Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 63.

26. srpna 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 63.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená





"Neodolal jsem!" Obhájil jsem se a nepřestával se řezat smíchy
Jen jsem si všiml, jak naší 'obludě' tiklo obočí. Nějak jsem si za těch pár týdnů, co ho znám, všiml, že dva tiky jsou jeho hranice. Při třetím už ztratí trpělivost, proto jsem nepochopil, proč po mě vyletěl, jako bych byl nějaká laň.
Fakt se mě snažil chytit, ale já, místo toho, abych se fakt chytit nechal, vběhnul na hřiště. Stejně jsem si chtěl zahrát fotbal, a co na tom, jestli za mnou běží 8 upocenejch fotbalistů, nebo jedna smradlavá gorila. Vyjde to nastejno.


Vběhnul jsem mezi zmatené hráče a Kei přímo za mnou. Nevím jak to bylo možný, ale Kei mě nemohl dohnat, náš zlatý princ asi moc nesportuje.
Fotbalisti měli buď modré dresy, nebo žluté dresy a kapitáni obou týmů přes ně měli ještě černé síťované tílko. Chvíli nechápali, ale jelikož si asi chtěli zahrát, začli nás brát, jakože hrajeme s nima. Kapitáni se na sebe podívali a ten v modrém jen prohlásil: "Chci toho skrčka." Žluťák jen přikývl, asi neměl nic proti jen proto, že se mu Kei právě hodil do žebříčku velikostí opic, v jeho týmu. Vlastně všichni fotbalový účastníci měli 170 a víc.
Nějakým způsobem se mi k nohám dostal míč. Aha. Takže fakt už jsem ve hře?
Vzal jsem ho teda s sebou. Dostal jsem ho (dokopáním) skoro až k bráně, ale když mi nějaký kluk chtěl podrazit nohy, vyskočil jsem, takže mi podjel pod nohama a vzal s sebou i míč.
Když jsem se otočil za míčem, všimnul jsem si, že Kei stojí několik metrů ode mě a vydýchává se.
Hmm… Má slabou fyzičku. Čekal bych víc.
Jako by mi četl myšlenky a nasraně ke mně vzhlédl.
Těkl jsem očima po míči, který se kutálel pod nohama fotbalisty od žlutých, kdesi za Keiiem.
Já už se smířil s tím, že hraju fotbal, ale Kei? Jeho fotbalový míč mám být podle všeho já.
Ale jak jsem už řekl, JÁ HRAJU FOTBAL.
(změna na přítomný čas, štve mě to "jsem")
Začnu tím, že udělám větší oblouk kolem Keiie. Jak jsem si myslel, rozběhne se do místa, kam já směřuju. Když je přede mnou a natahuje ruce, že mě zastaví, prostě ho asi půl metru před ním obejdu a běžím dál.
Tohle to ho asi nasralo. Hned se zase rozbíhá za mnou a já si to šinu ke klukovi ve žlutém dresu, kterého zablokoval kluk v modrém.
Trochu tam šachovali s tím míčem, žlutý si ho přehazoval pod nohama a snažil se obkroužit modrého.
Ostatní na hřišti jen koukali a čekali na to, kdo to získá.
Nechápavě jsem se přiřítil ke žlutému za záda, a vzal mu balón, který měl mezi nohama. Nevím, proč to tak komplikují.
S míčem jsem udělal takovou 'piruetu' a zase běžel na druhou stranu.

Ten malej šmejd má ale energie. Probodl jsem ho pohledem a sledoval, jak elegantně vyfoukl míč nějakýmu černovlasovi v dresu.
Fajn, chce hrát fotbal? Zahraju si fotbal. Zle se ušklíbnu, a když se Kane otočí, aby zkontroloval, jak reagoval protihráč, objevím se předním.
Narazí do mě a několikrát poskočí dozadu, aby zachoval rovnováhu.
Trochu se chytne za hlavu, aby ustálil myšlenky. Když vzhlédne, trochu naštvaný výraz okamžitě vystřídá zmateně zděšený. Tohle mě baví.
Zle se zašklebím a ruku položím na jeho hlavu. Podívá se ještě vyděšeněji. Jako by si snad myslel, že ho chci použít místo míče.
Posunu ruku stranou, zároveň samozřejmě i Kaneho. Když je vedle mě, zmatenější než kdykoliv předtím, stočím k němu pohled a hlavu mu pustím.
Kouká na mě, zároveň na mě koukají i sportovci a ani rozhodčí-učitel nic nedělá. Sleduje mě vyděšeným pohledem, ale já jediné, co udělám, je to, že na něj vypláznu jazyk, a míč, který mám u nohou, vykopnu a přihraju tak svým spoluhráčům skoro až k bráně modrých. Pokud to dobře chápu, mám mít žlutý dres.
Když se znovu podívám na Kaneho, vyvaleně na mě čumí.
Ozve se píšťalka, rozhodčí ohlašuje gól, který jsme získali.
Můj úsměv hlásá vítězství a zároveň se posmívá tomu skrčkovi.
Zaskřípá zubama, a změní výraz na odhodlaný. Oba víme, co toho druhého napadlo.
"Takže sázka jo?" Kane si trochu začal protahovat nohy.
"Až vyhraju, tak se mi pokloníš." Prohlásím svůj nárok a místo toho protáhnu záda.
"Teda jestli. Když vyhraje můj tým, budeš mě chránit zadarmo." Opraví mě a určí své podmínky
"To je trošec drahý nemyslíš si?" Trochu se uchechtnu nad směšností
"Nevěříš si snad?" provokativně zvedne obočí
Tikne mi v oku. "Poklona a ještě nějaký to info" Křupnu si i krk
"… Ok" Svolí po chvíli.
Fotbalisti se stáhnou na svou stranu hřiště, takže je kolem víc lidí.
Přijde k nám kapitán modrého týmu a podá Kanemu modrý dres. Ten ho hned vděčně přijme, ale když se ke mně přiřítí kapitán mého týmu, a nabízí mi žlutý dres, slušně ho pošlu pryč: "Hele odpal jo, tohle na sebe nedám." Pohoršeně na něj kouknu a jdu na svou stranu hřiště.
"Pokud si to na sebe nedáš, nebudeš hrát" Vyhrožuje
Posměšně se usměju. Jako by mi snad mohl vyhrožovat. "Tak sleduj." S tím odejdu a stoupnu si do útoku.
Pro změnu tikne oko jemu, přijde ke mně a začne mě postrkovat ze hřiště.
Odstrčím ho od sebe a nasraně ho probodnu pohledem.
"Ty bez dresu hrát nebudeš" Prohlašuje nabroušeně. Je asi 180 cm vysoký. Prcek.
Když do mě strčí ještě jednou, dám mu pěstí.
Hned se k němu seběhnou ostatní z týmu a pomáhají mu vstát.
Najednou zasahuje i učitel. No on už to není učitel, je v důchodě, ale vede sportovní kroužek, asi aby si přivydělal. Přiběhne ke mně a hned mi ukazuje červenou kartu a píská na píšťalku.
Mým okem se prohnal už třetí tik. Mě jsou nějaký ty vaše pravidla u prdele.
Semknu ruku v pěst, rozmáchnu se, ale něco mě zastaví.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama