Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 65

2. září 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 65.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená






"Znám jednu super hosp- kavárnu… Tam bychom mohli, co? Sbalit pár studentek, hmmm…" Nechal jsem ho pověsit papír na nástěnku, koutkem oka jsem zkontroloval výsledky na papíře. Jen jsem spokojeně přikývl a pak už stačilo jen další čtvrt hoďku počkat, než si Marty sbalí věci a vyrazili jsme do jeho "kavárny".


Kei hodně fauloval, dával podnožky, a když se mu někdo snažil vysvětlit, že to je proti pravidlům, nechápavě svraštil obočí a poznamenal: "To je ale blbá hra."
Stačil už jen kousek, běžel jsem s míčem, a když jsem přibrzdil, že vykopnu do brány, Kei mě dohnal, svou nohou podebral tu moji a dal mi tak schválně podnožku, neviděl jsem ho, takže jsem to nečekal, spadl jsem a ještě si spustil krvácení z nosu, když jsem obličejem spadl na míč. Rozhodčí hned pískl na píšťalku a hned mu udělil žlutou kartu, hned poté vytáhl červenou, nejspíš proto, že Kei už tolikrát fauloval, že si ji zasloužil.
Kei si ho nevšímal a pomohl mi, aspoň si sednout. "Jsi v pohodě? Tohle jsem nechtěl" 'omluvil se' a kontroloval, jestli nemám zlomenej nos.
-Ha. Takže von UMÍ být laskavý?-
"To bolí!" zaskučel jsem. Zacpal jsem si nos, aby mi krev nekapala na dres, ale bylo to marný, krev mi tekla přes dlaň, po loket a odtud až na dres a tepláky.
Hned se ke mně rozběhli kluci z mého týmu.
"Zlomený to není. Bude to v pohodě. Maximálně ti praskla nějaká žilka…" Ještě jednou mi jemně prohmatal nos, a co mě překvapilo, celkem vypadal, že ho to fakt mrzí.
Chvíli jsem se tvářil, že mě to bolí, a pak… to mělo přijít…
"Vážně se omlouvá-" Kluci z mého týmu ho ode mě odstrčili, jelikož si asi mysleli, že mi ještě ubližuje.
Sakra notak! Vždyť tohle měl být významný mezník v jeho životě!
"Ne, ne! On mi pomáhal. Vlastně to byla moje chyba." Promluvil jsem na jeho obranu, když ho chtěli vykopat ze hřiště. Všichni se na mě zvědavě otočili a Kei mi věnoval nechápavý pohled.
"Kei se ke mně přiblížil, a když jsem se letmo otočil, tak jsem si zakopl o vlastní nohu" Nevinně jsem se poškrábal ve vlasech, takže se mi tam nechtěně dostala krev. Paráda.
Kapitán, který byl nejblíž, když se to stalo, se na mě nedůvěřivě podíval.
"Bylo to nedorozumění! Nechte nás to dohrát" Nevinně a zároveň prosebně jsem se usmál s rukou na nose, a zakrváceným obličejem i oblečením.
Trenér chvíli přemýšlel, ale pak jenom pískl. "Kane, na lavičku. Zastav si to krvácení, než budem muset kvůli tomu tvýmu nosebleedu potřebovat transfuzi. Kei je ve hře, Georgi střídání!" Křikl směrem k lavičce "Hra pokračuje, tak na svá místa!" Kei mi pomohl na nohy a šel se mnou k lavičce
"Dopovíš to?"
"co?" Nechápal
"No tam to cos říkal, než tě odtáhli." Na chvíli se zamyslel, než mu to došlo
"dopovím. -(e)m." dopověděl to tam, kde skončil.
"Hej!" Zamračil jsem se. Kei mě doprovodil až k lavičce a pak se rozběhl zase na hřiště
"Zapřemýšlej jak vypadali! Budu to chtít vědět až vyhraju!" Varoval mě předem.
Hah, copak to nechápe? Když jeden z nás není ve hře, dohoda se ruší.
Šel jsem do koupelny, schladit si nos. Samozřejmě jsem si s sebou vzal ten Keiiův alarm, ale stejně se nic nestalo. Vzal jsem sáček, naplnil ho ledovou vodou, zavázal a nechal jsem ho ještě chvíli na umyvadle. Opláchl jsem si ruce, obličej, trochu přemáchl dres a se sáčkem na zadní straně krku jsem pak odešel zpátky na lavku.
A opravdu, náš tým prohrál, přestože jsme předtím vyhrávali 5:3. Teď to bylo 5:6 a já jen čekal až Kei přijde a zažádá si o svou výhru ke zrušené sázce. Tak se taky stalo.
"Jak jako zrušená?! Co si zas vymýšlíš?" Zanadával.
"Vždyť jsem ti to už říkal: "Pokud nebudeš ve hře, těžko můžeš vyhrát. Ať už zápas dopadne jakkoliv, vyhraju, jelikož ty ve hře nebudeš." Tím jsem myslel- že se sázka zruší!" Ok… přiznávám, to jsem trochu nedomyslel
"Cože?! Vždyť podle toho cos právě řekl, jsem právě vyhrál!"
"Ne, to znamená, že nemůžeš vyhrát, když nehraju!" snažil jsem se to zakecat. A jelikož byl dnešek celý nějaký podivný, Kei to fakt přijal, jakože byla sázka zrušena.
Nechápavě jsem na něj hleděl od chvíle, kdy mi to řekl.
Myslí to vážně?
Sedl si vedle mě na lavku a unaveně si prohrábl vlasy.
"Řeknu ti, jak vypadali." Prohlásil jsem
Kei se na mě šokovaně otočil. "Fakt?"
"Yop."
Kei začal štrachat v kapsách, aby našel nějaký papír, ale nakonec mi jenom podal svůj mobil s nově otevřenou poznámkou. Tam jsem mu napsal stručné popisy, uložil a vrátil mu mobil.
"Doufám, že jsi spokojený" na to mi jen kývl
"Co najednou ta změna?" Podivil se
"Tak když už jsem tě obral o právoplatné vítězství, tak nějakou odměnu dostat musíš, a poklona je pod mou úroveň" Ohrnul jsem nos.
Úplně jsem viděl jeho myšlenky "Tss, malej šmejd." Uchechtl se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama