Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 61.

17. srpna 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 61.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená







"Pořád je to malé a nechutné, tak se tu se mnou nehádej!" Zvedl jsem se od stolu a bez jediného slova odešel mezi regály knih. Vrátil jsem se po chvíli s encyklopedií zvířat. Chvíli jsem v ní hledal a nakonec ji ukázal Kanemu.
"Křeček- hlodavec, živý se semeny a bylinkami, červíky atak dál… Morče-také hlodavec, jen je větší, značně větší než křeček a živý se senem." Kane koukal z obrázku morčete na křečka, nechtěl si ani v následujících okamžicích připustit, že to zkrátka není jedno a to samé.
"Dobře, pokračujme…"


"Sááákra… to byl den…" došel jsem do pokoje, naprosto mrtvý a neschopný čehokoliv dalšího, jen jsem hodil tašku do kouta, sundal ze sebe tu příšernost, co nazývali školní uniformou, přesněji vestou školní uniformy a chystal jsem si převléct kalhoty, jenže když jsem se s nima chystal mrštit do kouta, vypadl mi z kapsy přeložený papírek, už teda dost zmačkaný a dokonce natrhlý. Zahodil jsem kalhoty a zvedl lístek, který jsem opatrně otevřel.
"To je… od Kaneho, mám pocit… Hem, měl bych si to přečíst." Sedl jsem si s tím na postel, že si přečtu krátký vzkaz, problém byl, že jak se pomuchlal a natrhl, některá písmenka byla skoro nečitelná, takže mi nakonec místo 5 minut čtení mi to zabralo asi půl hodiny, než jsem tak odhadem vyluštil text na vzkazu.
"Hem… Doufám, že ti po tomhle nebudu připadat nechutný, ale prostě mě v den té zkoušky, když jsme to večer slavili, málem znásilnili na záchodcích… Áha…. Počkat, cože?!"
Kane vešel právě do pokoje, slyšel jsem ho už ode dveří. Stál jsem uprostřed pokoje a čekal, až se otevřou dveře.
"Ahoj Re-" Než stihl cokoliv říct, chytil jsem ho v pevném objetí, tak, že se jen sotva dotýkal podlahy a se slzami, které neznámým způsobem nešlo zastavit jsem ho přitiskl k sobě.
"Kane, to bude dobrý bobečku, neboj se, já už to nikomu nedovolím!"

"Eh Rene? O čem to…" Všimnul jsem si na jeho posteli vzkazu, co se vzdáleně podobal tomu, který jsem mu poslal v dějinách. "eh… jo ty myslíš tohlé… No víš, to už je dobrý-"
"Jak to asi může být dobrý? Jak se můžeš nebát, že ho zas potkáš?" Tak trochu mě Ren dusil, takže jsem ho jen poplácal po zádech jako náznak, že mě jeho péče zabíjí.
"Už je to dobrý, Kei se o to postará… A jako prevence- nechodím na záchod ve škole… Jenom k nám do pokoje."
"Ty… si ve vyučování odběhneš až… sem?"
"Nepiju tolik, abych musel chodit každých 8 hodin." Zamumlal jsem. Nějak jsem se nechtěl bavit o mém zažívacím traktu.
"Bolelo to?" Pustil mě a podíval se mi zpříma do očí.
"um… Rene, bylo to jenom skoro.."
"To nevadí, kde a jak moc se tě dotýkal?" zajímal se
"Proč…?" Zvedl jsem obočí a trochu jsem se otřásl při vzpomínce na to.
"Abych věděl, jestli tě mám brát za nechutného, nebo ne." Trochu se mu na tváři mihl úsměv.
"Rene, ty to vůbec nebereš vážně" Vytkl jsem mu
"Bylo to jenom skoro" trochu se mi vysmál
Von se mi vysmál!
"Rene, víš vůbec, jaký to je?!"
"Jo, vždyť jsem gay."
Vyvalil jsem oči "COŽE?! A tos mi chtěl říct jako kdy?!"
"Neboj, nejsem na malý děti… Jinak teď to bude… za tři týdny tak pět let, co jsem si to uvědomil. Jo, udělám si party hard!" Kane na mě nechápavě hleděl.
"Jo, ty vlastně nevíš, co to je. Ty si to vlastně nepřeložíš… Tak to máš blbé. To si tam pozvu nějakého ehm, ehm, co se za něj platí a budu mít patry hard. Chceš taky přijít? Jo ty vlastně nemáš na výběr, protože se mnou bydlíš." Fakt se mi smál, dokonce s tou angličtinou.
"Reneee…!" Zakňoural jsem zoufale.
"Ne, dělám si srandu… Nemusíš tu zůstávat, vem rybu a jeďte na výlet."
Tu rybu mi bude předhazovat navěky.
"Mimochodem proč nikdo nemá rád lidi… co jsou… no… trochu míň vysocí než oni sami? To je diskriminace. Vždyť co je malé, je milé a roztomilé ne? Jsem slyšel. A jako! Já přece nezůstanu malý navždy!"
Ren zvedl obočí "Víš, jak teď zníš?"
"Hele já jenom panikařím, právě jsem zjistil, že můj spolubydlící je teplouš. Musím to zpracovat. Nechci se ti nabízet nebo tak."
"Ne, já spíš myslel to, že by sis neměl dělat zbytečné naděje, že vyrosteš. Už je ti dvacet… jak tak počítám. Takže. Ty. Už. Nevyrosteš." Řekl, jakoby o tom rozhodoval.
"Já tohle-" Zamával jsem rukama jako bych chtěl označit celou jeho maličkost "budu zpracovávat, zatím co budu RŮST!" Křiknul jsem a odešel z pokoje.
Ještě uvidí! Já jsem jenom opožděnej! …V růstu!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama