Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 44

6. listopadu 2016 v 15:34 | Saskie |  Remember me
Nemám velice co k tomu říct.
Dlouho to tu nebylo a po takové době mi to přijde, že je to i o ničem, ale tak vy jste čtenáři, vy si stěžujte.

Jak jste si mohli všimnout, je tu nový design, chtěla jsem tam hodit jiný (udělala jsem 3, tak výkonná já jsem.), ale skončila jsem u tohohle. Možná příště bude na řadě ten druhej
A já prozatím mizím.
Čus.





"Hádám, že ani dnes se nenajíme hm?" nespokojeně jsem si volnou rukou podložil hlavu.
"Máš ještě tousty nebo tak?"
"Nah, poslední se snědli v noci."
"Tě přepadla žravá?" Zasmál se
"No po tak vydatné večeři, kdo by se divil ne?" pokrčil jsem rameny



Když Nick, jen přičichnutím ke snídani, usoudil, že už nemá hlad, zvedl se a odhodlal se k nám promluvit.
Odvážná to činnost. My s Alexem jsme extrémně šeptali, jelikož vše, co kuchařky zaslechly, a nebylo to vinou příborů, hned zatrhli.
"Tak třído" Začal hlasitě.
Kuchařka ho hned přerušila hlasitým "pšššššš!!!"
Nick po ní následně hodil velmi ostrý pohled
"U jídla se nemluví!" napomenula ho. Oh, takže najednou se chce ohánět dobrými způsoby?
Proč se radši neohání dobrým jídlem?
"Tak poslouchejte, dámo!" bouchl rukou do stolu.
Najednou mě asi na chvíli omámily výpary z té kaše nebo něčeho, ale jen jsem viděl Nicka, který vypadal, že na ni křičí, ale mně se v hlavě ozývalo jen hlasité pískání
Lokty jsem dal na stůl a zacpal si uši. Proč je to pískání tak hlasité? Měl jsem pocit, jakoby se mi měli roztrhnout spánky.
Cítil jsem, jak se celý kývu ze strany na stranu.
Vůbec mi nebylo dobře, na setinu jsem měl pocit, že začnu brečet. Tak sekavě jsem se nadechnul, že jsem měl pocit jako bych vdechl páru, průdušky jakoby se mi zároveň přiškrtili navzájem a v mozku, jakoby si někdo hrál s vypínačem pro přehození nálady, ať už v té chvíli byla jakákoliv, přepnula na zoufalost.
Ucítil jsem na svém rameni dotek a na chvíli mě přepadl úplný zmatek, strach. Šílená hrůza.
Se zděšením v očích jsem ruku odstrčil.
Pak mi došlo, že se nemám čeho bát. Byl jsem zpátky v jídelně se spolužáky, učitelem a nerudnými kuchařkami.
Někoho v mé hlavě asi přestalo bavit to hraní si s vypínačem mých emocí.
Zmateně jsem se díval na Alexe, který stáhl ruku, kterou se mě dotkl.
"Eh- uh.. Promiň! Stalo se něco?" nevinně jsem se usmál.
Sakra co se právě teď stalo?
Na chvíli jsem úplně přestal vnímat realitu.
"No… Nic, jsi v pořádku?" starostlivě si mě prohlídl.
"Co? Jo, jasně proč? Jen jsem na chvíli nějak… vypnul." Nepřestával jsem se usmívat
"Právě jsi vypadal jakoby ses chtěl utopit v té kaši" Trochu, snad abych na ten talíř nezaútočil, ho ode mne odsunul.
Když jsem se rozhlédl kolem sebe, Nick právě dokončil svou řeč s kuchařkou nasraným "je to jasný?!"
Ta, chvíli vypadala, jakože se začne prát zuby nehty, aby se v jídelně mluvit nesmělo, ale nakonec uraženě odešla do jejich slavné kuchyně.
Ten rozhovor bych chtěl slyšet…
V jídelně ještě chvíli bylo ticho ale pak ti, kteří Nicka poslouchali -což byli skoro všichni krom pár lidí, kteří byli kolem našeho stolu, a přesunuli svou pozornost na mě- mu hlasitě zatleskali.
Alex se najednou úplně zarazil "F-fakt seš v pohodě?"
"Eh? Jo, proč?" Nechápavě jsem na něj pohlédl a protřel si tvář, kde mě něco zalechtalo
"No.. eh, brečíš."
Podíval jsem se na ruku, kterou jsem si tvář protřel a vyjeveně zíral na mokrou stopu.
"EH! Počkat. Cože! Co to sakra" Zuřivě jsem otíral oči a snažil se to zastavit.
Klepaly se mi ruce jako by do mě pouštěli elektrické šoky a moje oči prostě nepřestávaly s těma slzama!
DA FAK!
Potlesk za chvilinku ustal a jelikož lidi, co byli zaměření na mě se ke mně přihrnuly s otázkou 'co se mi stalo', tak jsem se najednou stal středem pozornosti já.
"ALE MĚ NIC NENÍ! To ono samo!" Obhajoval jsem se a už pomalu vzdával snahu to uklidnit
Přišel ke mně i Nick a zvedl mi hlavu, aby viděl, jestli se mi náhodou něco nestalo
"Pardon, já nevím- já to nechápu" Cítil jsem jak mi začíná téct i z nosu.
Sakra to je nechutný.
Když jsem vyfasoval balení kapesníků, mohl jsem se vysmrkat. Konečně. Začínalo to být nesnesitelný.
Nesnesitelný jsou ale i ty pohledy kolem mě, který na mě pořád čučí! Už zase!
"Ah sakra" Prohodil Nick a z balíčku kapesníků vyndal ještě jeden a silně mě chytl za nos.
"AU! Co to-" chtěl jsem mu začít nadávat. Chápu že to musí být nechutný, ale ať se sakra ovládá!
"Proč ti teče krev z nosu? Sakra co to s tebou je?" násilně mi zaklonil hlavu, aby se krev nehrnula do nosu.
No super. Díky. Teď mi ta krev teče do krku. Prostě skvělý.
Vystřídal jsem jeho ruku a chytl si kapesník u nosu.

"Já nevím, to ono samo!" Nick mě chytl za paži a poslal do koupelny.
Připlazil jsem se do koupelny k zšedivělému umyvadlu a strčil hlavu pod kohoutek.
Ledovým proudem vody jsem si zchladil nos, čelo a dokonce i týl hlavy u kterého jsem měl pocit, že mi snad hořel.
Co mě ještě pálilo bylo mé zranění na hlavě. Kdybych ho neschladil, tak nevím co by mou lebku čekalo.
Co se tam sakra stalo? Vždyť jsem neměl žádnej důvod proč bych měl tak vyvádět.
Za chvíli za mnou někdo přišel a donesl mi čistý ručník.
"Poslal mě Nick" Oh, takže někdo další kdo říká učiteli jménem? Super.
"Neptej se mě co se stalo. Sám nevím." zamumlal jsem, když jsem si nechal proud vody stékat po týlu, přes uši, nos, až do odtoku umyvadla. Z toho pohledu do těch trubek mi bylo na zvracení. Tenhle hotel je naprosto hnusný a zvrácený.
Za chviličku můj nos přestal vyprazdňovat mé zásoby krve a já měl snad úplně zmražený mozek.
"Už to zastavilo?" Zeptal se mě, podle hlasu, Alex.
Když jsem jenom zamrčel, že asi jo, otočil kohoutkem a vodu zastavil.
Chvíli jsem byl ještě skrčený aby mi odtekla i voda z vlasů, poté co už kapalo jen pár kapek, mi na hlavu hodil ten ručník.
S bolestí v zádech jsem se pomalu narovnal a nechal si od něj cuchat vlasy se záměrem je usušit.
To dělat nemusel, zvládl bych to, ale právě teď jsem se díky té studené vodě cítil tak ospalý, že by mi to asi trvalo věčnost.
"Jak se ti tu zatím líbí?" zvědavě se usměju
"Měls pravdu, kluci jsou tu fakt v pohodě." Přidal se ke změně tématu, i když jeho pohled zůstal zmražený
"A holky?" zvedl jsem provokativně jedno obočí
"S nima jsem ještě nemluvil" trochu pokrčil rameny.
"Jo to je asi fakt." Kývnul jsem
Alex pustil ručník a trochu ustoupil
"Dneska chce Nick na vycházku tak se tam určitě s někým zakecáš" Povzbudivě jsem se usmál a víc si ručníkem promnul hlavu
"Nehledám holku" Trochu se zamračil
Trochu jsem vyprsknul smíchy "Teď jsem neměl na mysli jenom holky. Pozval jsem tě abys poznal správný lidi a ne životní lásku" Ještě jednou jsem si opláchl obličej a pak už jsem byl připravený se vrátit.
"Jo tak…" Trochu zahanbeně se poškrábal na hlavě. "No mimochodem, máme se s ostatníma sejít venku, teda pokud se na to cítíš. Prý to nemáš moc přehánět." Informoval mě a pohledem se přesvědčoval, že jsem v pohodě.
Jenom jsem mávnul rukou jakože mi nic není a zamířil ven.
Na cestě jsme potkali Maika.
"Dobré ráno" Usmál jsem se a Maik mě jen probodl pohledem.
"Co- u-udělal jsem něco?" Zmateně jsem vystřídal pohled na obou lidech poblíž.
Alex jen nechápavě pokrčil rameny
"Jo." Odseknul Maik a otevřel dveře před hotel "Donutils mě jet."
Oh jasný, to je to jenom tohle? Tak to se mohl už dávno smířit.
Vyšli jsme zase na plac před budovu.
Velká většina se na mě zvědavě podívala, já se jen chrabře usmál jakože jsem hrdina a nevykrvácel jsem a zbytek se zvědavě podíval na Maika, který si to vzal celé úplně osobně a asi to bral tak, že na něj čumí každé jednotlivé oko.
Ztuhnul a schoval se za mě s Alexem.
Neměl to zrovna nejjednodušší, všichni jsme víceméně stejně vysocí.
"No tak jo, když jsme tady všichni-" Začal Nick svou řeč, asi poté co nás spočítal "tak bysme mohli probrat dnešek, abychom v tom měli jasno. V devět hodin vyrazíme na tu slíbenou túru. Je hezky, trochu chladno, takže si vezměte bundy, taky vodu a repelent." Pročítal nějaký svoje lejstro
"Nicku, já bych se-" přihlásil jsem se
"Ty se ani neozývej. Já vím, už jsem volal tvojí doktorce." Mávl rukou a tak mě zastavil
Uh… volal? Ale vždyť se ani nic nestalo. Nemusí jí volat kvůli každé hovadině…
Beztak jenom potřeboval záminku, proč jí zavolat. Tolik o její číslo stál…
"Mám pro vás dobrou zprávu" Pokračoval Nick
"Zase nějaký ten učitelský rádoby vtípek ne?" šeptal Tim směrem ke Stefanovi
"Přesně, mám pro vás dobrou zprávu, jako rozcvičku si můžete 60x oběhnout hotel a 20x vyběhnout na támhleten kopec a zpátky, odměnou, to nejlepší, bude dvojnásobek porce oběda!" Zkusil Stefan napodobit asi nějakého staříka s obrovským "smyslem pro humor".
Zasmál jsem se. Klidně bych běhal, ale jen za přísahu, že to jídlo nedostanu.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KimGS KimGS | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 23:21 | Reagovat

Som úplne happy, že vyšiel už ďalší diel :3 oplatilo sa čakať ^^ dúfam, že si už čoskoro na všetko spomenie, aj keď si už vytváram vlastné predstavy, že čo sa mohlo stať xD :-D

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 14:01 | Reagovat

[1]: Díky xD Ráda bych si nějaké tvé teorie někdy vyslechla xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama