Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 89

28. ledna 2016 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 89.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená







"Tak tohle jsem si nemyslela."
"Jo, já taky ne… Vidíš, intrikáni! Všichni dojednoho a ta babka je vede!" matka se mi naštvaně vytrhla a odešla k sobě do pokoje. Otočil jsem se opatrně na Senchiho. Koukal tiše na schody, po nichž odešla, vypadal, že vážně přemýšlí.
"Myslíš, že si šla fakt balit?" Zeptal se po chvíli.
"Ta? Šla možná tak zabalit mně…"


"Místo plánování posraných svátků byste se měl jít podívat co tihle dva udělali za bordel v obýváků, na schodišti a o koupelně ani nemluvě!" Genaki strčila hlavu do dveří. Tashiro si nás se Senchim změřil podezíravým pohledem.
"My za nic nemůžeme…!" Zkoušel jsem nás obhájit, ale babka si nedala pokoj. Nejradši bych jí těma dveřma přivřel hlavu a ještě několikrát je přibouchl, neboť důchodci mají zatraceně tuhý kořínek, především naše kuchařka.
"Rozbili hajzl! Vzali na toho chudáka šroubovák a kladivo!" Ukázala na stůl, kde ležely nástroje smrti.
"Bylo to za dobrým účelem. On vlastně za všechno může Senchi!" Vykřikl jsem rychle.
"Já-"
"Spláchl do záchodu figurku, díky níž jsme mohli vyhrát vstup do nového zábavního parku. Chtěl jsem opatrně rozšroubovat tu trubku, co vede z toalety, ale nešlo to, tak jsem si pomohl kladivem. Kdo mohl vědět, že ta trubka po jednom úderu praskne a vyhrne se z ní veškerá voda?"
"Která se z ní mimochodem hrne ještě teď." Dodala Genaki a přihnula si ze své lahve alkoholu. Tashiro, zřejmě zklamaný mým nerozvážným činem, ztěžka dosedl na židli vedle Genaki, vzal jí poloprázdnou láhev a zbytek tekutiny v ní vypil.
"Nechci rušit dojemnou chvilku, ani nějak odbíhat od velmi zajímavého tématu, ale cítí tady ještě někdo spáleninu?" všichni jsme se zhluboka nadechli a následně málem spadli ze svých židlí, když matka zaječela hrůzou a střemhlav se vrhla k troubě, v níž se do černa opékalo její šťastné sele. S černým dýmem vytáhla matka scvrklý kus vepříka z trouby a málem se nad ním rozbrečela.
"Teď už jen chybí, aby dorazila ta cizí ženská se štěňaty."Poznamenal Terry, jež právě vešel do kuchyně. Nevím, jak to ten chlap udělal, ale v momentě, kdy svoje proroctví vyřkl se ozval domovní zvonek a po otevření dveří, stála venku manžela japonského velvyslance, za ní dodávka, v níž štěkali psi.
"Matko, přestaň zoufat, přijela ti štěňata, takže večeře přecejen není nenávratně ztracená!!" Zařval jsem ode dveří. Žena na mě vyjeveně zírala. Spiklenecky jsem na ni mrknul a nahnul se k ní blíž.
"Co myslíte? Bude lepší nádivka, nebo je péct jen na česneku?"

Manželka velvyslance nám nakonec nechala dvě štěňata čistokrevného zlatého Retrívra. Upřímně? Když odjížděla netvářila se zrovna nadšeně, že nám tu svoje malé zlatíčka nechává. Nejspíš ji znervóznila moje poznámka o hlavním chodu u večeře. Matka se se štěňaty zavřela do pokoje, odkud celé odpoledne nevyšla a když za ní Tashiro došel se svátečním kimonem, které, stejně jako ta ostatní snesl společně s Terrym z půdy, vyhnala ho párem bot, které na něj postupně letěly.
"Tak jo, kdo mi vysvětlí, co se tady ve skutečnosti stalo?" Tashiro konečně na chvíli zasedl za náma ke stolu a vyptával se na průběh dnešního dopoledne.
"Dobře, řeknu ti to, ale bude to na dýl…" Začal jsem s popisem celého dopoledne, od doby kdy jsem vstal a hned po ránu nezapomněl pořádně urazit svoji drahou matku. Senchi k tomu připojil, že on byl vzhůru o dvě hodiny dřív než já a už v tu dobu paní Genaki tahala z tajné skrýše za spížkou svůj likér, od něhož prázdné láhve se teď válely po kuchyni, zatímco naše hospodyně ještě střízlivěla s mokrým ručníkem na čele. Pokračoval jsem tedy dál přes matčiny a Terryho bílé kalhoty, vtip s nadívaným štěnětem až k informaci o volňáscích do nového parku s tématikou jednoho z mých oblíbených anime. Tashiro vypadal, že chce něco říct, ale nepustil jsem ho ke slovu, jak jsem vášnivý popis nákupu zmrzliny dostal až k jejímu složitému povídání. Docházel mi dech a tak za mě povídání dokončil Senchi, což už neznělo tak dobře, ale to jsem nemohl říct nahlas.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama