Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 86

9. ledna 2016 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 86.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená





Jenom pokrčil rameny "… Jsou vánoce" Zkousl tužku a pokračoval v dalším úkolu.
Trochu zmateně jsem nejdřív koukal ale pak se uchechtl
"A co bys tak chtěl k vánocům?"
"Já nic nečekám, co chci, tak si koupím" pokrčil rameny a dál tohle neřešil.



"Večeře!" Zavolala na nás mamka večer.
Už jsme byli převlečení do košilí a trochu slavnostnějšího oblečení, než bylo jenom nějaké zmačkané tričko na spaní.
Měli jsme, jako každý rok kapra.
Do konverzace, která se vedla v poměrně veselém duchu, jsem se moc nezapojoval. Ne že bych nechtěl, jen jsem se nemohl moc soustředit. Bolela mě hlava. Měl jsem trochu závrať, ale nic vážného.


Bavil jsem se převážně s Kaneho otcem. Vypadal hodně v pohodě a nic si nedělal z toho, že Kaneho jen bráním před ostatními. Jsem rád. Aspoň z toho neudělal zbytečnou aféru jako ty dvě. Dokonce vypadal spokojeněji než kdybych byl jeho kámoš. A budu citovat: "Lepší než milenec".
Proč bych měl být jeho milenec proboha. To jako naráží na to, že je Kane gay nebo co?
Byl jsem zmaten. Hodně. A když jsem se podíval na Kaneho, jestli mi k tomu něco řekne nebo se nějak obhájí nebo něco, tak nijak nereagoval. Řekl bych že nás ani neslyšel. Vypadal pořádně mimo a zamyšleně.
Zeptám se ho až bude vnímat.
Kane se jídla sotva dotkl, prý vůbec neměl hlad. Whatever. Nějak mě to nezajímalo, ale když se přešlo k nazdobenému stromku, nijak nereagoval ani na dárky co dostal od své rodiny.
Toho si už všimli i oni.
"Kane, jsi v pořádku?" zeptala se jeho máma starostlivě.
"Uh? Em, jo. Dobrý. Promiň. Děkuju!" Nadšeně se usmál, když si všiml věci ve svých rukách.
Falešný…
Přesto, že to bylo tak moc prohlédnutelný, tak jeho rodina byla s jeho reakcí spokojena.
Počkat, to jako nepoznají tu falešnost? Na vlastním capartovi?
"Je ti špatně?" Zeptal jsem se ho, když si právě jeho sestra s hlasitým pištěním zkoušela nový svetr a tak na sebe strhla veškerou pozornost.
"he? Jo. Promiň. Děkuju!" Zopakoval to, 'nadšeně' se usmál a hledal nejspíš věc ve svých rukách, aby vlastně věděl, za co děkuje a z čeho vlastně má mít radost.
Když nic nenašel, jakoby se probudil. "Um, promiň, co jsi říkal?"
Zmateně jsem na něj koukal, abych zjistil, jestli si ze mě dělá srandu.
"Je ti špatně?"
"Trošku, ale jsem v pořádku." Mávl rukou a začal rozbalovat další dárek, který před ním přistál.
Lhář.
Najednou se ozvalo i mé jméno.
Zpozornil jsem a otočil se na Kaneho matku, která mi přisouvala větší krabici.
"Co-cože?"
"Tenhle je pro tebe" Usmála se na mě
"pro mě? Já nevěděl, že taky dostanu dárek…" zmateně jsem krabici pošoupl před sebe
"Taky bych vám něco koupil, kdybych to věděl." Zamumlal jsem
"To byla jen taková první věc, na kterou jsme narazili, když jsme nakupovali. Nestojí to za řeč" nevinně se usmála
Já zvedl víko krabice a koukal na elektrické housle.
Zatajil se mi dech.
"Páni… děkuju" Zamrkal jsem.
"Nemáš zač" Zářivě se na mě usmála celá rodina krom Kaneho, který myšlenkama zase odpadnul.
"Jás- Já vám zítra něco koupím, chtěli jste jít do města ne?" Trochu jsem se usmál.
"Ale to né" Mávla rukou matka
"Jen si šetři" zamumlala bábi
"Já jsem bohatý děcko, to je jedno" Rozesmál jsem se a tak jsem nejspíš rozhodl.
Kanemu stejně dlužím mobil…
Podíval jsem se na něj.
Už od pohledu bylo jasný, že mu něco je.
Přiložil jsem mu ruku na čelo a on se zase 'probudil' s šokovaným ucuknutím.
"Ah, to jsi jen ty Kei… Děsit lidi není vůbec pěkný." Vyčetl mi
"Jsem přímo před tebou…"
"I to se počítá" Usmál se
"Máš teplotu, měl by sis jít lehnout." Prohlásil jsem a ruku stáhl.
"Hmm… Jenom chvilku." Zase se usmál a pak 'vypnul'
Povzdychl jsem si a vzal Kaneho za ruku. Šokovaně sebou trhnul "c-co?"
Celá famílie se na mě zvědavě otočila.
"Má teplotu, jde spát."
"Co?- To není-" Kane chtěl zase protestovat. Ale než stihl zareagovat, celá rodinka přikývla a on byl skoro už před schody.
"Mě je dobře." Trochu sebou šil.
Vytáhl jsem ho po schodech nahoru až do jeho pokoje.
"Očividně."
"Proč mi kazíš vánoce Keii?" pronesl zatvrzele.
Šťouchl jsem ho na postel a přikryl dekou. "To né já. To moje šauma" pokrčil jsem rameny
"Haha. Vtípek. To na tebe nesedí…" Trochu se mu zaleskly oči, pak je zavřel a tenhle den už je neotevřel.
Když jsem otevřel dveře, byla tam celá rodina Konori, skrčená jakoby odposlouchávala za dveřmi.
Nechápavě, zmateně a dokonce trochu pobouřeně jsem na ně koukal.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama