Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 24.

4. října 2015 v 20:25 | Saskie |  Remember me
Helou~
Máte se?
Doufám že jo
*AJ nýt tu du somfin so, i just put it hýr and džast gou, okej?*
Užijte si dílek, koment potěší.






Pátek 27. března
Ráno jsem se vzbudil poměrně brzo, dal jsem si horkou sprchu, abych se trochu nastartoval. Navíc jsem byl rozlámaný po tom spaní pod stolem, takže to taky pomohlo.
A poprvé, za tu dobu co jsem byl doma jsem si udělal snídani. -vyžrat zbytek ledničky se nepočítá-
Za chvíli do školy.
Nechci tam. Ještě v pondělí jsem tam chtěl, to jo, ale tenhle týden… tenhle týden mi stačil.
Stejně jsem tam nakonec šel, ale tentokrát bez Maika -šel jsem dřív, než stihnul dojít-
Navíc po škole kolovali další tiché drby takže paráda. Celý den jsem teda ignoroval idiotské dotazy, zašitý ve svý lavici.
Nick dovalil po zvonění -Aby ne když je učitel-, hned zase něco mumlal o tom výletu a že potřebuje podpisy od rodičů a takový věci.

Po škole jsem odmítnul rozhovor s Violou, protože jsem měl jít k psychiatričce, která se mi přesunula na dnešek. Super.
Seděl jsem zase v tý obílený čekárně, už mi tak nějak bylo mé vychování jedno a natáhl jsem se přes čtyři sedadla v prázdné čekárně.
Zase to tý doktorce trvalo.
Kupodivu se i dnes objevil Alex.
Usmál se na přivítanou a naklonil se nade mne.
"Ahoj" Pozdravil "skoro jsem tě nepoznal, jsi ostříhanej, dokonce nemáš ani tu bradku. Sluší ti to" zasmál se "I když ty zranění ti to trochu kazí"
Jen jsem mrknul na pozdrav, aby věděl, že jsem ho zaregistroval.
"Jsi v pohodě? Co se ti stalo? Už sis na něco vzpomněl?" Sedl si vedle mě a zvedl obočí
Čuměl jsem do stropu "hmm" odpověděl jsem "Ne. Nevzpomněl, ale všechno nasvědčuje tomu, že jsem nejspíš někoho zabil" zamumlal jsem "Tohle mám za to" Mírně jsem poukázal na svoje zranění
"No to je vážné obvinění" zamumlal nazpět "Neber si to tak, jsou to jen dohady ne?" Povzbudivě se na mě usmál
Posadil jsem se. "No, jde o to, že nejspíš umřel kvůli mně, nevím, nikdo neví, ale chápeš, proč z toho stejně nejsem nadšený"
"No chápu, ale ty nejsi mrtvý. Ty žiješ, tak co kdyby ses přestal sžírat věcma, které ani nejsou jistý a začal něco dělat, hm?"
Zvědavě jsem zamrkal
Tohle člověk řekne po několika minutách, možná půl hodině, kdy se ten druhej užírá svým osudem a hystericky mumlá, že už nemůže dál, ne? On jenom dojde a řekne to v prvních třech větách? Pěkný.
"A co ty? Máš zase terapie?" kouknul jsem na něj a téma směřované na mě, jsem zahodil za hlavu
"Chodím každý den" Usmál se
"Není to nějak často? Normálně člověk chodí jednou, dvakrát za týden ne?"
Na chvíli se zamyslel, ale pak se na mě zase s úsměvem podíval
"Myslím, že kdybych přestal chodit, tak bych do toho zase spadnul. Potřebuju mít pořád nějakou činnost, nebo nějaký program. Prakticky nemám volný čas"
Jakože žádnej? To by mě fakt kleplo nemít čas ani přemýšlet.
"A co jako děláš celý den?" Zvednul jsem zvědavě obočí
"No tak třeba dnešek…" vytáhl z bundy papír "ráno vstanu, snídaně, hygiena, nákup, uklidit, oběd, domácí učitel, výtvarnej kroužek, sportovní kroužek, skupinová terapie, večeře, technický kroužek, cvičení, hygiena, spánek. Musím mít zabranou každou minutu, nesmím se bavit se starýma známýma, protože všichni co znám jsou…" pokrčí rameny ve stylu 'ty víš' a pokračuje: "takže mi rodiče zaplatili milion kurzů, nechal jsem školy, a mám naplánovanej celej den"
"Ou" hvízdnu a zkoumavě si prohlídnu jeho rozvrh "výtvarnej kroužek? Zkusit se má všechno co?"
"Potřeboval jsem sehnat nějaký zabiják času, nevěřil bys jak je složitý najít nějaký kurzy, na které by se dalo chodit, bral jsem alternativy, které se daly" pokrčí rameny "A náhodou, celkem mě to baví" zasměje se
"A ten technický, to je jako co?" Zamrkám zvědavě
"Prostě počítače, programy, nevím, tak různě"
"Zvládl by ses dostat do počítače bez hesla?" v mžiku jsem ho chytil za paži, aby mě náhodou nepřeslechnul. Když jsem si to uvědomil, pustím jsem ho a omluvně se na něj podíval.
"Um, asi ne, jsem jen začátečník" Zamrká on
Zoufale si povzdechnu
"ale mám kámoše, co by to snad zvládnul, můžu se ho na tom kurzu zeptat" Usmál se na mě po odmlce
"To by bylo super" oddechnu si
"Nenapadá tě heslo co?" Trochu se uchechtne
"No a nikoho jinýho hlavně taky ne, protože ani neví, že nějakej noťas mám. Já to nechápu. Proč bych to nikomu neříkal?"
Jen pokrčí rameny jakoby říkal "jako bych to mohl vědět" ale ne takovým tím otráveným způsobem, který bych čekal od kdejakého vtipálka, ale tím soucitným.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo | E-mail | Web | 6. října 2015 v 12:46 | Reagovat

oh, sem první, sem první, sem první!! :D :D ale ke tvému příběhu :D
Je to naprosto boží!!! :3 to už sem sice psala nejmíň milionkrát a jsem si stejně tak jistá, že jsem ti to říkala i osobně, koneckonců, máme stejnou cestu do školy xDDD
Každopádně, když ztratil paměť a má doma zaheslovaný noťas o kterém nikdo jiný nevěděl, nejspíš by ho mělo jako první napadnout, vzhledem k temné minulosti, jakou ten kluk měl, že ho někde šlohnul... teda aspoň tak to vidím já :D no, je tu možnost, že si ho koupil a nikomu o tom neřekl, ale buďme realisti :D :D Já bych se s ním pochlubila xDDD
Pokračuj!! napínáš mě tady jak malé trenky (žádné stahování slovního obratu na moji velikost!!! -_-) Honem, piš, pokračuj :D :D

2 Aya Aya | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 22:07 | Reagovat

mucheche, mě se ten Alex líbí =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama