Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 41

6. července 2016 v 0:09 | Saskie |  Remember me
Takžééé...
Yo.
Další.
Just because i can.
Doufám že s tím moc nespamuju.
To by bylo nepříjemné.
Doufám že se to dá číst.
Jinak by to bylo nepříjemné.
Enjoy.






Já ještě nechci zemřít…
Lapal jsem po dechu, chraptěl a už čím dál tím slaběji ho škrábal po ruce. Prsty jsem ho z posledních sil zatahal za rukáv a cukavě se ho snažil odtáhnout.
Už jsem nemohl nic dělat. Neměl jsem sílu.


Když najednou mě pustil.
Slezl ze mě a zády se opřel o zeď.
Převalil jsem se na kolena a začal kašlat, jako bych snad chtěl vyvrhnout všechny ty emoce co jsem právě nasbíral ale krk mě bolel tak šíleně, že ven nic nešlo.
Sípal jsem a snažil se do plic nahnat vzduch, přesto jsem nepřestával kašlat. Bolí to. Tak strašně to bolí…
Opíral jsem se o obě předloktí a pomalu se vzpamatovával.
Plíce mi nabíraly vzduch takovým způsobem, že při každém nádechu mě pálily, jako bych polykal žiletky, a to vražedné tepání v mé hlavě pomalu ustávalo, ale přesto mi tam hvízdalo a měl jsem zalehlé uši.
Chytl jsem se tam, kde mě až do teď obepínaly vyhublé prsty
Trochu jsem zvedl hlavu. Noe si objímal kolena a vypadalo to jakoby brečel.
"Um…" Zachraptěl jsem. Měl jsem pocit jakoby mi v hlavě něco křuplo. Dokonce jsem i slyšel to křupnutí, budu předpokládat, že to byla moje čelist.
Nevím, jestli je dobrý nápad na něj zrovna mluvit…
Nevím, jestli je dobrý nápad VŮBEC mluvit. Ten krk mě zabíjí.
"Je mi to líto, že tvůj bratr zemřel, ale… já ho nezabil. Nebo aspoň… mohl bys- mohl bys aspoň počkat, dokud nebude… jasné co se vlastně stalo a zabít mě až potom...?" Chraptěl jsem dál kriticky
Probodl mě pohledem, jako bych to byl vlastně já kdo se ho pokoušel zabít! Takhle jsem se měl tvářit já!
…Místo toho, abych mu odpověděl pohledem, jsem trochu strachem uskočil ke stěně.
Budiž, děsí mě. Kdo by čekal, že mně fakt bude chtít zabít ve spánku?! Pokaždé co jsem to řekl jsem to myslel jako vtip!
Noe opět sklonil hlavu a nasadil omluvný výraz.
Tak znovu, tenhle pohled patří mě, ne tvým kolenům!
"Omlouvám se…" zašeptal po nějaké chvíli.
No… dobře… omluvu mám… co bych měl říct teď?
Jakože… normálně se říká "nic se nestalo", ale ONO SE STALO
Dyť mě chtěl zabít, pro boha živýho! To nespraví posraným "promiň"
Pořád jsem se trochu lepil na stěnu, kdyby si náhodou tu svou omluvu chtěl ještě rozmyslet.
No stejně jsem od něj nebyl ani půl metru daleko, jelikož tahle místnost stojí za hovno!
"Já-…" odhodlal se pokračovat "… Omlouvám se. Mrzí mě to…"
Pořád jsem si rukou přejížděl po krku a možná ho tak svaloval do ještě hlubší deprese.
"Ale stejně- Jak si můžeš myslet, že s tebou vydržím v jedné místnosti? Vždyť tys-" Obhajoval se Noe zoufale
"Já to taky nemám jednoduchý jasný?!" Zařval jsem na něj stejně zoufalým hlasem a samozřejmě mi přeskočil na vyšší tóninu. Cítil jsem se, jako bych zase procházel pubertou a mutoval.
"Ty si asi myslíš, že cítím velký hovno 'Hah, já si na něj přece nepamatuju, tak je mi to u prdele.' Ani hovno! Víš jak jsem z toho sakra zoufalej?! Nikdo ani neví, jestli jsem to fakt udělal, ale už to, že je možnost, že jsem vrah, mě fakt sžírá, jasný?! Tak si ze mě sakra nedělej fackovacího panáka, nejseš sám kdo je tu na dně!" Nasral jsem se a bolestně se chytl za krk, ve kterém mi snad praskla žilka, něco mi tam přeskočilo a na setinu mi to zamezilo možnost se nadechnout. Vzal jsem si kapesník a ucpal si nos.
Zaraženě zíral.
Bylo ticho.
Ruce jsem stáhl a přitáhl si s nimi kolena k bradě.
Tak a zpátky k depresi.
Trochu jsem se třásl, byl jsem vážně zoufalý a Noeho jsem se fakt bál… změním pokoj, no a co jestli budu muset spát přilepenej na stropě, já tady s ním nebudu!
Pomalu jsem se zapřel rukama, že se zvednu, ale Noeru zase promluvil.
"Promiň… Omlouvám se… Je mi to líto, já jen-" Zarazil všechny druh omluv, které znal
"Já- můj bratr- on…" Objal si kolena tak jako já, a víc se přitulil do rohu místnosti. Zlomil se mu hlas a fakt se rozbrečel.
Óu…kej, tak tohle začíná být divný.
Chci říct- Já jsem zoufalý, on je zoufalý, ale co mám dělat? On začal- co- co mám dělat?
Ale to ti patří! Mě nikdo zabíjet nebude! Na to nemáš právo!
Snažil jsem se aspoň v myšlenkách nějak shodit tuhle situaci, ale nějak to nešlo, sakra dyť on mě málem zabil!
Nah, asi to bylo odůvodněný, přiznávám, asi bych taky šílel kdyby mi zabil ségru.
Trapná atmosféra, dva chlapi v mini pokoji, oba sice na dně, ale tak snad ne až tak na dně, aby se muselo brečet ne?
Teda- Asi jo, chápu ho, a i bych ho zkusil nějak utěšit, objal ho, kdybych musel, nebo něco, ale můj pud sebezáchovy byl silnější. Ne díky, chci se dožít rána.
Když jsem nic nedělal, ani nemluvil, jen tam tak seděl -jelikož jsem prostě neměl odvahu ho obejít a jít pryč-, a radši nějak přežil tu trapnou atmosféru, Noe po mě hodil krapet vyčítavý pohled.
Oh, takže ve skutečnosti chtěl, abych něco udělal?

Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bai Bai | E-mail | Web | 6. července 2016 v 8:19

Zdá se mi to, nebo jsou ty díly pořád kratší a kratší?
Rychle další!!! Chci vědět, jestli se tam mezi nima něco odehraje :D :D

2 KimGS KimGS | Web | 8. července 2016 v 1:47

Júúú xD ukončíš to vždy v tom najnapínavejšom :D Budem trpezlivo čakať na ďalší diel ^~^ PS: nejak som sa do Remember me zažrala :3 asi pretože je to super poviedka :3 (≧∇≦)

3 Teressa Teressa | 8. července 2016 v 15:21

Píšeš opravdu dobře. Myslím, že by nebylo na škodu kdyby tvé příběhy, byly i na https://www.wattpad.com Dostane se k nim více lidí a ty to s tvorbou budeš mít taky jednoduší. Jelikož to můžeš mít i jako aplikaci v mobilu a můžeš odkudkoliv psát. Můžeš psát i offline a jak mile se ti zapne wi-fi nebo data, tak budeš mít to co sinapsali ihned v počítači. Funguje to stejně jako s One Drive.

4 Saskie Saskie | E-mail | Web | 29. března 2017 v 18:29

Komentáře jsou uzavřené z důvodu neustálých spamů.
Ale budu ráda, když své dojmy necháte na dalších dílech~

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama