Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 42

20. července 2016 v 21:18 | Saskie |  Remember me
Uh- čus.
Samotné mi to přijde jako věčnost, co jsem něco přidávala.
Takže..
Yo.
Enjoy




Teda- Asi jo, chápu ho, a i bych ho zkusil nějak utěšit, objal ho, kdybych musel, nebo něco, ale můj pud sebezáchovy byl silnější. Ne díky, chci se dožít rána.
Když jsem nic nedělal, ani nemluvil, jen tam tak seděl -jelikož jsem prostě neměl odvahu ho obejít a jít pryč-, a radši nějak přežil tu trapnou atmosféru, Noe po mě hodil krapet vyčítavý pohled.

Oh, takže ve skutečnosti chtěl, abych něco udělal?

.
.
.
"…Je mi to líto…" FAKT jsem přemýšlel, co bych měl říct, celou dobu co jsem tam seděl, ale- nic lepšího mě nenapadlo To mi samozřejmě pohledem taky vyčetl.
"Kdybych ti mohl pomoct, tak ti pomůžu, já- ale nevím jak, nemůžu nic udělat. Teda- kdybys potřeboval s něčím pomoct nebo něco, rád bych ti vyhověl- teda vyhovím, ale-" pomalu jsem začínal panikařit a plácat jedno přes druhé. "Ale… právě teď nějak nemám odvahu nic zkusit… Promiň." Přiznal jsem se dobrovolně a sklopil hlavu.
.
.
.
"Um… chceš obejmout?" Donutil jsem navrhnout šílený plán, asi po další půl hodině trapného a nesnesitelného ticha -budiž, přiznávám, byli to asi dvě minuty-
"Co? Ne. To by bylo nechutný!" Vyčetl mi s odporem a hodil po mě pohoršený pohled
"Jo, jasně, máš pravdu. To já- to já jenom tak" Musel jsem souhlasně pokývat hlavou
Bylo by to asi divný. Snažil jsem se být jenom milej jasný?
Navíc jsem si před chvílí řekl, že to dělat nebudu! Pud sebezáchovy! Kam se poděl teď, hm?
"Takže… Takže co chceš abych udělal?" Zeptal jsem se "Mám- mám odejít?"
"To by bylo asi fajn…" přitakal.
Vstal jsem, zahodil kapesník, který mi zastavil krvácení z nosu a vzal za kliku, ještě jsem se na něj letmo podíval, zrovna si otřel tvář a vypadalo to, jakože už snad bude v pohodě.
Jen jsem otevřel dveře, kolem procházela nějaká ženská, řekl bych, že zaměstnankyně hotelu.
"Co tu děláš?" Spustila agresivně
Nechápavě jsem zamrkal "Co-cože?"
"Co tu děláš? Kam jdeš? Zůstaň v pokoji. Je přísný zákaz vycházení z pokojů." Vynadala mi
"Um- já- jdu.. na záchod?" zaraženě jsem se vymluvil z mého útěku
"Přísný zákaz! Měl jsi jít před spaním! Zalez, zalez, notak." Rukama mě zahnala jako psa zpátky do boudy a zavřela za mnou dveře.
Zmateně jsem si prohlédl dveře, pak jsem pohledem sjel i k Noeruovi, který mi můj nechápavý pohled oplatil.
"Um… Vypadá to, že nemůžu… Jak hrozný tenhle hotel ještě bude?" Sedl jsem si do svého rohu naproti dveřím.
"Tak… běž zase spát" Poradil mi
"Jo, to tak." Prohodil jsem snad okamžitě.
Počkat. To jsem ale říct nechtěl… No ale… No možná. Ale ne takhle!
"Teda… myslím jako… Nemyslím, že můžu v klidu usnout, nic proti, jen… no-"
"Rozumím, nejspíš bych taky s klukem, co se mě pokoušel zabít, nespal ve stejném pokoji."
"No… Dík, žes to tak shrnul" uchechtl jsem se, takovým možná zoufalejším hlasem.
Ozvalo se hlasité zakručení.
Překvapeně jsem Noeho vyhledal ve tmě.
"Máš hlad?" očima jsem sjel ke svému batohu, kde jsem měl ještě trochu jídla.
"…Nevím." Pokrčil rameny po chvíli, jakoby mu to bylo jedno.
Hodil jsem mu sáček s tousty, které jsem vyštrachal.
"To fakt není nutný." Napomenul mě a probodl mě pohledem
Pokrčil jsem rameny jakoby to bylo jedno mě. "Nah. Prostě to sněz."
Byl bych rád kdyby nesežral mě, takže rád využiju každou možnost se tomu vyhnout.
Noe chvíli šramotil se sáčkem a pak se zakousl do chleba.
"Předtím… Říkal jsi… 'Nebudeš pak jako já?' Pokud si to nepamatuješ, tak proč bys-" začal mluvit poté, co těžce spolkl první sousto.
"Nepamatuju, vážně! Ale v mý situaci bys taky řekl cokoliv, co by ti zachránilo život… Hele… já s tebou nechci bojovat skrz věci, které ani ty nevíš jistě… Pokud si vzpomenu na cokoliv ohledně tvého bratra, budeš první kdo se to dozví, taky chci vědět, co se stalo, ale právě teď fakt…"
"Dobře, pokusím se… asi." Dál se věnoval večeři.
Já si přes sebe přetáhl deku, jelikož byla poměrně zima, ale spát nejdu, mě už dneska nikdo ke spánku nedožene.
To jeho "asi" není totiž moc přesvědčivé, nelíbí se mi, že říká "asi", co to jako má znamenat?
"Takže… ty sis ještě nevzpomněl na nic? Vůbec nic?" zamumlal poté co dojedl a lehnul si, že bude spát.
"Někdy mám takový sen…" Úplně jsem cítil, jak zvědavostí strnul.
"Nic nevidím, jen slyším vodu, vlny, možná nějaký motor nebo něco, a pak na mě někdo zařve "bacha" a já ucítím štiplavou bolest vzadu na hlavě. Možná to je vzpomínka na tu loď, možná ne, ale… Já nevím." Trochu jsem pokrčil rameny.
"Myslíš… to byla nehoda…?" zašeptal a hlavu zabořil víc do polštáře.
"Já jen doufám, že jsem s tím nemohl nic udělat…" zamumlal jsem já, a hlavu si opřel o moje kolena.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KimGS KimGS | Web | 21. července 2016 v 17:58 | Reagovat

Júú konečne nový diel :3 a zase super ako vždy :3 a teraz budem trpezlivo čakať na ďalší :3 aj keby si ho mala vydať o mesiac :3 budem sa naň tešiť :3 :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama