Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 62.

22. srpna 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 62.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená






"Ne, já spíš myslel to, že by sis neměl dělat zbytečné naděje, že vyrosteš. Už je ti dvacet… jak tak počítám. Takže. Ty. Už. Nevyrosteš." Řekl, jakoby o tom rozhodoval.
"Já tohle-" Zamával jsem rukama jako bych chtěl označit celou jeho maličkost "budu zpracovávat, zatím co budu RŮST!" Křiknul jsem a odešel z pokoje.
Ještě uvidí! Já jsem jenom opožděnej! …V růstu!


Poté co Kane odešel jsem chvíli stál uprostřed pokoje a uvažoval, jestli jsem to teď náhodou nepřehnal… Nakonec jsem jen pokrčil rameny a zasedl ke svojí aparatuře.
"On se vrátí… Podobnou srandu jsem si dělal i z Harryho, když se chtěl naučit japonsky. Řekl tehdy podobnou blbost jako Kane, jenže on nepráskl dveřma a neutekl, místo toho mě přivázal k posteli a pořádně se na mě vyřádil…" Přemýšlel jsem opět nad ním, staré rány se prostě nechtěly hojit.
"Asi bych si měl rychle někoho najít, příjdu tak snad na jiné myšlenky… Že bych se zase pro jednou dal na moje evoluční období…?" Zkoumavě jsem pohlédl na svoji skříň…

O patnáct minut později…

Ladným tanečním krokem jsem se přesunul k zrcadlu a mrknul na svůj odraz.
"Co je to za fešáka?" měl jsem na sobě blyštivé sako a k tomu dlouhé kalhoty s nohavicemi do zvonce. Dokonce jsem si načesal afro.
"Disko prostě frčí…" Dlouho jsem se prohlížel v zrcadle a nakonec jsem jen naklonil hlavu ke straně.
"Nebo tak úplně ne? Dobře, zkusíme něco jiného…" Rychle jsem se převlékl a opět zakotvil u zrcadla, tentokrát oblečený jako kovboj.
"Jupia jej, jak ti dupou králíci? Neee, ten klobouk mi dělá velkou hlavu!" Šel jsem si dát raději něco dalšího. Tentokrát jsem na sobě měl bílou volnou košili, která byla na spodu rozstříhaná na pásky, budila dojem indiána, v pase jsem ji měl staženou hnědým páskem, k tomu hnědou koženou vestičku, na hlavě květovanou čelenku a k tomu květované kalhoty, navíc na nose posazené lenonky (kulaté brýle) Zatím co jsem se pozoroval v zrcadle, koutkem oka jsem uhnul k hodinám.
"Sakra! Jdu pozdě na poškolu… do háje, nestihnu se převléct… No co, tohle nějak zvládnu a on bude muset taky…" Jen jsem si vzal koženou brašnu a bosky se vydal ke škole.

Rozhodl jsem se na to jít jinak! Přece nemůžou po škole sedět jen tak na místech a dvě hodiny nic nedělat, zatímco já budu opravovat písemky. Proto jsem si vymyslel plán, se kterým jsem hrdě kráčel školní chodbou.
"Jo, tohle zaručeně výjde." Sledoval jsem žáky, jak míří do třídy akorát na čas, poslední se šoural On…
"Dělá si ze mě srandu?" Prohlédl jsem si jeho úbor, dá-li se to tak nazvat. Jen jsem se chytil za hlavu a vešel za ním do třídy.
"Dobře, utište se a sedněte si! Hej!" Všichni se posadili na svá místa a zůstali zticha.
"Fajn, mám plán, abychom se tady nemuseli těch několik hodin, co tu spolu máme trávit, nudit. Dávám vám na výběr, dobře zvažte co hodláte dělat. Takže za A) mi budete celé ty dvě hodiny psát práci na téma: "Velikáni minulosti, kdo z nich je mým idolem…" nebo možnost za B) budeme se spolu učit…" Pohlédl jsem na ně s jedním zdviženým obočím. Přihlásila se nějaká dívka, nohy vyhozené na stole a žvýkačku v puse, nulová tolerance jak osoby učitele, tak školního řádu.
"Ano, Rachel?"
"Prej jste hodně cestoval? Nechcete nám o tom povídat? Vy budete něco říkat, jako každý učitel, odříkáte si svoje a my zatím budeme dělat že posloucháme a jak nás to strašně zajímá."
"Ano pane profesore prosím!!" Přidali se ostatní.

Mě to bylo celkem fuk, vžil jsem se do role Hippieho a usnul už u možnosti A.
Zdál se mi ale zajímavý sen. Byl jsem doma, seděl jsem u krbu a četl si noviny. Najednou se všechna písmenka proměnila v japonské znaky, které začaly ze stránek novin vyskakovat a pobíhat kolem mě. Najednou se předemnou zjevil ten ťulpas Natsu.
"Snad mi nechceš tvrdit, že jsi usnul na mojí hodině…"
"Jsem dítě květin, nemáš právo mě obviňovat z něčeho o čem sám nejsi přesvědčený."Odpověděl jsem ,aniž by to dávalo smysl.
"Ale já tě vidím, jak tu ležíš na lavici a slintáš…" Založil si ruce na hrudi. S trhnutím jsem se v tom momentě probudil, Natsu stál přede mnou a všichni kolem na mě byli otočení.
"A aby toho nebylo málo, pane Itokkine, tak mi tykáte… Po škole, až do posledního ročníku na této škole." Otočil se a pomalu odcházel.
"Uvidíš, časem se nám to začne oběma líbit…"Prohodil jsem potichu s ironií a znovu zalehl, schovaný za svojí taškou, aby mě tentokrát tak lehce nenašel.

Když Ren odkráčel na poškolu, tak jsem je ještě vrátil do pokoje a převlík se do něčeho volnějšího. Pokud mám růst, vyzkouším všechno. Nejdřív sport. Zkusím si vytáhnout nohy, přesně jak doporučila Rika-sensei.
Došel jsem až na školní hřiště, kluci tam právě zapáleně hráli fotbal, ale co jsem nečekal, bylo to, že bych, byť jen na lavičce, uviděl Keiie.
Nechápavě jsem zamrkal a zezadu se připlížil až k němu.
Co jsem opět nečekal, že když se ho dotknu pod lopatkama, že trochu vypískne, a skoro ode mě odskočí skoro dva metry.
V odskočení se otočil na mě a zároveň spadl na zem. "Co děláš?!" Zavrčel
Já ještě úplně zaražen z jeho reakce, jen zíral, po chvíli jsem se vzpamatoval a neudržel jsem se smíchu.
"Jak se opovažuješ!" Vyletěl na mě
"Neodolal jsem!" Obhájil jsem se a nepřestával se řezat smíchy
Jen jsem si všiml, jak naší 'obludě' tiklo obočí. Nějak jsem si za těch pár týdnů, co ho znám, všiml, že dva tiky jsou jeho hranice. Při třetím už ztratí trpělivost, proto jsem nepochopil, proč po mě vyletěl, jako bych byl nějaká laň.
Fakt se mě snažil chytit, ale já, místo toho, abych se fakt chytit nechal, vběhnul na hřiště. Stejně jsem si chtěl zahrát fotbal, a co na tom, jestli za mnou běží 8 upocenejch fotbalistů, nebo jedna smradlavá gorila. Vyjde to nastejno.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama