Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Článek bez názvu 16, alá ty PS vás budou štvát. Zase.

13. září 2016 v 0:10 | Saskie |  Články bez názvu
Zdravíčko.
Jen jsem nějak chtěla popsat kousek svého dne, ale kvůli zaneprázdněnosti ve vlaku, to bude jen tak zhruba.
Oh počkat.
Aby to mohlo být PS, mělo by to být asi až po článku jako... chápeš, jako PS.
Co dělat, když článek měl být tvořený PSky?
Hmm...
Změnit plány.


Takže,
jak se máte?
Pokud jsem se nepochlubila, dneska jsem opravovala svou zvoranou maturitu.
Jinak koho by to zajímalo (info z minulého článku), malování dopadlo dobře. Vylíčilo se s bráchama a byla docela sranda.
Co nového- máme od včéra štěně. wow.
A kdo by chtěl kotě, máme taky, fotky jsou na mým fb, ještě máme 4, takže by bylo fajn, kdyby jste se přihlásili, chápete.
Uhh, co dál.

V posledních dvou(?) dnech mě přepadala taková divná zoufalost, to víte, nervy a takový hovadiny.
V takových chvílích je možné, že začnete tak trochu, sami se sebou, nebo se svým bohem nebo čímkoliv v co věříte, vyjednávat, aby vás nechala ta vyšší moc uspět, ať už před sebou máte cokoliv.
Začnete si slibovat různý hovadiny a podobně, jakože třeba, já nevím, třeba že budete cvičit aspoň 3x týdně, nebo přečtete knihu aspoň jednou za měsíc, nebo cokoliv, poděkujete matce, že je k vydržení, uděláte aspoň jednou týdně nějakou práci v domácnosti, dáte půl metru vlasů na charitu nebo já nevím jaký hovadiny.
A pak, když nějakou náhodou uspějete, najednou se vám ty sliby zas tak plnit nechtějí, protože jste si z tý zoufalosti slíbili obětovat něco, co vám bylo snad nejcenější věcí z toho, co jste kdy vlastnili.
Ale zase to splnit chcete musíte ... máte pocit, že byste to splnit měli, protože co kdyby se ta "vyšší moc" chtěla pomstít, že jste nedodrželi svou část dohody?
A pak máte lehce výčitky, začnete přemýšlet jak se z toho vykecat sami před sebou, jakože si přidáte "a budu to plnit tak měsíc, dva možná." protože jste si přece neřekli, jak dlouho tahle dohoda bude trvat.
A pak vás přepadne špatnej pocit a říkáte si, že když se to budete snažit "hacknout", přijde si pro vás karma

Pfff já nevím xD jen se snažím o něčem napsat článek ok xD
(jen teoreticky, chápeš.)


Ok, článek ukončím tady, protože- uhm, nevím, prostě chci jasný? :C
Sbohem



PS1: je těžký psát pocity, když už od nich uběhlo několik hodin, já to trochu shrnu, byl to náročnej den.
PS2: 4:30 - *probuzení* what? už mám vstát? Ne? Uh.
PS3: 5:39 - Huh? Už mám vstávat? Uh, až za minutu, HELP.
PS4: 6:15 - cesta k vlaku. Mě se nechce? Pomoc? Prosím? Já nechci?
PS5: 6:40-8:30 - Cesta vlakem, učení se dějin. Nic neumím. Neleze mi to do hlavy. Já to nedám.
PS6: 8:40-8:59- sedím před učebnou. Srdce v krku.
PS7: Spolužačka se ptá "Jakou otázku by sis chtěla vytáhnout?"
PS8: "Nic neumím. Co je nad 5 je moc."
PS9: 9:00 Odcházím ke stolu, losuju číslo. Bojím se podívat na ruku s žetonem.
PS10: 9:00,02 Dívám se na ruku. Vidím rozmazaně.
PS11: 9:00,02,05 Učitelka se dívá na žeton, kouká do papírů "Otázka číslo 4. Řecko, Mykény a Kréta."
PS12: *Poskočení srdce*
PS13: Sedám na potítko, beru tužku. píšu.
PS14: 9:00-9:20 - Myslím, že si pletu Řecko a Řím. Je to tak že jo? Pomoc? Neumím to tak, jak jsem si myslela?! Vezměte mě odtud!
PS15: 9:20-9:40 Říkám co můžu, odpovídám na co můžu. Pletu si Řecko s Římem.
PS16: Neřekla jsem ani všechno co jsem měla vypsané na papíře a oni už mě posílají pryč.
PS17: 9:35 Opouštím místnost. Vylézám na chodbu, nechávám své skleněné vědomí spadnout na zem a roztříštit se na střepy.
PS18: Myslím že si povídám se spolužačkou.
PS19: 9:40 Zvedám jeden střep pozornosti. Dochází mi, že musím najít svou učebnu na češtinu.
PS20: 9:42-10:00 čekám před učebnou na češtinu. Help? Vůbec jsem se na to nepodívala?
PS21: Vědomí není tolik, aby se dalo na něco zaměřit.
PS22: Všechny dobré knížky mají nízké číslo. Hlavně nevytahovat nic vysokého.
PS23: Hlavně ne poslední 4 knihy (knih je 20). Cokoliv, jen to ne
PS24: Učitelky jsou extrémně potichu. Maturuje se tam z angličtiny.
PS25: Sahám do pytlíku, periferně si všimnu svého vytištěného seznamu na stole vedle nás. Pozornost zaměřuji na žeton s číslem.
PS26: 18. Vytáhla jsem si číslo- Osmfuckingnáct
PS27: Zoufalým pohledem sjedu na seznam abych viděla co to kurva je za knihu.
PS28: Snažím se to přečíst a jen periferně nechápu, když učitelka ukáže na vrch stránky
PS29: "Takže O myších a lidech" Tím vytahuje lepidlo a slepuje moje vědomí zase dohromady
PS30: Šokovaně, sekaně otočím hlavu a je mi projednou zoufale. Tak hezky zoufale(?)
PS31: Jak já ji miluji. Mám urgentní potřebu ji obejmout, ale ovládám se.
PS32: 10:04 - sedím na potítku, poslouchám anglický, maturitní rozhovor předemnou
PS33: Po dvou týdnech na jazykovce s profesionálními učitelkama, co učili v anglických zemích, s britským přízvukem, je mi špatně z toho přízvuku, který mě tahle škola učila jako 'správný'. Správného na tom přízvuku nic není. Rve mi to uši.
PS34: Help.
PS35: Se zacpanýma ušima jde špatně psát.
PS36: 10:20 - Nastupuju na vyzkoušení
PS37: 10:30 - Rozhodnutí. Ústní maturita z češtiny je strašná chujovina. Proč se tam neprobírá jen děj nebo autor? Co ten zbytek? Nic proti Jen netuším, proč by někoho zajímala, jaká je u díla kompoziční výstavba. Co to vůbec je. Teda, ne že bych pochybovala, že to je jistě skvělá a stoprocentně účinná metoda, jak někoho sbalit na prvním rande. Definitivně.
PS38: 10:40 Konec. Skončilo to a já už můžu kopnout své vědomí do patřičných buňek
PS39: 10:45 - Jsme u ředitele, sdělují se výsledky. "Začneme češtinou, [doplň mé kreativní jméno] 15 bodů, prospěla. Finální známka bude až se všechno sečte. Dějiny [doplň mé kreativní jméno] *výpad proudu a tma*
PS40: *Nakopnuté buňky se vzpamatovávají a vědomí nechce uvěřit*
PS41: Prospěla. Známka Dostatečná.
PS42: 10:47 - Potřásání rukou, poděkování, rozloučení, odchod.
PS43: 10:55-11:20 čekání na Báju
PS44: 11:20 hurá na oběd.
PS45: 11:35 - Nemám hlad, jím polívku
PS46: 12:10 Doprovodím Báju, jdu na vlak
PS47: 12:30 - jedu vlakem
PS48: 13:20-13:35 čekání na vlak
PS49: 13:42 jedu vlakem
PS50: 13:42 -píšu.
PS51: Už nevím co psát
PS52: Je mi vedro
PS53: Help.
PS54: Poslouchám hudbu. Bo Burnham - doporučuju
PS55: Bolí mě hlava
PS56: Je tu horko
PS57: Help
PS58: Co budu dělat až dojedu domů? Cvičit čtěně nějaký povely? To pude.
PS59: Sakra proč je tenhle vlak osobák?
PS60: Help.
PS61: Peču se.
PS62: Je tu vedro.
PS63: Co to je vzduch? Takový slovo neznám.
PS64: Help.
PS65: Zpívám si.
PS66: Všimla jsem si holky, co měla úžasný triko. Chci ho.
PS67: Je mi vedro.
PS68: Proč sakra nenosím kraťase nebo šaty?!
PS69: Oh, jasně. Nemám na to nohy.
PS70: Help.
PS71: Cítím se jakoby mě někdo poléval teplou vodou. Ne horkou, ale nechutně teplou, která se prosakuje skrz orgány a mizí v páteři.
PS72: Zpívám si.
PS73: Chci si přesednout, protože tenhle vagón je podpis pro sebevraždu.
PS74: Vypnu hudbu, sundám sluchátka. -Je mi nějak- míň horko?
PS75: Zvedám se, přesedám.
PS76: Našla jsem místo úplně na hovno. Nemůžu se vrátit, moje ego mi to nedovolí.
PS77: Help.
PS78: Umytí rukou, otření dlaní do riflí, ovívání se složkou, je mi fajn.
PS79: Přestoupila jsem a zas je mi vedro. Není kam jít.
PP80: Není úniku!
PS81: Je mi horko.
PS82: Halp.
PS83: Ráno tahle cesta trvala 3 minuty. jakto, že se tu potím už 2 hodiny?!
PS84: Nechápu páry v týhle době.
PS85: Jak se na sebe můžou ještě takhle lepit v tomhle vedru?
PS86: Nebo už jsou nadobro přilepení a nemůžou od sebe?
PS87: To je nechutný.
PS88: Zpívám si.
PS89: Ty bicí jsou super. Good job.
PS90: Písničku pouštím znovu pro lepší efekt.
PS91: Oh, pamatuju si na článek "Cosi, alá ty PS vás budou štvát" To byli dobrý časy.
PS92: Vím že jsem psala dva takový články, ale ten druhý nikdy nevyšel.
PS93: Mám přehřátej mobil.
PS94: *A od 15:26 jsem doma*
PS95: *Poznatky z té doby píšu ve 23:50, už si to nepamatuju díky své nakopnutné- čemusi, už si to nepamatuju. Paměti?
PS96: Takže zkráceně, hodně
PS97: Snažila jsem se cvičit psa.
PS98: Zjistila jsem, že ho nemám čím uplácet, protože nemá rád šunku.
PS99: Který pes sakra nemá rád šunku?
PS100: Pff salámové asi.
PS101: Zkusím to zítra.
PS102: Přijel bratr
PS103: Pokecali jsme
PS104: Zjistila jsem, že ani neví, že chodím do školy, natož na jinou než uměleckou, natož na takovou, která je ve stejným městě, ve kterým žije.
PS105: Je to smutný.
PS106: Brácha odjel
PS107: Jsem na PC
PS108: Přemlouvám se k tomu, napsat článek.
PS109: Píšu článek
PS110: Dokončuju článek á...
PS111: Článek skončil. Na pěkném místě
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yukimír ivanovič yukimír ivanovič | 13. září 2016 v 16:03 | Reagovat

Nejlepší článek ever.
GRATULUJU KÍMO JÁ BYL NAPJATEJ JAK KŠANDY KDYŽ JSEM TO ČET

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama