Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 93

24. února 2016 v 11:46 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 93.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^

Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená




Sakra… No však oni se vrátí.
Měl bych sakra začít cvičit na kytaru nebo po prázkách budu úplně k ničemu.
Nejdřív jsem si změřil teplotu a jakmile jsem se přesvědčil, že už jsem v pohodě, vrátil jsem se do pokoje a konečně zase uchopil svou kytaru.
Je mi takové blbé hrát před Keiiem. Mohl by si pak zase na něco stěžovat.


Když jsme se vrátili, byl jsem donucen pomoct s nákupem. Vážně, co je tohle za zvyky? To jsou všichni chudí takový?
Vyhodil jsem nákup na kuchyňskou linku a paní Konori mi poděkovala.
Poděkovala ._.
To se u nás zrovna moc často nestává, jen při zvláštních příležitostech.
Nechci říct, že mě při tom poděkování zahřálo na srdci ._. ale… cítil jsem se najednou takový lehčí. Cítil jsem se docela povzneseně.
Tohle je dobrý pocit.
"Chcete pomoct ještě s něčím?" Zvědavě jsem zamrkal.
Žena se podívala kolem a jen se na mě děkovně usmála "Ne, ale mohl bys jít zkontrolovat, jestli Kane nepošel. Hned bude oběd." zasmála se
Jen jsem kývnul a zamířil k pokoji.
V polovině schodů jsem zaslechl hrát kytaru.
Zastavil jsem přede dveřmi, odkud se rozeznívala melodie a chvíli poslouchal.
Sem tam se ozvalo tiché syknutí "Sakra" "Chyba" a podobně, ale nezastavoval se.
Vešel jsem, ale nějak se nezdálo, že by si mě všiml. Byl hluboce ponořený do své kytary a nevnímal by snad nic.
Zavřel jsem dveře a opřel se o ně. Založil jsem si ruce, když na sebe zase naštvaně syknul. Nechápal jsem, co mu na tom vadilo? Já žádné chyby neslyšel.
Viděl jsem jenom, jak sem tam, špatně chytil struny, ale jakoby násilím si je opět srovnal, aby neudělal chybu.
Na něco jsem určitě zapomněl. Něco důležitého, ale nevím co…
A pak mě to připomněl pohled na obvazy, které Kane nechal na posteli.
Naraženou rukou konečně udělal slyšitelnou chybu a já ho chytl za levé zápěstí.
Šokovaně se na mě otočil a nechápavě se na mě podíval.
"C-Co se děje? A kdy ses sem sakra dostal?"
"Neměl bys hrát s naraženou rukou. Přestaň."
"Nic mi není, jen jsem se chtěl procvičit" Snažil se vytrhnout svou ruku ze sevření, ale já ho nenechal a stiskl pevněji. Vzal jsem mu kytaru druhou rukou, a položil ji na postel.
"Hej co to- Nech mě hrát!" Nafoukl se a snažil se mi pořád vykroutit.
Místo kytary jsem vzal obvaz a začal mu stahovat ruku.
"No to určitě. Měl by ses léčit, jinak si pak moc nezahraješ." Přestal s přetahováním a svůj boj vzdal.
"Tak mi něco zahraj ty" Zaprosil a já se na něj neurčitě podíval
"Nemám piano" prohlásil jsem ublíženě. On mi ho přece vzal a taky jsem mu to dal pohledem najevo.
"Ale hraješ přece i na housle." Kývl směrem k mému vánočnímu dárku, který byl postavený na stojanu vedle mých věcí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama