Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 36

24. března 2016 v 15:59 | Saskie |  Remember me
Takže eh, ahoj
Máte se?
Napadlo mě, že další díl by byl přecejen vhodný.
možná.
Nikdo to nepostrádal, tak nevím.
Měla bych zase začít psát.
uhh...
Měla bych se už učit na maturitu >>

welp, ale to nikoho nezajímá, takže uhh
užijte si další díl nom.
Komenty potěší





Vzal jsem ho za zápěstí a prostě ho táhnul kupředu.
Bránil se, protože tam fakt nechtěl.
Nezájem!
Nakonec jsme se tam dostali.
Přesně na čas.


Pustil jsem Maika asi 3 metry od zaparkovaného autobusu, kde už byla skupina mých spolužáků v popředí s Nickem, který si na papír značil kdo je přítomen.
"Řeknu jim ať ti dají trochu prostoru, ať si na společnost zvykneš" Řekl jsem mu a pohledem jsem ho přesvědčoval ať zůstane na místě, že se hned vrátím. Bylo mi jasné, že by je se mnou nešel pozdravit.
Lehce kývl a nervózně se ohlédl kolem sebe.
Zamířil jsem k Nickovi a slavnostně mu předal svou -zmačkanou, z půli přeškrtanou- přihlášku, následně i Maikovu, která už byla jenom přeložená napůl a skrývala v sobě hotovost.
"Věčně nepřítomný student, Mai- Elim. Povedlo se mi ho dotáhnout. Má sociální fóbii, buď na něj hodnej, moc na něj nemluv a přibližuj se jen když to bude nutné" Nevinně a zároveň mile jsem se usmál, když jsem ho dostatečně poučil o tom, jak se má chovat.
Nick mě přeměřoval nezaujatým pohledem a až po chvíli mi dal pohlavek
"Moc si nedovoluj. Kde je respekt? Vykání ti nic neříká?" Probodl mě pohledem a pak jím prošil i Maika, který se právě trochu vyděšeně díval na skupinu lidí opodál.
"Ale tady nejde o nás dva ale o něj. Nebuď tak sebestředný Nicku" Trochu jsem se zamračil a promnul si místo, kam se strefil.
Hned jsem schytal další.
"Mám vážný zranění hlavy! Tohle nemůžeš dělat! Ou… Zapomněl jsem říct ségře, že jede s náma…" Hned jsem schytal další.
"Blbče!" Napomenul mě učitel
"Ale to je dobrý, nebudu dělat nic na co bych se necítil." Ujistil jsem ho a bezstarostně se usmál.
Probodl mě pohledem a chystal se, že mě zase praští, ale nakonec jen mávnul rukou.
"A co ten druhej kvůli kterýmu mi' nějakej debil'," probodl mě pohledem "volal včera v jedenáct večer?"
No jasně, volal jsem mu včera docela pozdě, protože jsem na Alexe zapomněl, ups.
"OH! Alex! On ještě nedorazil?" Akčně jsem se rozhlédl jestli ho nezahlédnu, ale Nick mě přerušil
"Pokud tu nebude do dvou minut, vyrážíme bez něj. Buď rád, že v hotelu byli tak obětavý a uvolnili nám místnost navíc! A dej mi číslo na tvého doktora, nebudu tě mít na svědomí!"
Vydal jsem mu číslo mojí ségry -podle mě po ní jede- a přešel k lidem ze třídy.
Všichni mě hned pozdravili, já je, a pak jsem je všechny informoval o Maikově stavu. A taky jsem se trochu zmínil že by mohl dojít i Alex, tak ať ho taky nechávaj dýchat. Všichni vypadali, že rozumí a byli s tím v pohodě.
Noeru byl… No… Víc zmlácenej než minule, a na moje slova nijak nereagoval. Prostě stál stranou od všech ostatních a něco prováděl na mobilu.
No, moje úloha tady skončila.
Hodil jsem bágl do kufru autobusu a podíval se na Maika
OU!
Maik se trochu nervózně bavil s Alexem, který se na něj taky trochu nervózně usmíval.
Přihnal jsem se k nim
"Tak nakonec jedeš? Super!" Podíval jsem se na Alexovu brašnu hozenou přes rameno. "A pak že se bojí a hele jak se s někým baví po minutě co jsem pryč!" Usmál jsem se na Maika
Oba dva se na mě zkoumavě podívali
"Jenom se na něco ptal. Ty ho znáš?" Maik na mě zvedl obočí
"Kdo se koho bojí?" Nechápal Alex
"Jo, jasně, takže se neznáte. Tohle je Maik, kámoš z dětství o kterém jsem ti říkal, a tohle je Alex, kluk z čekárny o kterém jsem ti říkal" Na oba jsem se usmál
"Kluk z čekárny? No potěší" Zasmál se vyčítavě Alex. Mou odpovědí mu bylo jen nevinné pokrčení rameny.
Maik k tomu nějak neměl co dodat, asi mu 'kámoš z dětství' vyhovoval. Sám se tak nazývá, tak aby ne.
Nick nás po chvíli zavolal, ať si nastoupíme.
Všichni jsme se nasáčkovali do autobusu, bylo nás 25, autobus byl pro 35 lidí, takže místa bylo dost, Maik se dokonce přemohl a promluvil na pár lidí, co už si posedali.
Chtěl po nich, aby si přesedli.
Všech deset volných míst si Maik ukořistil pro sebe.
Za ním museli být čtyři volné místa, totéž před ním, a přes uličku mohli sedět dva lidi maximálně u okna -ve dvou řadách-. Myslím, že moji spolužáci z něj nebyli zrovna nadšení. Nick totéž.
Já seděl s Alexem u zadních dveří busu (davy nás tam zanesly, jinak bych si sedl k Maikovi, ať už by chtěl nebo ne)
Jeden z kluků si chtěl s Maikem jít promluvit po čas jízdy, protože začínalo být vedro a my, namačkaní vzadu, už to pomalu vzdávali.
Sakra je teprve Březen! Není možný, aby bylo takový vedro!
No nicméně, toho kluka jsem zastavil a přesvědčil ho, že to není Maikova vina.
I když ten kluk kolem sebe měl dva metry místa! No a co že my jsme se tam mačkali všichni dohromady. Není to přece jeho chyba.
Vůbec ne.
Pohledy ostatních se mnou souhlasily.
Byla to jeho chyba.
Z toho vedra už nám pěkně hrabalo, byli jsme trochu agresivnější, ale snažil jsem se je udržet nějak v klidu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bai-Batia Bai-Batia | E-mail | Web | 24. března 2016 v 16:07 | Reagovat

Ty to nikam neposunuješ... nebo jako posunuješ, ale jenom po kousíčkách :D ale je dobře, že Alex dorazil a jede s nima :D jsem zvědavá, jak to dopadne :D :D

2 KimGS KimGS | 28. března 2016 v 0:55 | Reagovat

Juj práve som našla tvoj blog a je veľmi super! :3 xD Krásne píšeš ^^ :D a idem si prečítať celé Remember me až do terajšieho dielu ^^ super je táto poviedka aj keď som prečítala zatiaľ len tento diel xD ale zapáčila sa mi xD (viem že meliem 1 cez druhé, ale tak kašlať na to xD) :-D  :-D  :-D  ;-)

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 28. března 2016 v 2:08 | Reagovat

[2]: Oh vážně, díky xD mám z toho radost
Doufám že tě povídka nezklame~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama