Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 85

3. ledna 2016 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 85.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená






"Fakt? Kdy? A kolik ti bude, třináct?" Uchechtl se Kei.
Ou shit. Já zapomněl, že mám narozky ještě o prázkách…
"Ha, ha. Fakt vtipný." Probodl jsem ho pohledem
"Um stačí nějaký sprcháč" pokrčil jsem rameny.
"Bude ti osmnáct. To nechceš něco pořádného?"

Čekal jsem, že Kane bude štěkat kvůli tomu, že spletla jeho věk, ale on jen přikývl
"Rok jako rok. To je jedno."
Jeho babička se jen usmála a odešla
Nechápavě jsem tikal pohledem mezi nimi, dokud nezmizela za stěnou
"Um…" Zapřemýšlel jsem. Mám si z něho dělat srandu, nebo to nechat být?
"Osmnáct jo?" Uchechtl jsem se a podíval se na něj.
Jen na mě koukal pohledem 'a co jako?'
"Počkej. Osmnáct?" Nechápavě jsem se ho pohledem zeptal 'jako vážně?'
"Jo. Bude mi osmnáct. Problém?" Zvedl obočí nezaujatě. No aspoň už nemá tu hyper náladu
"Jak je to možný?" snažil jsem si to v hlavě spočítat. "Vždyť… Mě je dvacet jedna. Jsem jen o rok víš. Jak můžeš být o tři roky mladší? Jak ses v 18 dostal na výšku?" Nechápal jsem
Pokrčil rameny. "Na základce jsem přeskočil jednu třídu. A pak jsem dělal střední jenom na 3 roky a ne na čtyři jako ostatní. Takže jsem logicky o dva roky mladší. Hele, ne že bych to tajil, nebo se za to styděl, ale bude pro mě lepší, kdybys to moc nerozhlašoval." Nevinně se usmál
"No vidíš! Tak ty dokonce máš ještě nějakou šanci, že vyrosteš. Sice jen o dva cenťáky, ale i to se počítá" Povzbudivě jsem se na něj usmál a on mě na oplátku probodl pohledem.
"Vždyť to říkám furt! Já jsem ještě ve vývinu!" Trochu se nafoukl
"Bacha abys nepukl." Uchecht jsem se "Co budeme dělat celý den?"
"No ty bys měl dělat ty úkoly co ti dal Natsu. Jinak to nedoděláš včas" uchechtl se on a já ho probodl pohledem
"O prázkách? Vážně?"
"Jinak to nedoděláš včas" Zopakoval a založil si ruce na hrudi.
"Nemám je tu" prohlásil jsem vychytrale
"Já ti nějaké vzal, jen protože mi to bylo jasný" Za chvíli mě táhl nahoru po schodech do jeho mini pokojíku. Vytáhl papíry, které mi ukradl a položil je přede mně na stolek. Podal tužky a začal probírat matiku.
Super. Matika. Dobrý začátek. Vážně -.-

"Výsledek je -18!" Křikl slavnostně. Znuděně jsem si podpíral hlavu a nezaujatě ho pozoroval
"Vážně?"
Přikývl.
"Jsi si tím jistý na sto procent?" Zvedl jsem obočí
"Určitě."
"No, tak" smetl jsem nějaké smítko ze stolu "jsi fakt neprospěl. Výsledek je rovných 50."
"Cože? Jak to?" nechápal a zmateně se podíval na papír.
Jsem rád, že se aspoň soustředí a snaží. Já se nějak nemohl dostat do soustředěné nálady. Bylo mi horko a zároveň zima. Trochu se mi třásly ruce, ale ukázal jsem na místo, kde udělal chybu.
"Musíš to vydělit A-čkem, což se v tomto případě rovná třem. Pak to tady vynásobíš pí, a tady se zbavíš x převedením na druhou stranu." Vysvětlil jsem
"Jak jsi zjistil že A je tři?" Zvedl obočí
"Musíš tam dát…" Vzal jsem mu papír a něco tam načmáral "tenhle vzorec a vyjde ti to."
Kei natočil papír zase k sobě a zkoumavě na to hleděl "A ten jsi vzal kde?"
"Ten se učí už na základní škole. Kašli na to, prostě to udělej takhle" napsal jsem mu tam řešení a znovu si podložil hlavu
"Na to, že seš takovej-"
"Jestli řekneš něco o mý výšce, už ti pomáhat nebudu" probodl jsem ho varovným pohledem
"Chtěl jsem říct, že na to, že seš takovej debil přes ajinu, ti to fakt myslí, ale ten kompliment si nechám pro sebe, když mě to ani nenecháš doříct." Zvedl obočí
"Chm"
"No na to, že-" Zkoušel to znova
"Jestli řekneš narážku na mou výšku, tak si to dělej sám." Varoval jsem ho znovu.
"že ty bys měl být ten soustředěnej, a já spíš v tvý pozici, tak je to tak nějak naopak, nemyslíš?" Dopověděl to a zvědavě se na mě podíval
Má pravdu. Nějak se do toho nedostávám. "Je to na mě asi až moc jednoduché"
"Nejsi nějaký podrážděný mali-?"
"Nejsem malý!" přerušil jsem ho
"-čko?"
Eh. Počkat. Chtěl říct maličko? Já myslel, že řekne "maličký"
Překvapeně se na mě podíval
"No, um hele. Můžu ti něco říct?" dotázal se raději
Radši už jsem mlčel, jen krapet přikývl
"Podle mě, tím, že pořád říkáš že nejsi malý, jenom upozorňuješ na to, jak malý vlastně jsi. Nic si nenalhávej. Jsi nízký. Aspoň oproti ostatním. A jo, lidi si z tebe možná dělají srandu, ale nejlepší je, když to prostě budeš ignorovat. Co takhle třeba jenom pokrčit rameny ve stylu 'jo já vím'. A lidi to přestane bavit. Ale když začneš nadávat a vztekat se, lidi se budou bavit tvýma reakcema a tím víc ti to připomínat. Já se tvýma reakcema bavím." Přiznal a nezaujatě mě sledoval jakoby řekl 'už mě to teda nebaví'
Trochu jsem sklopil hlavu "Um, díky Keii, žes mi to řekl… Proč?" pochybně se na něj podívám. Proč, proč by mi to říkal?
Jenom pokrčil rameny "… Jsou vánoce" Zkousl tužku a pokračoval v dalším úkolu.
Trochu zmateně jsem nejdřív koukal ale pak se uchechtl
"A co bys tak chtěl k vánocům?"
"Já nic nečekám, co chci, tak si koupím" pokrčil rameny a dál tohle neřešil.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama