Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 39

28. června 2016 v 23:52 | Saskie |  Remember me
Ola~
Já měla dobrou náladu, protože -někomu- se Rmbrm líbí, tak jako pěkně umí chválit
Takže mě to udělalo radost (a vlastně jsem to měla přidat už včera, ale tak pšt)
Takže jako Laikooo (haha xD) this is chapter for you
enjoy

Jakože je to krátký, ale to je protože pak už je to zajimavější :33







Maik byl naprosto mimo kvůli lidem kolem něj. Třásl se a prázdně zíral na svou porci. Nehodlal nás vnímat do té doby, kdy bude moct odejít. Nebo dokud neodejdou ostatní.
Moje technika se šířila jak řetězová reakce a dokonce i Nick se přidal a spáchal můj trik na své porci

Bylo to prostě divný. Tohle "jídlo" není jídlo.

Všichni se pomaloučku začali klidit z jídelny, a když si Maik všiml, že je kolem něj najednou víc vzduchu než před tím, udělal to, na co se nikdo z nás netroufl.
Asi mu nedošlo že nikdo nejedl, ale on, když viděl že mají rozvrtané jídlo, strčil vidličku s jeho jídlem do pusy.
Jako by všichni v místnosti vycítili to, že se jeho vidlička zvedla k jeho ústům, a všichni se otočili.
Maik zavřel pusu a hned, po prvním kousnutí začal kašlat a plivat zbytky zpátky do jeho talíře.
Ošil se znechucením a pořádně si kapesníkem, který vytáhl z kapsy, utřel jazyk.
Zoufale a zmateně se na mě podíval
Já jenom skončil s připlácáváním své porce k talíři a nevině, soustrastně se na něj usmál. Asi právě ztratil svoje chuťové buňky. To to z toho jídla necítil?
Odevzdal jsem talíř k okýnku a rychle vzal Maika, kdyby náhodou ho zase napadlo něco ochutnávat.
"Sejdeme se před hotelem za pět minut" Zavelel Nick, než jsme všichni zalezli do pokojů.
Vzal jsem své zásoby jídla a šel za Alexem, do šestičlennýho pokoje.
Hned co jsem vešel se ke mně nahrnuli ostatní kluci, kteří byli očividně trochu vyhládlí.
Vůbec nechápu proč. Maikovi ta večeře chutnala. Heh.
"Vy snad nemáte jídlo?" Chránil jsem svý tousty
"No vlastně… To co bylo, se sežralo už v autobuse." Pokrčil rameny jeden z nich
"No tak už jste jedli, nemůžete mít hlad. Nemáte nárok!" Sedl jsem si na podložku k Alexovi a nabídl mu toust.
Vděčně ho přijal a zbytek kluků se na mě obořil s tím, že nechápou, proč on, když oni nemůžou
Odpověď byla jednoduchá…
"Protože chci." Když se omámeně doplazil i Maik, přidal se k našemu toustovému dýchánku.
Nějak jsme kašlali na to, že Nick se chtěl sejít. Nejdřív jsme se museli najíst, až pak jsme vylezli na světlo boží.
Nick taky vypadal trochu hladově. Čekal jsem, že na nás bude čekat se založenýma rukama a nervózně poklepávat nohou, ale seděl na schodech a prostě v tichosti -a hladovosti- čekal až se tam všichni slezem.
"Tak, rád bych s vámi chtěl probrat náš týdenní plán." Začal, když se teda všichni uráčili dojít.
"Nemyslete si, že jenom protože je tohle výlet a jídlo se tu nedá jíst, tak se tu nezapotíte. Budete makat!" Snažil se tvářit drsně. Já upřímně nevěděl jestli se mu smát nebo odejít, aby mi ten smích neudělal problémy.
Asi bych se cítil špatně v obou případech, takže jsem se trochu přikrčil za Tima, aby můj potlačovaný úšklebek nebyl zas tak vidět
Nick vyjmenovával různé namáhavé akce, sporty a další věci, které jsem se svým zdravím nějak nechtěl riskovat.
Jakože ano, cítil jsem se dobře, ale na túru do hor se mi vážně nechtělo.
Poté co dokecal a všichni se začali rozcházet, jsem za ním přišel já.
"Pane profesore…" Jo, musím být hodný. Protentokrát toho 'Nicka' vynechám.
Zvědavě se na mě podíval
"Chtěl bych vyměnit pokoj- a! Taky mám někoho, kdo by si ho se mnou prohodil. Vážně! Co říkáte?" Nevinně jsem se usmál a ukázal na Maika, který se právě vyhýbal skupince procházejících lidí. Alex byl s ním, asi se nechtěl nechat unášet davem hned první den.
"Ne." Nick se na mě taky nevinně usmál
"Ale- ale proč?" Zoufale jsem na něj pohlédl.
"Proč jo? Hele, co je psáno, to je dáno. Už tě mám zapsaného v pokoji dva, tím to hasne." Nepřestával se usmívat tím jeho falešným úšklebkem
"My se s Noem zrovna nemusíme… Prosím! Udělám co budete chtít!" Fakt jsem z té noci neměl dobrý pocit. "A… A Maik by neměl být v přeplněné místnosti. Má sociální fóbii!" Naléhavě jsem na něj ukázal
Nick se na něj soucitně podíval a vytáhl papíry ze složky, na které důležitě ukázal prstem
"Co je psáno, to se nezmění" Vysmál se mi a odkráčel do hotelu.
Počkat.
Cože
Takže…
Takže jsme se jako nedohodli?
Ale…
FUCK!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama