Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 75

14. listopadu 2015 v 12:50 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 75.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená








Naproti mým dokonalým sourozencům jsem já, vysokoškolský učitel hudby, který se domů dopravuje nikoliv osobním letadlem, či limuzínou, ale veřejnou autobusovou dopravou, kufry si musím tahat sám a můj plat za celý školní rok, mají moji sourozenci normálně za jeden měsíc.
"Takže do večera dorazí?"Zeptal jsem se otce nezaujatě. Jen zabručel a přetočil stránku novin.
"Natsu... vydržíš nejíst do večeře? nebo ti mám něco malého nachystat??" Povzdychl jsem si, nejen že budu vánoce trávit na místě, kde bych nejradši nebyl, ale ještě ke všemu zásluhou matčiny štědrosti přiberu...


Bylo asi kolem desáté hodiny, venku už tma, vedle v pokoji puštěná televize, u níž hlasitě chrápal otec a my s matkou sme v jídelně hráli karty. Bylo fajn si zase pro jednou sednout s oblíbenějším z rodičů. Zaslechl jsem z televize předpověď počasí, že by během dnešní noci měly Japonsko zasáhnout sněhové jazyky, což omezí veškerou dopravu.
"To by možná sourozenci nemuseli dorazit…" Pomyslel jsem si, jenže pět minut na to se ozval domovní zvonek a když matka odešla otevřít, slyšel jsem z chodby nadšené šeptání a šustění. Následně se ve dveřích objevila moje drahá starší sestra s několika kufry, držela v rukou dvě kabelky a nebýt jejího smíchu, podle toho co měla na sobě bych soudil, že se v té vánici venku ztratil Yetti mířící do teplejších krajin. Měla bílé sněhule s kožešinou, bílé legíny s kožešinou po krajích, bílou bundu s kožešinou na kapuci, bílé rukavice také nečekaně s kožešinou… Divil jsem se, že se v tom sněhu venku neztratila, nebo si ji neodchytili ochránci zvířat. Tolik kožešiny, co měla na sobě, to musí být snad nezákonné.
Položila kufry, shrnula si kapuci a s úsměvem, který měla celý po matce na mě pohlédla.
"Natsu… Bráško, ráda tě zase vidím." Bylo by to hodně nezdvořilé, kdybych se nezvedl a nešel se s ní přivítat? Odpověď zní: ano… Nebavila by se se mnou celé vánoce, což by mi zas tolik nevadilo, ale její vyčítavé pohledy a do toho poslouchat, jak mě s matkou a s Elizabeth za každým rohem pomlouvá se mi fakt nechtělo. Proto jsem se útrpně zvedl a svoji sestru objal. Možná jsem na malý, opravdu malý moment pomyslel, že je asi fajn ji zase po tolika letech vidět i mimo televizní obrazovky, časopisy, či plakáty. Byla to však jen sekunda, pak jsem se vrátil zpět k zahořklému uvažování o nadcházejících dnech strávených doma, v kruhu mojí rodiny.
Matka následně odešla do kuchyně uvařit čaj, mě pověřila odnášením sestřiných zavazadel nahoru do jejího pokoje. Sám bych si měl jít odnést nějaké svoje věci do pokoje, ale upřímně, oproti Rosettane jsem měl podstatně míň kufrů. Zde bylo krásně vidět, kolik toho ženské, zvlášť takové herečky potřebují. Později, když jsem sledoval, jak se na svůj malý stolek se zrcadlem snaží narvat všechny ty rtěnky, řasenky, pudry a bůhví jaké ještě patlanice na xicht, jsem byl docela rád, že jsem se narodil jako chlap. Taky její skříň, kterou si na svátky vybavila nejnovějším oblečením, aby měla v čem doma chodit, postupem času a přibývajícího oblečení pomalu praskala ve švech. Na jednu stranu jsem litoval sám sebe, že tady musím být a zároveň si nadával za to, že jsem raději nepřijal nabídku Riky-sensei, abych svátky strávil s ní a jejími přáteli na nějaké chatě v horách. Ta představa, že si můžu vstávat kdy chci, neuvidím žádného živého tvora kromě lidí (narážka na matčinu kočku), nemusím do sebe cpát všechny druhy cukroví, když nechci a můžu celý den jen tak polehávat a relaxovat v klidu, zatímco by se ti ostatní proháněli na lyžích někde po sjezdovce. Jo, možná bych pak sbíral mrtvoly zpod laviny, protože ta její chata je v lavinové oblasti, ale i to by mi bylo milejší, než strávit vánoce s rodinou.
O půl jedenácté už jsem zase s matkou a Rose seděl v jídelně a hráli jsme nějakou blbou hru, kterou si moje sestra dotáhla. Prej to dostala od šéfa k vánočním prémiím. Vzpomínka na moje vánoční prémie, kdy jsem od Maxe dostal zamraženého kapra, kterého ulovil někdy po prvních zkouškách studentů…
Zahleděl jsem se z okna, protože matka se sestrou se zakecaly, nějak úplně zapomněly na hru, nechtěl jsem je rušit a o jejich klábosení o krásných hercích jsem se stejně nezajímal…
Venku silně sněžilo, přemýšlel jsem nad tím, jak se asi má Ba-chan…
"Zítra bych se za ní měl jet podívat…"

Můj příjezd domů nebyl jako obvykle nic fenomenálního. Matka ani nebyla doma, mladší nevlastní bratr, kterého jsem asi jako jediného opravdu rád viděl, mi řekl, že jela na nákupy s kamarádkami, se kterýma si stejně nerozumí a na všechno co ony řeknou jim jen přikyvuje. Taky mi prozradil, že vzdala hodiny výuky japonštiny s Tashirem (otčímem) a výslovně mu nařídila, aby jí zaplatil kurzy, kde jí to naučí rychle a profesionálně. Na tohle jsem raději neměl žádný názor. Ke své matce jsem se stavil s nulovým názorem. Hlavně proto, že když na mě ječela a já byl v klidu, naprosto ji to vytáčelo k nepříčetnosti. I otčím o ní občas říkal, že v ten moment je nezvladatelná, hůř než trojhlavá saň. Nikdy nepochopím, jak si tak pohodový chlap mohl vzít zrovna moji matku. Navíc ta představa, že má moje matka hned tři hlavy, z nichž všechny ječí 24 hodin v kuse… Stal by se ze mě popravčí.
Nakonec se moje matka i se svým drahým sluhou, na něhož mluvila výhradně anglicky, přičemž on jí nerozuměl ani slovo a vždy jen s křečovitým úsměvem přikyvoval, přijela kolem jedenácté. Jean, jak matka říkala svému sluhovi, ve skutečnosti se jmenuje Ichinase, měl ruce ověšené taškama, chudák starý potichu lamentoval japonsky, jakoby mu matka snad mohla rozumět a táhl se pomalu po zemi.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama