Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 32

19. ledna 2016 v 22:20 | Saskie |  Remember me
Tak yo, mám tu další dílek.
(mimochodem čus, máte se?)
Není to tak dlouho od posledního dílu, ale tak co.
I just feel like it.

A taky mám věnování :3
zase.
Takže tenhle díl je pro Ayu, jelikož prostě komentuje (právě v tuto chvíli dohání všechny díly xD) i když nemusí (chápete, já bych to nejdřív přečetla celý a pak [kdyby se zadařilo] bych u posledního dílu nechala nějaký koment, ale ona né, takže mi udělala radost xD) Díky Ayush

Takže si užijte dílek a zatím čus







"No, prostě a jednoduše, byl bych rád, kdybys na mě teď vybalil všechno, co by se mi v budoucnu nějak mohlo hodit vědět."
Trochu se zarazil a po dlouhé době se na mě otočil.
"Um-" vypadal jakoby přemýšlel. Chvíli mu to trvalo. "Právě teď mě nic nenapadá, promiň" nevinně se usmál.
"Takže žádný překvápka?" Lehce jsem se usmál
"Žádný překvápka" Potvrdil a mírně kývl.
"Dobře."
Lháři.





"Maiku?" oslovil jsem ho zase
"hm?" Trochu zvedl hlavu
"kde ty vůbec bydlíš? Včera jsem chtěl jít k tobě, ale místo toho jsem zabloudil v lese" Udělal jsem na sebe vtípek
"Pročs nezavolal?" Nechápal a trochu se mi vysmál.
"nemám kredit" pokrčil jsem nevinně rameny.
Povzdechl si a zakroutil hlavou
"Chceš jít ke mně?" Vstal a já přikývl.
Vzal jsem si batoh a vyrazili jsme rovnou
A musím říct…
No do prdele!
Dyť ode mě bydlí ani ne tři baráky!
"Hej Maiku, nechceš někam na týden vyjet? Nevadilo by to tvýmu učiteli?" Ptal jsem se ho už před jeho domem.
"Um, toho můžu zrušit vždycky. A jakože kam jako?" Odemkl a pustil mě dovnitř
"Já nevím, jen tak někam k moři, nebo do hor nebo tak." Vlastně ani moc nevím kam jedeme.
Vešel jsem a on za mnou zavřel dveře.
Zvládl bych to sám, ale díky.
Po pravé straně byla zeď s věšáky a botníkem. Vlevo byla pohovka se dvěma křesly světlé barvy, před pohovkou police se starší televizí. Za rohem přede mnou byla menší kuchyňka. A schody do druhého patra. Byl to poměrně malý domek.
"Um, jo. Proč ne? Jel bych" Usmál se a sedli jsme si do obýváku na pohovku
"Klidně už zítra?"
"Zítra? To je trochu narychlo ne?" překvapeně se na mě otočil
"Ale noták" Mávl jsem rukou a vybídl jsem ho
"No, tak asi jo. Můžem jet už zítra…" Zvědavě zvedl obočí
"Super. Tak tohle vyplň!" Vytáhl jsem z batohu papíry a strčil mu je do rukou i s propiskou
"Počk-t, co-cože?" Překvapeně sebou trhnul
"No školní výlet! Vyplň to a zítra se jede!" široce se usměju a jen čekám
"Co-? Co?! Tak to ne!" Strčil mi je zpátky
"Proč ne?" Zvedl jsem obočí
"Pro-protože mám zítra domácího učitele- a- a matka taky nebude souhlasit- a- a taky- je to strašně narychlo! Já že tohle bylo jen tak hypoteticky! A- A jako-…" Začal se vymlouvat
"Učitele přece můžeš vždycky zrušit. Říkal jsi to, ne?" Mile se usměju a zase mu papíry strčím do rukou "Ty bys mi přece nelhal, kdyby to nešlo ne?" Podívám se mu zpříma do očí a jen čekám až uhne pohledem. Je sranda ho pozorovat jak neví co má dělat.
"A já si klidně s tvou mámou promluvím" Akčně se usměju "Není to nic co by se nedalo stihnout za jeden den" Úplně si přijdu, asi jako on, když se dozvěděl že mám ztrátu paměti. Strašně hyper, jiskry v očích, strašně řvu a on je jako já, vůbec ničemu nerozumí a neví co si se mnou počít.
"Ale-ale já nemůžu-.."
"Proč ne?" Akčně na něj hledím a čekám, že se snad dozvím, proč nechodí do školy.
"Um- budou tam lidi ze školy…" Odvrátí pohled někam z okna, vedle pohovky
"No budou. Je to seznamovací výlet. Jasně že tam budou" Vyčkávavě se usměju
"Já nemůžu." Hodí mi papíry do obličeje a vstane.
Na chvíli jsem mimo kvůli těm papírům. Tohle jsem nečekal, ale pak zatřepu hlavou a otočím se na něj, začal pochodovat po místnosti
"Proč. Proč nemůžeš?" Zvědavě se na něj dívám, ještě chvíli ho provokuju, než to na mě zařve
"Bojím se lidí jasný?!" Vyjekne po mě
Chvíli na něj zaraženě koukám.
On úplně zrudnul a schoval si tvář do rukou
"Aha." Probudím se nakonec a on sebou trhne.
"To je jako všechno?" Nechápu
Překvapeně trne hlavou a podívá se na mě
"To je to co přede mnou tajíš takovou dobu? Bojíš se lidí?" Trochu se zalykám smíchy
"Ty nevíš, jaký to je, jasný?" mračí se na mě "Ty seš společenskej jak prdel! Já u sebe nevydržím mít víc jak dva lidi jasný?! Co když začnou mluvit všichni naráz, a já nebudu vědět koho poslouchat a co říct a- JÁ PROSTĚ NEMŮŽU!" Křikl po mě nakonec
Na chvíli se zarazím, ale pak se začnu smát ještě víc.
"Seš debil Maiku? Tohle řeší všichni." Chechtal jsem se "nikdo neví koho má poslouchat, když mluví dva lidi naráz. Ne všichni vždycky ví co říct. To je normální problém jasný?" Smál jsem se, ale když jsem viděl, že Maik je naštvaný a dokonce to vypadalo, jakoby chtěl brečet, přestal jsem se smát a místo toho jsem si na tváři držel jenom milý úsměv
"Ty to zvládneš jasný? Budu tam s tebou!" Zazářím a začnu vyplňovat papíry
"Jaký je tvoje příjmení?" Zamyslím se a propisku trochu zkousnu.
Maik mi vytrhne papíry a přitiskne je k sobě, abych neměl šanci je dostat zpátky "To ti nedovolím!"
"Proč ne?" Nechápu
"Důvod jsem ti právě řekl" Zamračí se
"Ne, tys mi jenom řekl, že se bojíš lidí. A já ti říkám, že tam budu s tebou. Noták. Pro mě to taky není ideál. Náš učitel je sportovec. Budu sportovat taky, když mě někdo nezastaví. Vzal by sis na svědomí můj život? Né že? Né co? Tak pojeď a zkus mě zastavit" Opřel jsem se a ruce přehodil přes opěradlo, jako bych říkal "no jen si to zkus"
"Já jsem vyklepanej jen z představy kolik tam bude lidí!" Musím uznat, vážně se trochu třásl a panikařil fakt hodně.
"Dyť tam bude asi jenom pětadvacet lidí" Mávl jsem rukou
Maik celý zbledl a rozklepaným hlasem to po mě zopakoval "Jenom pět-pě-pětadvacet. Haha… No super. No-No super." Třesoucí se rukou si vjel do vlasů.
Zvědavě jsem ho pozoroval. Nechápu jak někdo může mít strach z lidí. Vážně tomu nerozumím. Bral bych to jako vtípek kdyby se fakt netřásl, nepotil se a tolik nezmatkoval.
"Stalo se něco, kvůli čemu máš strach z lidí?" Zvědavě jsem se na něj podíval
"N-ne, už jsem se tak narodil. Nemohl jsem skoro chodit ani do školky. Všichni ode mě museli být aspoň metr a půl, ale když se to učitelce nelíbilo a přisunula mě k ostatním, nebyl jsem schopný vůbec ničeho, šílel jsem z toho. Přestal jsem chodit…"
"Tys nechodil ani do školky? Páni" Hvízdl jsem "Takžé…" Zamyslel jsem se "Takže jsi nikdy neměl možnost zjistit, jestli tě to už nepřešlo! Come ón! Zjistíme to!" Usmál jsem se na něj bezstarostně


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 7:16 | Reagovat

no do prdele, čekala bych snad všechno, že měl nějaké problémy ve škole, že ho vyhodili, že... ale tohle to... xDDD wow, to je fakt nemilé, chudák a ten si z něho dělá ještě prdel xDDD no, jsme o jednu informaci chytřejší xDD

2 Aya Aya | 1. května 2017 v 16:05 | Reagovat

[1]: do ted jsem si take myslela ze ho ze skoly vyhodili :D

3 Aya Aya | 1. května 2017 v 16:07 | Reagovat

me celou dobu přišlo, že se tam pořád směje jak měsíček na hnoji a chudák Maik :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama