Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 45

14. listopadu 2016 v 16:33 | Saskie |  Remember me
Yo.
Už jsem tu zas.
Něco bych řekla, třeba co je nového nebo tak, ale nechce se mi, takže...
Máte se?





"Mám pro vás dobrou zprávu" Pokračoval Nick
"Zase nějaký ten učitelský rádoby vtípek ne?" šeptal Tim směrem ke Stefanovi
"Přesně, mám pro vás dobrou zprávu, jako rozcvičku si můžete 60x oběhnout hotel a 20x vyběhnout na támhleten kopec a zpátky, odměnou, to nejlepší, bude dvojnásobek porce oběda!" Zkusil Stefan napodobit asi nějakého staříka s obrovským "smyslem pro humor".

Zasmál jsem se. Klidně bych běhal, ale jen za přísahu, že to jídlo nedostanu.



No, ale když to Nick nakonec dořekl. Zůstali jsme stát s otevřenou pusou.
"Sbalte se, protože odpoledne se vydáme do druhého útočiště."
"Co?!" "Fakt?!" Všichni se začali pošťuchovat, nejspíš té radostné zprávě ani nechtěli věřit.
"Oh díky bohu" zamumlal Noe, který stál kousek od nás.
Zaraženě jsem se na něj kouknul. Ani by mě nenapadlo, že by se k tomu nějak mohl vyjádřit. Nějak mi to k jeho osobnosti nesedělo. Třeba mu je špatně.
Nebo má jenom pořádnej hlad, a plný zuby pobytu v místnosti, které, kdyby se jí posunula stěna jen o kousek, tak by nás rozdrtila.
Nechápavě mi po chvíli oplatil pohled.
Trochu jsem pohledem ucuknul, nechtěl jsem na něj zírat. Jenom jsem se zamyslel ok?
Zamrkal, snad aby upoutal mou pozornost. Když jsem na něj zase zaměřil pohled, lehce se poškrábal na krku, dosti očividně.
V panice jsem si začal srovnávat šátek. A pak k němu zase sklouzl očima a jeho lehké přikývnutí mi naznačilo, že už zase můžu začít vnímat Nicka.
Ten právě zavelel k rozchodu a všichni se zase začali cpát do hotelu.
Přidal jsem se k davu.
Počkat.
Takže co já teď budu dělat, když nemůžu na tu jejich slavnou horu?
Nick šel právě vedle mě, takže proč bych se ho nezeptal, že.
"Uh, Nicku, co mám dělat já celý den?"
Hodil na mě pohled alá "děláš si ze mě srandu?"
"O čem jsem asi mluvil poslední čtvrt hodinu? Tos jako vůbec neposlouchal?!" Vyčetl mi.
"Uh… nerozuměl jsem" zamumlal jsem nevinně
"Zeptej se ostatních" mávl rukou a ztratil se ve dveřích od svého vlastního pokoje
No, když jsem se zeptal ostatních, většina z nich jen pokrčila rameny a holky se mi jenom tlumeně chichotaly tak jsem se moc nedozvěděl.
V devět, když měli vyrážet, se všichni zase srazili před hotelem.
"Tak jo lidi, vydupal jsem nám sváču ve formě ovoce, což by teoreticky nemuseli pěstovat sami, takže by to mohlo být v pohodě. Přinejlepším si tam něco koupíme. Na vrchu je vysílací věž s hospodou, to znamená jídlo, pití a koho by to zajímalo, tak i wifi." Teď mi bylo trochu líto, že jít nemůžu.
Vychloubačnej bastard.
Jídlo navíc by fakt bodlo.
"Vy co tu zůstáváte, tak máte k dispozici pink ponk, tenis a bowling, až se vrátím, tak se neopovažujte být zranění jasný? Na mě to nebude, tak na to nespoléhejte!" Varoval "nás".
Nevěděl jsem jistě, jestli na mě mluví v množném čísle, aby si ze mě dělal prdel, nebo nás tu fakt zůstává víc.
Nick se otočil a šel dopředu po zablácené lesní cestě vedle hotelu, následovaný hloučkem studentů.
Pozoroval jsem Maika, který se se zoufalým pohledem, mířeným na mě, coural za ostatními.
Jak tak odcházeli, pár lidí stejně zůstávalo stát na místě.
Konkrétně to byl Alex, u kterého asi hraje roli závislost, nebo… nebo fakt nevím, taky nějaký hnědovlasý kluk s brýlema, jehož jméno jsem si dosud nezapamatoval, který měl zlomenou pravou ruku… ne že by s tím nemohl chodit, a kupodivu, i Noe zůstal u hotelu.
"Teď jim trochu závidím to jídlo." Zamumlal a poškrábal se na hlavě
"Já spíš tu wifi" pokrčil rameny bezejmenný a Alex jenom zamumlal něco ve stylu, že se přidá k Noemu s tím, že má hlad.
"Tak? Co budeme dělat?" otočil se na nás bezejmenný brejláč a posunul si brýle víc ke kořenu nosu.
"No… Na všechno co máme k dispozici potřebuješ ruku, takže co budeš dělat ty, to fakt nevím" Noe arogantně pokrčil rameny a škodolibě se usmál.
"Nemusíš to snad říkat takhle ne?" Trochu jsem toho vola napomenul. "Ten tón sis mohl nechat"
Brejláč jenom mávnul rukou "To nic" řekl a trochu se usmál. "Vždyť má pravdu. I přes to, že jsem levák, moc akční asi nebudu." Noeho trochu pošťouchnul pohledem, že stejně nějak nechtěl hrát
"Tak co byste chtěli dělat?" podíval jsem se na ty dva zbývající.
"Tenis" Odpověděl jednoduše Noe
"Já spíš ten Bowling" Alex se nevinně usmál
"Mhm… a já bych radši ten pinec. Tak to je super." Trochu provinile jsem se poškrábal na hlavě.
"Noeru a co že ti vůbec je? Jenom se ulíváš?" Troufal si brejláč.
"Ne ty vole. Mám nemocný kolena." Odbyl ho
Oh, takže Noeru se fláká na stará kolena?
No po pláži se mu ale běželo pěkně.
"A chceš hrát tenis?" nechápal jsem
"hodinová hra mi nevadí, ale celodenní nápor jo."
"Jo ták, a co ty eh…" pokračoval brejlatej, podíval se na Alexe a nechal otázku schválně doznít
"Jsem Alex." Představil se "A jsem právě v abstinenční fázi léčby, tak radši nechci riskovat moc velké vyčerpání, můj doktor mi to trochu rozmlouval." Alex se jen znovu nevinně zazubil.
"Abstinence? Čeho?" Zajímal se i Noe
Alex trochu vyhýbavě uhnul pohledem někam na les "Byl jsem závislý na pervitinu."
"A to tě tady nechaj s náma? No to jsme se teda dočkali úžasných časů, to je super." Noe se mu znechuceně vysmál a odešel do hotelu.
Tak to je-! Dělá si prdel, takhle-
Už jsem se nadechoval, že mu pěkně od plic něco řeknu, ale Alex mě rukou zarazil, že to za to nestojí.
Jeho falešnej úsměv říkal, že už je na to zvyklý.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KimGS KimGS | Web | 16. listopadu 2016 v 9:26 | Reagovat

Ďalší diel :3 juu xD Najradšej by som Noeho vypfackala xD ale aj niekto musí byť taký xD a arigatou za new diel, je super ako všetky diely :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama