Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Prosinec 2015

Předsevzetí or whatever

31. prosince 2015 v 22:33 | Saskie |  Takové to divné

Takžeee...
ehh...

Merodi ga daisukidesu 84

30. prosince 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 84.

Remember me - 28.

26. prosince 2015 v 11:54 | Saskie |  Remember me
No, takže... čus lidi.
Šťastný a veselý. Však to znáte.
(jo, já vím že pozdě, who cares WOHOO REBEL)
(Tak ne..)
No a víte jak je to dál, všechno nejlepší do novýho roku. yay.

No já se s rodinou o vánocích vážně bavila, byla sranda, Ježíšek byl bohatý takže cool
No nechci o tom dělat celý článek. To je zbytečný.

No takže, jak říká název článku, dám vám sem další díl a budu doufat že se vám bude líbit.
Nepřidala jsem díl tak dva měsíce, takže jako vždy máte možnost se k té noční můře vrátit a přečíst si ji
Zatím čůs.


oh ještě jsem zapomněla. Tenhle díl je věnován Aye slíbila jsem jí ho už asi před půl rokem, takže užij si to ^^


Přijde až těsně ke dveřím skříně.
Chvíli mi dává na to, abych se podíval do jeho, rudou září oslněných, očí.
Když to udělám, když konečně vzhlédnu, naše pohledy se střetnou.
Na tváři se mu objeví ještě protáhlejší úsměv, než kdy předtím.
Našel mě.
Pomalu uchopil obě kliky dřevěných dvířek a trhl směrem k sobě.
Najednou jsem uslyšel zavrzání dřeva a s trhnutím jsem se probral.

Šok mě vyšvihl do sedu.

Chytnul jsem se za zpocené čelo a zhluboka oddychoval.
"No do prdele… Kurva…" Hluboce jsem oddechoval
"Noční můra?" Ozvalo se, téměř přede mnou. Má sestra mě asi slyšela, a asi mě přišla vzbudit.
"J-jo…"
Teda to jsem si aspoň myslel. Byl jsem o sestře přesvědčen asi ještě vteřinu po té, co se ten hlas ozval.
Po té vteřině klidu, kdy jsem myslel, že mám u sebe někoho, koho znám a můžu mu věřit, jsem na své tváři ucítil jemné pohlazení.
Nešlo o to pohlazení, co mi vyvrátilo mou myšlenku, šlo spíš o ten polibek, kterej potom následoval!
Šokovaně jsem se ohnal po osobě přede mnou a ještě se posunul dál dozadu asi na místo, kde byl můj polštář.
"Au, co to do tebe vjelo?" Ozvalo se. Okamžitě jsem rozsvítil lampičku, kterou jsem měl přichycenou na posteli a bleskově ji namířil proti vetřelci.
"Oh bože, bacha s tím!" Zakryl si oči, do kterých zasvítilo neočekávané světlo. Na setinu to oslepilo i mě, ale hned jsem se vzpamatoval, hlavně kvůli tomu, že jsem lampu držel před sebou jako zbraň a tak na mě nesvítilo skoro vůbec.
Mohl jsem si toho 'vetřelce' konečně prohlídnout.
Byl… to chlap. Nechápavě, fakt totálně zmateně, jsem svraštil obočí.
"Da fak mén?!" Vyjekl jsem a nepřestával na něj svítit.
Byl hubený, nehádal bych ho na příliš vysokého. Na sobě měl volné šedé tričko a zelené kraťase, napůl blonďaté, napůl černé vlasy měl rostlé kousek pod ramena
Chvíli rozmrkával světlo, a pak si rukou, která kryla jeho oči, začal mnout svou zraněnou tvář.
"Nemůžeš být opatrnější?" Povzdychl si zklamaně, nejspíš z toho důvodu, že ode mě ještě neslyšel omluvu.
Upřel na mě zelené oči a vyčítavě na mě pohlédl. "No co je?" asi nepochopil můj nechápavý pohled.
"A ty seš sakra kdo? Co děláš v mým pokoji?" Jen tak narychlo jsem očima hodil po místnosti, jestli jsem já v tom správném pokoji, a kupodivu, byl jsem.
"Co je tohle za hru? Tys snad zapomněl co je za den?" Rychle se přiblížil zase ke mně a natáhl ruce, že mě obejme nebo něco.
Okamžitě jsem zvedl nohu a v tomhle počinu ho zastavil tím, že jsem jí nastavil tak, že do ní narazil obličejem.
"Hej!" Napomenul mě, sedl si zase zpátky a utřel si obličej
"Jo! Jo zapomněl! … Co-co je dneska za den?" Zmateně jsem očima prolítnul po celé jeho postavě, ale pak se jen nevinně usmál. "Zapomněl." Ujišťoval jsem ho
Nechápavě zvedl obočí. "No když jsem tady, tak to snad znamená, že je poslední sobota v měsíci ne?" Podíval se na mě pobaveným pohledem 'přemýšlej trochu, neumíš si dát dva a dva dohromady?'
"Já-" Sotva jsem se nadechl, zase mluvil
"Jsi ostříhaný! Sluší ti to" Blaženě se usmál. "A vidíš! Já říkal, že budeš vypadat líp, když se oholíš"
Skoro až zoufale jsem hledal záchranu kdekoliv po místnosti. Nebyla tam.
"Um, he-hele jo, já- a-asi se k tobě nedostali žádný novinky, ale… Já si tě nepamatuju…" Těknul jsem očima z něj na dveře -kterýma bych mohl utýct- a zase zpátky na něj
"…Nic… si nepamatuju."
Chvíli zaraženě seděl, asi chvíli přemýšlel, jestli se smát nebo to brát vážně, ale když viděl můj zoufale zmatený pohled, začal se smát.
"Kecáš" Prohlásil jen
Neplánovaně jsem skřípl zubama "Nelžu. Už je to asi měsíc, co nevím nic. Měl jsem nehodu." Poučil jsem ho.
"Ja-jako vážně?" Zvědavě se ke mně zase přiblížil, jakoby chtěl pamlsek.
"Jo, takže bych byl zatraceně rád, kdybys řekl, co seš zač, nebo vypadl. Počkej, jak ses sem vůbec dostal?" Otočil jsem se zase na zavřené dveře.
"Jako vždy. Oknem. Je dobře, že máš pod oknem střechu garáže ne? Jakože nejdřív jsem, jako vždy na okno házel kamínky, ale kdyžs neotevřel, tak jsem sem vlezl." Nevinně se usmál
No do prdele, smířil se s tím nějak rychle!
"Co seš sakra zač?" položil jsem přímou, ráznou otázku.
"Tvůj milenec, očividně." Prohlásil jednoduše a sakra až teď jsem si všiml, jak se dostal blízko, zase jsem ho trochu kopl, tentokrát do břicha a víc se přilepil na okraj postele.
"No to určitě. Já nejsem na chlapy" Tentokrát už jsem měl nohy pro jistotu připravené
"Nebo jsi na to jenom zapomněl" Prohlásil opět jednoduše a pokrčil rameny.
Lokty se opřel o skříň, co byla hned vedle postele, takže se na ní dalo v klidu dosáhnout.
"Ja-… Jak dlouho přesně, náš… vztah, jako trvá?" Nevím, jestli zvědavě, nebo trochu zhnuseně jsem stáhl obočí. Možná od každého trochu
"Hm…" Na chvíli se zamyslel, pak jakoby to už měl spočítané a s nádechem se na mě zase otočil. Ale na chvíli se zarazil.
"To bys chtěl vědět co?" Prohlásil nakonec a provokativně zvedl obočí
"Ano, to bych teda rád." řekl jsem, přiznám se, trochu naštvaně. Tenhle týpek to měl asi za cíl, nasrat mě.
"No já ti to neřeknu." Pokrčil rameny jednoduše
Nasraně jsem se nadechnul, ale on ještě něco dodal…
"Odpovím ti za každou pusu, co mi dáš. Pusa za odpověď" Usmál se, jakoby byl největší zlatíčko na planetě.
Tohle zkurvené zlatíčko bych právě teď nejradši zadupal do země.
"Takovej seš vždycky?" Zamračím se
Jeho odpovědí bylo provokativní poklepání ukazováčkem na jeho rty.
Tak tohle ne. K tomuhle mě kurva nikdo nedonutí.
"A aspoň tvoje jméno?" Položil jsem další otázku a než to gesto stihnul zopakovat, dodal jsem: "Za ten polibek co sis už vzal." Probodnul jsem ho pohledem.
Do prdele s tímhle šulinem, já potřebuju znát co nejvíc z mý minulosti a von mě chce vydírat?!
"..Marty, Marty Delbert." Řekl po zamyšlení a usmál se na mě
"Proč seš tak v klidu? Myslím jako… známe se, hádám, delší dobu, to to s tebou nic nedělá, že si nepamatuju ani jedinou věc?" Zvedl jsem obočí po chvíli
Palcem si lehce, jak kdyby přemýšlivě přejel po rtech, zároveň na mě koukal pohledem, který mi jasně říkal, co to gesto mělo znamenat.
"No, Márty, jestli mi nechceš nic říct… zadarmo, tak tě musím požádat, abys odešel." Mávnul jsem rukou kamsi ke dveřím, už je mi to u prdele, ať se tenhle vůl jde bodnout.
"Chceš si promluvit o té noční můře?" Snažil se trochu získat body nazpět, ale smůla, jsem nasranej, a zoufalej, a mám ho plný zuby!
"Ne! Od toho mám psychiatra!" Zařval jsem na něj a už jenom čekal na to, až se zvedne a vypadne.
"Hele já-" Zkoušel to ještě, ale já ho ani nenechal.
"Prostě vypadni!" Křiknul jsem a hodil po něm lampičku, jejíž kabel se tak vytrhnul ze zásuvky, a najednou byla všude temnota. Nejspíš jsem se trefil, protože jsem neslyšel to, že by spadla na zem, a zaslechl jsem i syknutí.
Chvíli bylo ticho. Pak jsem slyšel zavrzání postele, kdy slézal, a otevření okna.
"Znám tě líp než nějaký Maik, proto jsem v klidu." Prohodil místo rozloučení a zmizel.


Merodi ga daisukidesu 83

25. prosince 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 83.

Merodi ga daisukidesu 82

23. prosince 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 82.

Merodi ga daisukidesu 81

17. prosince 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 81.

Merodi ga daisukidesu 80

11. prosince 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 80.

Merodi ga daisukidesu 79

5. prosince 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 79.

Namaikizakari 8

1. prosince 2015 v 22:14 | Saskie |  Namaikizakari
Zdravíčko, máte se?
Gomehn, že jsem nějak neaktivní, chápete, nějak na blog nemám náladu, když se mi nedostává odezva za nic co přidám, to pak omrzí chápete. Proto ani nepřidávám Remember me ani nic jiného.
Prostě nikdo nekomentujete, tak mě to nebaví. (i když to podle statistik čte dost lidí)
Ale tak, poslední dobou mám taky dost práce, blíží se maturita, a stužkáč (je už ve čtvrtek a já nemám materiál na kostým >:C), a mikuláš (Yeah, letos jdem dělat bordel my!) [ale nemuselo by to být ráno po stužkáči nom...], a vánoce a já nevím co všechno a prostě je toho hodně a já stejně nic nedělám a pak nestíhám a je to prostě...
Pfff... těžký život maturanta.

No, ale tak o víkendu jsem zase překládala, a (opět) mě převapilo, že mě to tak baví. Včera jsem to dokončovala a už to vzdávala a v tu chvíli jsem dostala pěkný koment zrovna k Namaikizakari 7. :3
Díky. Potěšil mě a donutil mě se u toho zdržet a fakt to dodělat, takže užij(te) si osmý díl, a zatím čus!