Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 35

13. února 2016 v 13:10 | Saskie |  Remember me

Takže čůs!
Máte se?
Mám dneska fakt línou náladu a jediný co zvládám s přehledem, tak dělání čaje.
Takže ale jakože přináším nový díl.
Chtěla jsem to udělat včera, ale nějak jsem na to zapomněla, když jsem se dostala domů.
No ale jakože, je to tu.
A pro Bájoh, Bykóz Hapy Brzdej.
Takže jako všechno nejlepší, chápeš xD Pak mi řekni co chceš k narozkám ok xD
A budu se snažit ty povídky už dopsat. Prostě nevím ok :T
Tu je to, užij si to





Jestli to, že jsem ho měl fakt rád, byla pravda, tak to nemohl být úplnej kretén.
Aspoň doufám.
Nechtěl jsem ho zranit, ale… je to pravda. Je to bývalý… m-mi-milenec. Nehodlám s ním spát.
Nehodlám spát s žádným chlapem. To je přece divný.
Prostě to nemá budoucnost. A ještě k tomu ho vůbec neznám!
Následoval jsem Maika a nechal myšlenky… na tohle, stranou.


Pondělí 30 Března, 7:50
Byl jsem už nachystaný, připravený a sbalený, když mi došlo, že to já nevyplnil ty papíry. Ve čtvrtek jsem se o tom matce zmínil, když jsme sledovali film, ale… papíry se nikdy nevyplnili…
Já už ale nemám další kopii…
Fuck!
Musí mu stačit poslední možnost…
Hodil jsem do tiskárny Maikův vyplněný list, nakopíroval ho a údaje v kopii přeškrtal. Vyplnil svoje údaje a vzbudil sestru, ať mi to podepíše -protože moje matka už dávno nebyla doma- a upřímně já ani nevěděl jestli jsem už plně svéprávný. Hádám totiž, že moje občanka se ztratila, tak jsem to nemohl ani nijak zjistit, pokud bych se jako debil nezeptal.
Nejdřív se divila co jí to dávám za cár papíru -jelikož to tiskárna trochu přežvýkala a vyplivla z posledních sil a zbytku inkoustu-, ale byla tak unavená, že ji zájem brzo přešel a podepsala by klidně i dražbu našeho domu.
Byl jsem připraven vyrazit.
Peníze jsem měl, zjistil jsem totiž, že jak má sestra, tak i Maik mají docela rádi čokoládu… Tak jsem jim prodal pár balení a peněz jsem měl na celý výlet dost.
Jak jsem zjistil po vyzkoušení, nechutná mi čokoláda.
Bylo přesně 8:03, patnáct minut je tak akorát abychom vyrazili ke škole.
Okey. Mám tři čtvrtě hodiny na to, nějak dokopat Maika k autobusu.
Odhodlaně jsem si kývl sám pro sebe a i s taškou vyrazil z mého domu do Maikova.
Ať jsem zvonil jak jsem chtěl, nikdo mi neotevíral. A to jsem si byl celkem jistý, že jsem u správného domu.
…Tak na 45%
Zkusil jsem si otevřít sám a kupodivu bylo otevřeno.
Dům vypadal poměrně stejně jako ten, ve kterém jsem byl včera.
Uh, možná jsem se i trefil.
"Maiku?" Zavolal jsem do ticha obydlí.
Nechal jsem svoje zavazadlo opřené o pohovku a pomalu začal stoupat do druhého patra
"Maiku..?" Zkusil jsem to znovu.
Stále žádná odpověď.
"Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát" Prohlásil jsem ironicky a otevřel první dveře.
Úúúú~ Myslím že mám bingo~.
V pokoji byla tma, navíc když jsem zkoušel rozsvítit světlo, nefungovalo. Asi se pojistil.
Přešel jsem k oknu a odtáhl záclony.
Černé těsnění na sklech.
Vážně Maiku? Vážně? To ti to za to stálo?
Otevřel jsem okna dokořán. Venku bylo ještě chladno, ale světlo.
Světlo se vetřelo do všech koutů místnosti.
Kecám.
Maik měl okno na západě, očividně, takže těch pár paprsků šlo sotva dál než metr od okna.
Povzdechl jsem si a přešel k posteli.
Radši jsem se přesvědčil, že jsem ve správném pokoji, a podle ksychtu, který se bořil do polštáře, to byla ta správná místnost.
Strhl jsem z něj deku.
Šmejd měl samozřejmě ještě jednu, kterou si pevně držel.
Asi se mu fakt nechtělo.
"No, zatím co budeš sladce dospávat, udělám si pohodlí a zapnu nějakou příjemnou hudbu. Nevadí že ne?" Ujistil jsem se.
A mlčení přece znamená souhlas!
Vyhrabal jsem svůj mobil, sedl jsem si na Maikova záda a spustil požární sirénu, kterou jsem používal jako budík.
Maik se pode mnou zanedlouho začal vrtět a na stolku vedle postele šmátral po svém telefonu.
"Ne, vážně, jak ty normálně vstáváš, abys se mnou šel do školy, to je mi záhadou."
Za chvíli našmátral nějakou knihu a tu nemotorně hodil za sebe -> na mě.
Já ji od něj spíš převzal a podíval se na titul
Nějaká japonská manga nebo co.
"Tohle není zrovna můj žánr." To jsem sice nemohl říct úplně jistě, ale tak co už.
Položil jsem svůj mobil mezi jeho lopatky a zvýšil hlasitost zatím co jsem listoval knihou.
"Jestli si nepohneš, tak se sem sjedou policajti z celého města kvůli té siréně. Budou překvapení, když tu najdou jenom dva chlapy v posteli."
Ano, jsem si vědom jak to vyznělo. A jsem si taky vědom té ironie.
Maik se snažil dosáhnout na mobil ale nezvládal to, jelikož měl na zádech mě.
"hhnnnn… OKEJ! Okej. Už jsem vzhůru jasný?"
"Když myslíš…" pokrčil jsem rameny, zastavil ten otřesný zvuk a ještě ho skopl z postele, kdyby si to náhodou rozmyslel.
"Seš strašnej…" Protáhl se
"Kde máš věci, vezmu ti je dolů, než se oblíkneš" Rozhlédl jsem se
"Věci? Jaké věci? Óhoho~… počkej já si měl sbalit? Ups." Nevinně se usmál a pokrčil rameny.
Vypočítavej šmejd.
Povzdechl jsem si a namířil si to k jeho skříni, kterou mi hned zatarasil svým polo-rozespalým, polonahým tělem. (Ne že by to, že je polonahý bylo důležité, ale já jen aby to bylo jasný xD)
"Klídek jo? Klídek. Neboj. Matka mi včera zabalila. Támhle" Ukázal prstem za dveře, kde byla nachystaná taška.
"Počkej dole, za chvíli přijdu" Povzdechl si a já to vzal jako kapitulaci
Za chvíli byl fakt dole a já byl dost překvapen, že mi to zabralo 'jen' čtvrt hodiny
Čekal jsem víc.
Maik do sebe ještě nasoukal snídani. Tvářil se jak boží umučení a trvalo mu to fakt věčnost.
Nakonec jsme vyrazili dokonce o pět minut s rezervou.
PŮL hodiny mu trvalo než se najedl. Já se mu to už po pěti minutách snažil nacpat do sáčku, ať si to vezme do autobusu, ale to né. To už je pro něj problém.
A dokonce říkal, že hlad nemá! Ale najíst se prej musí.
OH BOŽE.
Fakt zdržoval, šoupal nohama, hlavu skloněnou, zavazadlo táhl skoro po zemi.
Nemohl jsem jít moc daleko před ním, protože mi bylo jasný, že hned při první příležitosti zdrhne.
BYL. TAK. POMALÝ!
Vzal jsem ho za zápěstí a prostě ho táhnul kupředu.
Bránil se, protože tam fakt nechtěl.
Nezájem!
Nakonec jsme se tam dostali.
Přesně na čas.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo | E-mail | Web | 13. února 2016 v 14:27 | Reagovat

Fenk jůůů :D :3 věnování jsem nečekala :) super díl jako vždy! :D čekala jsem teda ohledně Maikova polonahého těla víc poznámek xDDD ale i tak super :D piš, piš, piš a ne jen to svoje xDD a co chci k narozkám? Já nwm, nedělej si s tím problémy :D :D bude mi stačit, když aspoň něco dopíšeš :D :D

2 it's dat booooi o shit waddup it's dat booooi o shit waddup | 26. června 2016 v 20:24 | Reagovat

To s tím sbalením, mi připomnělo jak jsi mi kecala že jsi si nesbalila na Afko xD JINAK TOTO JE MŮJ OBLÍBENEJ DÍL, PROTOŽE MAIK XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama