Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 70

18. října 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 70.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená







Probodl jsem ho pohledem
"Aspoň ti ten mobil nikdo neukradne" Pohodil rukou směrem k dětské hračce.
"No taky kdo by to chtěl!" Vzal jsem si mobil a strčil ho do kapsy "pojďme už." Prohlásil jsem, vzal jsem svou tašku a vyrazil ze dveří.

Seděl jsem na židli a jen čekal, až se rozezvoní můj mobil, čímž mi dají signál, abych vyrazil k vozu. Tajně jsem doufal, že pro mě můj otčím pošle nějaké staré auto.
"Jen, ať to není limuzína a když už, ať mě sakra aspoň nikdo nevidí." Svého otčíma mám možná radši než moji nespolehlivou, uječenou matku, ale přestože ten chlap moc dobře ví, jaký mám pohled na bohatství, stejně to občas přestřelí a právě jedním takový občas by mohl být můj dnešní odvoz. Na druhou stranu, nebýt jeho, tak asi Kane nikdy nedostane japonský výtisk té mangy.
Musel jsem se usmát při vzpomínce na jeho šťastný obličej, jsem rád, že i přes některé ty hádky, co jsme spolu měli, tak si rozumíme. Na začátku vypadal dost odtažitě, jakoby se mě dokonce bál (to ta výška a tělo sportovce), ale přesto mi ten kluk přirostl k srdci a jiného spolubydlícího bych teď už asi nesnesl.
Ozval se zvuk mobilu, pro jistotu jsem se podíval kdo volá. Byl to Terry, něco jako moje osobní chůva (chůvák), který se o mě od doby co se matka dala dohromady s otčímem staral. Milej chlap, občas až moc. Vypadá jako gay, dokonce se i tak chová, ale není, což je zvláštní, ta role k němu sedne víc než ke mně.
Dostalo mě, když k nám poprvé přišel v minikraťáscích a bílém uplém tílku.
"No, i on mi chyběl víc, než matka. Jak já nechci domů, když vím, že tam ta uřvaná semetrika čeká." Vzal jsem si svoji zpola plnou kabelu věcí, tašku s noťasem a opustil pokoj, přičemž mě venku čekalo opravdu nemilé překvapení.
Ne, nepřijela pro mě limuzína, ani žádné jiné vozidlo doprovázené obrněnou jednotkou… Přiletěla pro mě helikoptéra. Úplně se mi zatemnilo před očima, když jsem viděl, jak z ní vyskakuje Terry a míří s otevřenou náručí směrem ke mně. Ten jeho králičí poskok a nechutný perverzní výraz v obličeji.
"Myslím, že jsem si to rozmyslel… Nikam nejedu!"Ale než jsem se stihl otočit a utéct zpátky do pokoje, kde bych se následně zabarikádoval, aby ke mně nikdo nemohl, Terry už mě nesl přehozeného přes rameno směrem k helikoptéře. Alespoň byl trochu normálně oblečený. Měl na sobě uplé kožené kalhoty, k nim černou košili a šedou kravatu. Jeho temné havraní vlasy byly tvrdé jak bodliny od ježka jen díky tuně gelu. Měl jasně hnědé oči, typický jižan.
"Můžeš mě pustit, je to dost trapné a všichni mí spolužáci se na mě dívají. Přísahám, že neuteču." Postavil mě na zem, přičemž mě chytil za ramena a zpříma na mne pohlédl.
"Chyběl jsi mi miláčku."Po čele mi stekla ledová kapka.
"Zdá se mi to, nebo se začínám těšit na matčino sarkastické přivítání typu: "Oh, ty už jsi tady…" Prosím, aspoň do doby než nastoupíme a vzlétneme na mě nemluv." Obešel jsem ho, bylo mi jasné, že za mnou hopká a rozhazuje rukama jako malá poblázněná puberťačka, která právě dostala první pusu.
"Ještě že mě nevidí Kane… Tohle bych mu nerad vysvětloval a taky by to asi změnilo celkový pohled." Jen jsem si povzdychl, pozdravil osobní ochranku, která už čekala u dveří helikoptéry a následován Terrym jsem nasedl dovnitř.

Seděl jsem na své posteli a sbíral poslední zbytky svého oblečení, abych mohl následující den odjet. Neměl jsem v plánu zmizet dnes, ještě jsem se chtěl poslední noc pořádně vyspat, než budu muset sdílet jedno lože se svým starším bratrem u mých rodičů. Ani zde jsem však neměl v plánu se zdržet dlouho. Dostal jsem pozvání strávit několik dnů u mého velmi blízkého přítele, s nímž jsem trávil několik týdnů na Filipínách, nakonec se však naše cesty rozešly na britských ostrovech a on se mi ozval až teď po dlouhé době. Celkem mě překvapilo, že se vrátil zpět do Japonska, když jsem ho tam tehdy nechával, nevypadal, že by se chtěl vrátit. Pozval mě k sobě a své rodině na několik dní do velké vily, kterou si koupil, to se nedalo odmítnout.
Vždy byl ten bohatší, aby taky ne, když má ty nejlepší známosti. Oproti němu jsem si připadal jako ubožák co má v kapse sotva 1000 jenů… A navíc žiju na učitelské koleji, zaměstnán na akademii jen proto, že Max je můj přítel od dětství.
Málem jsem nadskočil leknutím, když se venku ozval strašný randál. Že by nějací chytráci chtěli oslavit předčasně konec roku? Stoupl jsem si k oknu a jen s údivem sledoval, jak na volném prostranství před ubytovnami přistává černá helikoptéra. Jakmile dosedla na zem, vyskočili z ní dva bodyguardi v černých oblecích a následně vyběhl mladý vysoký muž, mířící k ubytovně studentů. Nechápavě jsem pozoroval, jak skáče kolem krku hnědovlasému… Tak počkat!
"Itokki?" Musel jsem jít k oknu blíž, abych si mohl lépe prohlédnout svého studenta, toho malého hipízáckého provokatéra, jak nastupuje do helikoptéry a následně s ní odlétá pryč.
"Tady někdo nechce patřit k výjimečným…" Zakroutil jsem hlavou a chtěl jsem se vrátit zpět k balení věcí, když jsem se však otočil za mnou stála zády otočená osoba v uniformě uklizečky a stlala mi postel.
"To je v pořádku, já bych si to postlal, stejně jedu až zítra." Poškrábal jsem se na hlavě.
"Strašně ti to tu smrdí… Ty tu snad kouříš?! Porušuješ řád ubytovny Natsu!" zaraženě jsem zůstal zírat, když se ke mně osoba otočila čelem.
"Maxi?! Co to kurva?!"
"Vy si všichni myslíte, jak je to jednoduché někoho zaměstnat, aby všechno opravoval, jiného aby sekal trávu a staral se o pozemek a jiné aby uklízeli bordel po vás. Ale nějak si neuvědomujete, že tyhle lidi musíme platit a když rozdělíme rozpočet a školné mezi tolik lidí, tak všichni dostanou míň. Takhle ušetřím snížení vašich výplat. To jsem vymyslel sám a jestli to nechápeš, buď v klidu, v mé kanceláři na to mám graf." Jen se hrdě usmál a jedním škubnutím složil moji peřinu tak úhledně, jak by to ani profesionální uklizečka nedokázala. Jen jsem pokrčil rameny a otevřel okno, abych vyvětral smrad z cigaret.
"Ty jsi zase pil?! Natsu, jsi učitel a jako takový bys měl jít žákům trochu příkladem. Ty to možná necítíš, ale víš co se zrodí v ubohé hlavičce takového studenta, když ze svého učitele, z muže, který je pro něj vzorem, cítí alkohol a cigarety?"
"Nevím…?"Řekl jsem nejistě. Max jen pokýval hlavou a zamyšleně si prohlížel prázdnou lahev od saké, kterou vytáhl zpod postele ještě spolu s ženským spodním prádlem. Nad tím se malinko zarazil, ale můj nechápavý výraz směřovaný ke třem sešitým šňůrkám nejspíš sloužícím jako spodní prádlo, ho usvědčil v tom, že to tu muselo být ještě z doby předemnou.
"Já taky ne… Studentská mysl je strašně složitá a chaotická. Jednou myslí na sex, podruhé na spánek, pak na jídlo… Ono to všechno dává smysl, jsou to ty fyziologické potřeby, ale stejně… Na co myslíš ty?"
"Cože?"Nějak jsem ho neposlouchal, dnes měl příliš dlouhé monology.
"Ptal jsem se tě, na co myslíš."
"Na to, že se mi opravdu nechce až do vánoc spát u mých rodičů po boku mého staršího bratra a z druhé strany obklopen tou jejich rozmazlenou kočkou." Max opět zamyšleně zkoumal sklenici od alkoholu.
"Já přemýšlím nad tím, proč tě přes tu sklenici vidím tak zvětšeného…" Jen jsem protočil panenky a rychle svého přítele vyprovodil z pokoje.
"Klid… chci toho snad moc?"





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama