Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 78

30. listopadu 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 78.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená







"Prosím!" Vyvlíkl svůj rukáv z mého sevření a naléhavě se na mě podíval.
Protočil jsem očima. Kurva já tady zmrznu!
Chvíli jsem se na ten jeho ksycht díval, ale pak jsem jenom smířeně vydechl páru, která se mi prohnala kolem obličeje.
Podíval jsem se na svou ruku, kde jsem něco zacítil.
Ah… já mám pořád to vejce? Protočil jsem očima, Kaneho strčil zpátky za rožek, aby nezavazel a udělal krok k nim.


Pořád jsem nějak nemohl uvěřit, že to vážně udělal!
"HEJ!" Oslovil je ostře, a když se jeden z těch čtyř útočníků letmo otočil, Kei po něm hodil vejce. VEJCE! Rozprsklo se a ohodilo snad všechny čtyři.
Headshot!
Musel jsem se chechtat jako postižený. Samozřejmě potichu a schovaný za rohem.
Ale prostě- Proboha to neee.
Chvilinku byli v šoku, ale pak se na něj vrhli všichni naráz. Stichl jsem a koukal na to, co se odehrávalo.
Kei se vyhýbal pěstem a oplácel rány, ale pak mi došlo, že jsem tu taky, a že se taky můžu zapojit.
Teda nemyslím do rvačky, ale můžu zkontrolovat bezdomovce.
Přihnal jsem se k nim a pohotově se zeptal, jestli jim nic není, naštěstí ne. V boji začalo trochu přituhovat, myslím že vytáhli nějaké zbraně, nevím jestli jeden z nich měl někde na zemi hokejku, ale najednou ji měl v ruce.
Když jsem se snažil nějak evakuovat bezdomovce a na chvíli jsem nevnímal boj té pětice, trochu jsem uklouzl na ledu, ustál jsem to, ale malinko jsem ťukl do jednoho z nich.
Ten, jak mě zareagoval, chytil mě za rameno a přitáhl si mě před sebe, a bundy vytáhl vývrtku kterou mi přitiskl k tváři, jakoby varoval že mi vypíchne oko.
"Tak dost!" Zavelel a Kei po něm hodil rychlým pohledem, když si všimnul mě, ztuhnul.
Rozklepal jsem se. Hlasitě polkl a očima přejel všechny kolemjdoucí, který si nás VŮBEC nevšímali.
WTF lidi! Jsou vánoce do prdele! Co takhle pomoct?! ><
Omluvně jsem se podíval na Keiie, který takhle nemohl vůbec nic dělat.
Pohledem jsem hledal nějakou věc, kterou by mohl použít proti nim, ale vývrtka u oka mě celkem um… znervózňovala.
"Ani se nehni, nebo má tvůj kamarádíček po očíčku." Varoval ho ten za mnou a pro jistotu mi druhou rukou, mou zraněnou levačku zkroutil za zády. Já se aspoň pravou snažil držet vývrtku co nejdál od svého obličeje, ale co si budem nalhávat, nemělo to účinek, drtil mi mou naraženou ruku, sotva jsem na tom ledě stál a mému oku hrozilo nabodnutí, takžé…
Viděl jsem jak Keiiovi vře krev. Vyděšeně jsem na něj koukal, zatím co se k němu pomalu blížili ti tři.
Najednou jsem slyšel rozbití skla a na moje vlasy popadaly malé střípky a studená tekutina. Kei okamžitě vyrval hokejku jednomu z kluků a přetáhl ho s ní po hlavě. Druhému s ní podrazil nohy a třetí dokonce utekl, když viděl tu jeho rychlost.
Šokovaně jsem se otočil na toho za mnou, který mě pustil, najednou ležel na zemi a přede mnou stál pár bezdomovců s rozbitou lahví vína.
"J-Já děkuju.." Zamumlal jsem zaraženě a ve vteřině dolezl za Keiiem

"Jsi v pořádku? Není ti nic?" skoro vyjekl
Nechápavě jsem zvedl obočí "Je mi kurevská zima!" postěžoval jsem si, popadnul nákup a zamířil směrem k domu.
"Počkejte" Zastavili nás nechápavě ti feťáci, kterým jsem nechtěl pomáhat.
"Chtěli jsme Vám jenom poděkovat, vážně jste nás zachránili!" Začali se srdceryvnýma řečma. Jen jsem kývnul hlavou a jednoduše odcházel. Ale neudělal jsem ani 3 kroky, a slyšel jsem (nebo spíš neslyšel), že Kane nejde za mnou.
Otočil jsem se teda a sledoval jak se Kane hrabe v kapsách útočníků a následně feťákům podává jejich peněženky.
"Zavolejte na policii, a nahlašte tady ty debily. Drobné si nechte, nashle" Usmál se na ně a dohnal mě.
Protočil jsem očima a šel prostě dál
Kane mi sebral tašky a nesl je. Já si okamžitě skrčil zmrzlé ruce pod paže a snažil se u sebe nechat aspoň nějaký teplo.
"Díky Keii" Zamumlal ale hned jsem ho zastavil
"Stop. Stačí když mi to nějak oplatíš a nebudeš se o tom nikde zmiňovat. Ještě mi zničíš reputaci."
Sakra venku bylo minimálně mínus pětadvacet a já si jdu jen v tričku
"Dal bych ti svou bundu, ale je mokrá, lepí a jsou v ní střepy. Navíc by ses do ní nevlez.
Moc by sis nepolepšil" Zamumlal když si všiml jak se klepu.
Pokrčil jsem rameny "Jen si tu bundičku nechej" Na víc slov jsem neměl sílu.
Když jsme byli před barákem, zastavili jsme před železnou brankou.
Otočil jsem se na Kaneho a začal jsem mu vybírat střepy z vlasů, aby to pak neroznesl po domě. Chodím tam bez bot, tak abych na to pak nešlápl. Rychle jsem ho oprášil a oba jsme vešli dovnitř.
Jeho matka se hned vydala k nám, šlo to slyšet podle kroků
"Kde jsi byl? Ani sis nevzal- Kane?! Pro boha co se ti stalo!" Přiběhla k němu a začala ho prohlížet.
"Je to jenom víno…" zamumlal
"Běžte si oba hned dát sprchu nebo něco! Budete nemocní! Keii ty hlavně, onemocníš, běž do vany. Kane ty zalez do sprchy než to tu všechno zalepíš! Padejte!" Ukázala směrem ke schodům.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama