musel říct.
"Ne- to nevadí. Já jen…"
"Jak jsem řekl, jak si na něj vzpomenu, budeš první, kdo se to dozví, nerad bych riskoval uškrcení ve spánku."
Jenom mírně přikývl
"Takže… Na co sis vzpomněl?" Po chvíli mu asi tíha ticha mezi námi byla nepříjemná, tak se začal vnucovat.
"Ále asi něco z dob kdy mi bylo tak… sedm?" Nevinně jsem se usmál. Ještě jsem to nemohl rozvádět nahlas, zrovna jsem se uklidnil.
"Strašáci ve skříni, znáš to" Mávnul jsem rukou, jakoby se snad nic nestalo
"Ty mi náhodou neřekneš nic o mém dětství co?" Zeptal jsem se zvědavě a rukou se přesvědčil, že mi krev už neteče, a i Noe, když se a mě po té otázce otočil, vypadal v pohodě, jen měl- asi stejně jako já- zarudlej nos.
"To asi těžko, přestěhovali jste se sem tak před třemi lety. Zas tak skvěle tě neznám."
Úsměv mi ztuhnul. Šokovaně jsem k němu vzhlédl.
"Cože?" Nepřeslechl jsem se jenom? Proč mi to Maik nikdy neřekl?!
"To ti o tom nikdo nic neřekl?" Uchechtl se. Musí být génius. Takového všímavého člověka jsem neviděl už dlouho.
"Ale- Tak co Maik?" Zmateně jsem na něj čuměl. Říkal přece, že se známe od dětství…?
"Maik? Eh… No, jelikož se moc neukazuje a s nikým nemluví, vím kulový, ale mám za to, že se přistěhoval tak nějak ve stejnou dobu jako ty." Noe asi nechápal moje nechápání
No já nechápal, proč lidi nechápali to, že abych si na sebe vzpomněl, musí mi říct co možná nejvíc z mojí minulosti! To je to kurva tak těžký pochopit?!
"Oh… A- Ahá… Super že to vím, díky." Byl jsem nasranej.
"Řekl jsem něco blbě?" Nechápal Noe
"Ne, ty ne. Díky." Zvedl jsem se ze sprchového koutu a přešel zpátky k umyvadlu.
"Fakt? Vypadáš docela… eh, vražedně." To slovo řekl naschvál že? Jenom se mě snaží vyprovokovat.
"Sorry za ten nos, moje chyba." Nevinně jsem se usmál
"Myslím, že si za to můžu sám"
"To se vsaď." Pokrčil jsem rameny a dovnitř vešel Alex s brejlounem, se získaným ledem v utěrce
"Kuchařky by se za ten led klidně i porvali, jakoby si nemohli udělat další…" Stěžoval si Alex a podal Noeruovi utěrku, mě ji zase podal brejlatej.
Aha.
Takže radši se bude bavit s někým, kdo mu říká 'feťáku' než aby se bavil s gayem jo? Tako to je pěkný, fakt dík.
Vzal jsem si led a vydal se z koupelny ven.
Alex se, než jsem kolem něj prošel, chtěl zeptat, proč jsem mokrý celý, bylo to na něm vidět, ale radši odvrátil pohled jako bych byl já ten nakažlivý.
To mě úplně dorazilo.
Ale okamžitě jsem se uklidnil, -možná měl s teploušema nějaký problém, tak je nemusí mít zrovna v lásce, já nevím-
"Já bych po tobě nevyjel" Zašeptal jsem schválně škodolibě a celý mokrý si to odčvachtal do pokoje.
Možná jsem se u něj právě odepsal. Super nápad. Fakt. Jsem na sebe zaslouženě hrdej. Dobrá práce.
Sakra.

Hodil jsem na sebe suché oblečení, mokré vyždímal a odnesl ho na terasu, tam jsem ho pověsil přes zábradlí.
Po chvíli přišel Noe. Jeho pohled mi prozradil, že nevěděl, že tam jsem, tak jakoby nic přešel k pingpongovému stolu, vzal pálku a pohybem ruky se mě zeptal, jestli si s ním zahraju.
Povzdechl jsem si, ale stoupl si naproti němu.
Začali jsme hrát.
"Na co sis vzpomněl?" Zajímal se, nejspíš, aby řeč nestála.
Povzdechl jsem si znovu a Noe minul míček.
Přihrál mi ho a já podal na novou hru.
"Nejdřív jsem byl v pokoji-" Trochu zdrženlivě a v kostce jsem mu popsal celý sen a on se zatvářil, jakoby o tom snad něco věděl.
"…Možná to byla jenom noční můra" Pokrčil rameny a tím si opět způsobil prohru.
"A možná ne. Přece jenom jsem byl při vědomí." Prohlásil jsem podezíravě
"No, ale znělo to tak, že by mohlo. Třeba sis jen vzpomněl na sen, co se ti zdál."
"Víš o tom něco?" Zeptal jsem se přímo a znovu začal hru.
"Ha? Ah- ne. Jak bych mohl?" Možná jsem si ten předchozí pohled jenom vyložil špatně, že? Ale podezíravý jsem byl stejně. Rozhodně mi všichni zatajují zrovna ty věci, které mi můžou pomoct nejvíc.
Aspoň takový mám pocit.
"Jak Ryan vlastně vypadal?" Zauvažoval jsem. Nedokázal jsem si ho představit.
Noe se zarazil a nechal proletět další míček.
"No- no vlastně.."
"Byli jste bratři že? Byl ti podobný?" Nevinně jsem se usmál. Nechtěl jsem otevírat jeho rány, ale mohlo mi to přece jen pomoct…
Znovu jsem podal na novou hru
"Byl.. mi docela podobný. I když se vždycky naštval, když to někdo řekl, protože to on byl ten talentovaný a já ten… druhý" Sakra kde se tu zase objevila ta emo atmosféra? To nebyl můj záměr. No, i když možná jsem to mohl čekat, když jsem začal to téma.
Noeru si povzdechl a své vyprávění zkrátil.
"Hnědý, krátký vlasy, trochu nižší než ty. Když se smál, na tvářích se mu udělaly takový trapný ďolíčky. Na spánku měl takovou malou jizvu" naznačil levou rukou směr jizvy na svém spánku a tak prohrál další kolo. Podal jsem na další.
"A hlas měl takový chraplavý, ale zároveň takový jemný že?" nadhodil jsem. Já jenom abych se přesvědčil, že ten hlas, v mých snech "na vlnách", se podobal jemu.
Noe zase nechal míček plavat a se zoufalým pohledem upřeným na mě, stiskl pálku ve své pravačce.
"Jo…" Přitakal a něco mi říkalo, že bude brečet.
No sakra nebylo těch zoufalých emocí už dost?
Právě dorazil Alex s brejlatým a Noe mi opět přihrál míček.
Trochu zaraženě jsem podal na další hru- on už se tvářil, že už bude v pohodě. Přece se nerozbrečí před lidma, že. Chlapi totiž na veřejnosti nebulí.
Asi nejsem chlap. Už jen dneska se mi to stalo dvakrát.
"No na to, žes nechtěl hrát pinec, tak ses do toho nějak položil ne?" Utahoval si Noeho pro změnu Alex
"To nechtěl ani bowling" Přidal se čtyř-očko.
"A stejně to furt voře" Usmál jsem se nevinně a Noe mě probodl pohledem, to ho stálo další bod.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se mě brejlatej a zvědavě se na mě podíval
"Už jo, omlouvám se" na poslední chvíli jsem stihl vybrat míček a Noe to projel.
Sakra jsem v pinecu fakt dobrej.
"Co se s tebou vůbec stalo? Dost jsi mě vyděsil" Postěžoval si brejloun.
"Jen jsem si na něco vzpomněl. Rozhodilo mě to a nedařilo se mi se dostat zpátky do reality." Mávnul jsem rukou a podal na další hru.
"Vy jste vlastně kámoši že?" Zeptal se čtyř-očko a mě s Noem si přeměřil pohledem.
Nechápavě jsme se na sebe podívali. Což mi vyhrálo celou hru.
"Ne?" nechápal Noe nahlas
"Já jenom, že jste spolu v jednom pokoji, sem tam si dáte pěstí, ale stejně skončíte u hraní her společně."
"Tomu se nedalo zabránit. Učitel to za žádnou cenu nechtěl přehodit" Prohlásil Noe ledabyle a položil pálku
"A skončili jsme spolu u pinecu, jelikož prostě vy dva jste prostě byli zaneprázdnění jinde." Pokrčil rameny Noe
"Jestli si tvý kámoši normálně dávají pěstí, tak se s tebou nechci moc zaplétat hele" Poznamenal jsem nevinně a taky položil pálku. Prošel jsem kolem Alexe, který seděl na dřevěném křesle a kterému bylo za těžko se na mě aspoň podívat, a sedl si na lavičku.
Brejloun se zasmál "Tak jsem to nemyslel. Ale ok, chápu." Mávl rukou a sedl si na křeslo vedle Alexe

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo | Web | 20. prosince 2016 v 19:56 | Reagovat

Takže, konečně jsem dočetla resty (narozdíl od jiných, co? >> )Musím říct, že díl 47 byl naprosto dech beroucí, mám dojem, že už dlouho se mi nestalo, abych s takovým napětím něco četla, fakt jsem celou dobu čekala, co se stane...
Jinak, tenhle díl byl super, nečekala bych, že Alex bude takový homofob... to je celkem urážející vzhledem k hlavní postavě, nějak mi to k Alexovi nejde, aby byl takový... No, jdi číst moje díly :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama