Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 43

11. srpna 2016 v 21:54 | Saskie |  Remember me

Welp, čůs
-Někdo- povídku začal shánět a opakovaně se jí dožadovat
Což mi udělalo radost, takže...
Yo, Báji, tenhle díl je tvůj.

Ale jináč díky KimGS za koment na předchozím díle, vždycky mi udělá radost :3

Mimochodem... Sakra já vážně dávám krátké díly.






"Takže… ty sis ještě nevzpomněl na nic? Vůbec nic?" zamumlal poté co dojedl a lehnul si, že bude spát.
"Někdy mám takový sen…" Úplně jsem cítil, jak zvědavostí strnul.
"Nic nevidím, jen slyším vodu, vlny, možná nějaký motor nebo něco, a pak na mě někdo zařve "bacha" a já ucítím štiplavou bolest vzadu na hlavě. Možná to je vzpomínka na tu loď, možná ne, ale… Já nevím." Trochu jsem pokrčil rameny.
"Myslíš… to byla nehoda…?" zašeptal a hlavu zabořil víc do polštáře.
"Já jen doufám, že jsem s tím nemohl nic udělat…" zamumlal jsem já, a hlavu si opřel o moje kolena.



Když jsem se probudil, bylo ráno a Noe si právě dával čisté tričko.
Měl tolik modřin! Že ho to rvaní tak naplňuje, fakt to nechápu.
Počkat.
Kdy jsem usnul? Nechtěl jsem usnout!
Narovnal jsem se a ucítil jsem za krkem strašnou bolest. Sakra, já věděl, že spát v takové poloze mě ráno něco bude stát!
Protáhnul jsem si krk a když jsem zvedl hlavu, všimnul jsem si, jak na mě Noe zírá.
"D-dobré ráno?" zamrkal jsem poněkud zmateně
"Jde to vidět." Řekl a natáhl ke mně ruku
"Cože?" zmateně jsem se trochu přikrčil ke zdi
"Krk. Máš tam modřiny…" prsty mi znovu obklíčil krk, snad aby se přesvědčil, že ty modřiny jsou vážně od jeho ruky.
"Eh? Co fakt?" svou rukou jsem nahradil tu jeho. Nenásilně jsem ji odstrčil, aby nějak nepřišel na to, že se ho kurva bojím, hlavně, když mě znovu chytá kolem krku. Prsty jsem si zvědavě přejel po krku, snad jako bych mohl cítit modré, podlouhlé značky na kůži.
"Tak- tak si asi dám šátek" Začal jsem nervózně hrabat v batohu. Určitě nějaký mám. Jsem si jistý, že jsem si nějakej bral.
"Klidně bys to tak mohl nechat" Zamumlal
"Ale to by lidem došlo, žes to byl asi ty. Nechci dělat zbytečný problémy." Nechápal jsem a vytáhl černý šátek
Zdálo se mi, že sebou překvapeně cuknul a dokonce, když jsem se k němu otočil, vypadal šokovaně.
"Proč ne?"
"'Proč ne?' Um… Proč bych to dělal?" zvědavě jsem naklonil hlavu na stranu
"Protože jsem se tě pokoušel zabít?" nechápal
"No, neudělals to ne? Tak proč riskovat, že se vrátíš pro pomstu za udání?" Zavtipkoval jsem.
Fakt jsem mu nechtěl dělat další problémy. Chápu jak se musí cítit, takže nemám zájem na sebe, nebo jeho ještě víc upozorňovat. Prostě jsem pro něj chtěl být neviditelný.
Snažil jsem se na zemi nějak vhodně poskládat šátek.
Když už jsem měl hlavu skloněnou, všiml jsem si taky něčeho.
"Jde to vidět" Zamumlal jsem
"Cože?" zvědavě zamrkal
"Moje sebeobrana." Ukázal jsem prstem na jeho dodrané ruce.
Ještě teď jsem za nehty cítil jeho kůži. Škrábal jsem fakt dost. Některé rány byli až do krve.
"Oh" Jenom si zvědavě prohlédl svoje předloktí, kde byl asi nejhlubší škrábanec.
"Asi si dám dlouhý rukáv…" Zamumlal po chvíli, co jsem na něj házel pohled typu 'udělej s tím něco'
"Asi bys měl" kývl jsem a snažil se zavázat si šátek.
"Promiň za to." Očima se zaměřil na můj krk
"Nah, přežil jsem, nebo ne?" Mávl jsem rukou.
Sakra až mi přijde divný jak to teď beru s klidem. WTF?
No asi tím, jak se to tak nějak… um, probralo, tak to beru docela v poho.
Dokud se mě nedotýká, tak i nemám pocit, že by mě chtěl zabít. Myslím, že je to pokrok.
"Za ty tvoje ruce se omlouvat nebudu, je to sebeobrana" Poznamenal jsem "Nemůžeš mi to vyčítat"
S nezájmem mávnul rukou a hodil na sebe tričko s dlouhým rukávem.

Když jsme přišli na snídani, přišlo mi, že několik lidí se na nás zvědavě otočilo.
Noeru si toho nějak nevšímal a prostě si šel pro svou porci nejedlé kaše, ale já se bál, aby třeba neviděli můj krk.
Nervózně jsem přešel k pultu a dostal svou kaši.
Poděkoval jsem a zamířil ke stolu, kde seděl Alex.
"Čus, co se děje?" nervózně jsem se rozhlédl
"Nic moc, řekl bych. Co máš na mysli?" Usmál se a rozhlédl se, jakoby mě chtěl pochopit
"No nevadí. Kde je Maik?" Pohledem jsem se ho snažil vyčarovat vedle Alexe.
"Hádám, že noc strávená v tak početné společnosti, ho úplně oddělala, takže ráno razantně odmítal vylézt z postele a když jsme na něj začali třeba mluvit, začal po nás házet všechny věci, které mu přišli pod ruku. Moc bych s ním dnes nepočítal." Nevinně pokrčil rameny
Chápavě jsem přikývl a začal lžící rozbombardovávat svou kaši.
"Hádám, že ani dnes se nenajíme hm?" nespokojeně jsem si volnou rukou podložil hlavu.
"Máš ještě tousty nebo tak?"
"Nah, poslední se snědli v noci."
"Tě přepadla žravá?" Zasmál se
"No po tak vydatné večeři, kdo by se divil ne?" pokrčil jsem rameny


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KimGS KimGS | Web | 14. srpna 2016 v 4:03 | Reagovat

Niet zač ^^ aj mne vždy urobí radosť, keď pridáš nový diel :3 tento bol super ako ostatné :3 teším sa zase na ďalší :3 :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama