Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 81

17. prosince 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 81.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená




Když jsem se oblékl do alespoň trochu formálního oblečení a ve skříni vyhrabal svůj starý černý kabát, vzal jsem obě tašky a zamířil k hlavním dveřím. Akorát je otec otevřel, aby přivítal Montara s Elizabeth, jež konečně dorazily. Protlačil jsem se dveřma, v rychlosti se pozdravil s bratrovou manželkou, na svého pokrevního sourozence jsem kývl, mávl jsem na otce a běžel na vlak, který jsem stihl jen tak, tak.
Z okna jsem sledoval ubíhající krajinu a těšil se, až konečně vystoupím a nadechnu se toho čerstvého vzduchu.

Viděl jsem, jak Kei prásknul dveřma a zmizel na ulici. Sešel jsem po schodech dolů a nakoukl do kuchyně
"Co se stalo? Kam šel Kei?" Zvědavě jsem se podíval na mámu a Misaki
Máma ke mně mlčky přišla a položila mi ruce na ramena
Zmateně jsem očima pohlédl na její ruce a zase na ni
"Zlato už bude všechno dobré…" Promluvila a přivinula si mě k tělu.
"Cože? Co to sakra mami-" snažil jsem se od ní dostat
"Prostě odešel" prozradila mi ségra tak nějak s nezájmem
"Co? Kam? Proč?" tak tak jsem si matku držel od těla
"Řekl nám pravdu. No hádám část z toho byla pravda" Pokrčila rameny
Trochu nechápavě jsem svraštil obočí "A co jako? Pravdu o čem?"
"Vy nejste přátelé co?" podala Misaki spíš řečnickou otázku
"No, nikdy jsem neřekl, že jsme" Zvednu obočí "Prostě mě chrání za to, že mu občas uklidím v pokoji" Pokrčil jsem rameny
"Takže tě využívá!" Ukázala na mě sestra prstem, jakoby snad něco vyhrála
"Ne? …Upřímně to spíš já využívám jeho" Když se tak nad tím zamyslím, je to pravda… myslím.
"Tak proč jsi ho sem přivedl?" Matka mě konečně nechala být a plná nepochopení se na mě podívala
"Bylo mi ho líto" podíval jsem se na ně pohledem 'co na tom záleží?' "Jsou vánoce, to za prvý, cítím se, jako bych mu to dlužil, to za druhé a za třetí! …" Trochu jsem se zamyslel "Em, nikdy jsem neřekl že není můj kámoš…"
Obě se na mě nechápavě podívaly
Ah, to nemá cenu jim něco vysvětlovat…
Obul jsem si botasky, půjdu ho najít, ještě se tu ztratí, vůl jeden… natahoval jsem se pro bundu, ale pak mi došlo, že vlastně teď čeká na vyprání… Srát na to. Povzdechnu si v duchu a prostě vyběhnu ze dveří v tričku.
"Kane!" Zakřičí na mě ještě matka, ale nezájem.
Seděl jsem v jakémsi parčíku, kolem mě poletovalo bílé smetí a při dopadu na mou kůži se proměnili na kapky vody.
Super, jako bych už tak neměl mokrý vlasy.
Seděl jsem na lavičce a obsypával mě sníh.
Najednou jsem na svých ramenech ucítil dotek. Po dotyčném bych se ohnal loktem a přinejlepším mu zlomil nos, ale tím, že mě oslovil jménem, a zeptal se co tam dělám, mě přesvědčilo, že by to nebyl ten nejlepší nápad.
Otočil jsem se na Kaneho a okamžitě vyvalil oči na jeho zkřehlou postavu
"Ty debile, o co se snažíš?!"
"C-Co? Trochu se zarazil a sedl si do sněhu který vedle mě napadnul.
"Proč nemáš bundu, ty vole?!"
"Um… mám ji špinavou, pamatuješ? Bezdomovci, víno… chápeš" Mluvil trochu nechápavě.
"Tak proč vůbec lezeš ven?! Ještě máš mokrý vlasy!"
Zvláštně se na mě podíval
"Ale… ty taky"
"Já mám bundu!"
Jenom mávnul rukou a nevinně se usmál "Ty jsi ji předtím taky neměl"
Mávl jsem rukou, už mi to bylo jedno, když je debil, tak je debil. "Co tu děláš?" Povzdychl jsem si
"Já se ptal první" Odpověděl s úsměvem a trochu se pohupoval na lavičce
"Seš snad děcko?" Probodl jsem ho pohledem
Probodl mě pohledem "Vypadám snad na to?"
Trochu posměšně jsem zvedl obočí a než jsem otevřel pusu, přerušil mě
"Stop! Nic neříkej." Probodl mě pohledem dvakrát tolik a radši mi odpověděl
"Hledal jsem tě. Ještě by ses ztratil, pojď domů." Nevinně se zase usmál a natáhl ke mně ruku, abych šel s ním nebo co.
"Pojedu, jenom jsem chtěl trochu vychladnout, pak dojdu, sbalím se a zavolám si taxi" Pokrčím rameny
"Cože? Ne, já myslel k nám, ke mně domů. Oslavit Vánoce!" Rozmáchl přede mnou rukama
"To mi za to nestojí, aby mě tvoje rodina probodávala pohledem celý prázky? Ne, fakt dík, radši pojedu zpátky a budu hrát na piano" Při té představě jsem se usmál
"ZAPOMEŇ NA PIANO!" Křikl najednou až jsem nadskočil "Vánoce máš strávit s lidma, ne s věcma! Tak se seber a padej do baráku!" Ukázal prstem směrem k ulici k jeho domu
Chvíli jsem na něj koukal a pak jen koukal, až jsem se neudržel. Zvedl jsem se a začal se smát.
Jeho pohled jasně říkal: 'Jo jasně, jen do toho. S chutí. Proč ne.' Povzdychnul si.
Trochu jsem se o něj opřel, abych smíchy nespadl. Až tehdy jsem si všiml jak moc zmrzlej byl.
Měl modré rty, třásl se a jeho kůže byla ledová, navíc jsem si trochu všiml, že se sněhem, který padal a s mokrýma vlasama, které měl, se mu na hlavě tvořily rampouchy.
"Achjo" Povzdychl jsem si nakonec potom co jsem se dosmál
"Tak pojďme" kývnul jsem hlavou směrem, kterým předtím ukázal.
"Ať už se bude řešit cokoliv, klídék, všechno se dá vyřešit okey?" Usmál se na mě
"Vypadám snad na to, že jsem trpělivej a klidnej týpek?" zvedl jsem obočí
Kýchnul
"No za snahu nic nedáš" odpověděl když si utřel nos.
Jako dobrej kámoš jsem mu podal kapesník. -ne že bysme byli kámoši, jen jsem slušně vychovanej-
"Dík" Přijal kapesník, jen jsem kývnul a došli jsme až k jeho domu.
Zapluli jsme do předsíně a jen jsem čekal na to, jak se vyjádří ženy domácnosti stepující u kuchyně.
Bylo ticho. Sundal jsem si bundu a boty a čelil nenávistným pohledům obou žen.
Na tváři jsem měl nezaujatý, trochu znuděný pohled, jako bych tu vůbec být nechtěl. A taky že ne.
"Keii" šťouchnul do mě Kane
Nechápavě jsem se na něj podíval a on trochu kývnul hlavou v náznaku, ať něco řeknu.
-A fakt musím být milej?- Můj pohled mluvil za vše
Odpovědí mi bylo silnější šťouchnutí a naštvané pokývnutí hlavou.
Chhhhh.
Protočil jsem očima a trochu se uklonil.
"Omlouvám se za problémy které máte se mnou, mou návštěvou a s ním." Narovnal jsem se a ukázal na Kaneho
"Hej!" probodl mě pohledem stylem 'já nic neudělal'
"Budu se snažit abych vás tolik nezatěžoval obavami, prací a dalšími věcmi, které nepochybně nastanou."
Promluvil jsem a obě na mě překvapeně a trochu nechápavě hleděly.
Pak se zaráz trochu usmály a odešly do kuchyně.
Nechápavě jsem se otočil na Kaneho.
"Ehm EHM!" zakašlal Kane, až se obě znovu otočily. Probodl je vyčkávacím pohledem
"Um… My se také omlouváme za to, že se staráme o to, jaké má náš maličký přátele," Překvapeně jsem se uchechtl. Řekly právě 'maličký'? To bych od nich nečekal
"A doufáme, že s ním nebudeš mít moc práce, a že mu pomůžeš s čím bude třeba." Misaki probodla Kaneho pohledem a ujistila se tak, že to stačí. Jen spokojeně kývl.
Já to moc nepochopil, ale budiž, budu to brát jako příměří.
"Ale jestli se mu ještě něco stane, tak tě zabiju!" Křikla po mě a odešla
"Miso!" Křikl na ni naštvaně Kane.
"To je v pohodě." Zamumlal jsem "stejně tě mám chránit" pokrčil jsem rameny s nezájmem.
Kane se na mě nevinně usmál
"A to tě mám chránit i před nachlazením? Padej se sakra ohřát, dej si další sprchu nebo aspoň zalez pod deku když už ne pod radiátor!"
Kane chvíli zaraženě koukal, ale pak se začal smát.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama