Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 55.

15. července 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 55.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená






Někdo mi dal příležitost začít znovu, a jestli jsem si to, podle svého osudu, neměl pamatovat, pak se odpovědí na tu spoustu otázek, které jsem měl, raději dožadovat nebudu… Zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu kolem sebe, ještě naposled si užívej svobody, než budeš muset sedět zavřený mezi zdmi akademie a poslouchat všechny ty dotazy studentů…

Uvažoval jsem nad tím, co budu dělat teď. Musel jsem nějak sehnat toho debila, co se tu snaží přefiknout všechno, co se pohne.
Teď když jsem Kanemu pořídil mobil, který má GPS a SOS tlačítko zaměřené přímo k mému mobilu tak by to nemuselo být tak strašný.
Taky bych měl sehnat nějaký ty debily, co mu spálili nohy, ale kde vzít info…
Ten učitel ví, jak se ten teplouš jmenuje! Stačí za ním zaj…ít…
Hm. I když my dva se teda moc v lásce nemáme.
Debil podělanej.
Procházel jsem se tak po školním pozemku a ledabyle ho hledal.
"Když ho uvidím, zeptám se ho. Jinak se na to vykašlu." Řekl jsem si, že nejlepší bude, nechat to na náhodě.
Ale jelikož se mi fakt nechtělo si přidělávat problémy, myslel jsem, že se mu spíš vyhnu a vzal jsem to kolem rybníku. Kolem něj stejně nikdo nechodí tak nemám šanci na něj narazit.
Chvíli jsem šel, dokud jsem se -neobvykle zaražen- zastavil.
On tam fakt byl! Nesnáším náhody.
Vypadal poměrně zamyšleně. Najednou jsem měl nutkání ho z jeho hloubání probudit shozením do vody, ale učivo za další ročník nehodlám riskovat.
"Um" Vyrušil jsem ho.
Trochu nadskočil, ale pak se na mě nechápavě otočil.
"Co potřebuješ?" Zvedl obočí
"Chci znát jedno jméno." Pronesl jsem obyčejně.
"Jestli chceš jména, najdi si je v telefoním seznamu." Prohlásil a otočil se zase zády.
Probodl jsem ho pohledem "Chci jméno toho týpka, který se včera o něco pokoušel s Kanem."
"Proč? Měl bys snad zájem?" řekl ironicky
Zaskřípal jsem zuby. To si snad myslí, že jsem teplouš?
"Ne. Chci si to s ním vyřídit trochu jinak" Spolkl jsem nadávky, přece jen od něho potřebuju informace.
Otočil se a zvedl obočí "Vyřídit? Proč jako?"
"Protože když to neudělá ředitel, někdo musí." Prohlásil jsem jako samozřejmost
"Proč by to někdo jako ty dělal? Co z toho budeš mít?" nedůvěřivě mě sjížděl pohledem
Celkem nasrán jsem vydechl. "úklid pokoje zdarma" Prohlásil jsem s úšklebkem a on mi to oplatil zvednutím obočí v nedůvěřivém gestu
"Jo jasně."
"Hele prostě jsme kámoši jasný?" oslovení 'kámoši' se mi trochu zaseklo v krku, asi to nebylo moc důvěryhodné. Je to prostě můj sluha, to není kámoš. Ale sluhu by mi asi neuznal.
"Hmm" Jasný že mi nevěřil. Povzdechl jsem si
"Co chcete slyšet? Prostě ho znám a sere mě, že tady na tý škole může projít -skoro- znásilnění téměř bez trestu. Určitě se o to zas pokusí. Ředitel s tím nic neudělá, Vy jako učitel byste neměl používat fyzický tresty a když to na mě nekecnete, rád bych mu domluvil. Chci jen -ehm- zajistit, že se o to už nepokusí." Počkat, teď mi tak došlo… proč by mě neměl prásknout? Tenhle učitel je naprostej trotl, nesnáší mě a co je mu do nějakýho prcka?
Trochu se zamyslel, ale nakonec kývnul. "Dobře. To beru."
Poč- on jako souhlasí?



Kráčel jsem po chodbě s rukama zastrčenýma v kapsách, taškou narvanou učebnicemi přes rameno, košili zapnutou šejdrem, navíc mi trčela zpod vesty, za pochodu jsem ospale zíval. Kolem procházela hromada lidí, každý mě zdravil, vítal, nakonec jsem nosem narazil do něčeho většího a silnějšího. Když jsem vzhlédl, stál předemnou Yinguui-sensei.
"Omlouvám se… Dobré ráno." Pozdravil jsem s ledovou kapkou na čele a dost otráveným hlasem.
"Ty… se mnou!" Ukázal na mě prstem, málem mi s ním vypíchnul nosní dírku.
"Ale no ták, nic jsem neudělal, nebo mě hodlá trestat už jen za to, že na něj mluvím?" Potupně jsem jej následoval do nahrávací místnosti, kde měl právě nejspíš hodinu.
"Já nic neudělal…!" Začínal jsem být mírně nevrlý, navíc jsem si vzpomněl na ten jeho prst, který málem prozkoumal moji nosní dutinu, když jsem si to až teď uvědomil, začalo mi být nevolno.
"A kdo říká, že jsi něco udělal, to že jsem ti řekl, ať jdeš se mnou ještě nic neznamená." Nechápavě na mě pohlédl a napil se ze svého kafe, které měl na stole vedle všech těch tlačítek.
Kdyby se mu to tak vylilo na celou tu plochu plnou čudlíků, asi bych se mu nehorázně vysmál… Jo, za to by mi to stálo…
Natsu si sednul na židli, poté co hrnek odložil zpět na stůl. Ani jsem tak nesledoval jeho, jako hrnek, který si pohodlně hověl na poličce, snad jsem se ho i pohledem snažil zhypnotizovat, aby se zvednul a pleštil sebou… počkat, opravdu jsem nějak ospalý…
Znovu jsem si zívnul, mezitím jsem si stihnul všimnout, že Natsu hýbe pusou, nejspíš mi něco říkal, já ho ale nevnímal, což bylo evidentně opět špatně, mrštil po mě totiž sáčkem se svojí svačinou.
"Posloucháš mě?! Ne co? Za to ti můj rohlík se salámem přistál na obličej, kdybys to nepochopil!!" Zařval na mě. Poškrábal jsem se na hlavě a zvedl jeho svačinu ze země. Pozorně jsem si prohlížel zpola rozplacatělí rohlík, i on byl zajímavější, než Yinguui-sensei.
"Co ste po mě chtěl?" Zívnul jsem si opět, nebavilo mě to a za chvíli začínala hodina a nehodlal jsem na první dějiny přijít pozdě. Tentokrát už to nevydržel natolik, že odhodil židli, na které seděl, samozřejmě tím zapříčinil pád svého hrnku, který se podle mých očekávání a tajných tužeb rozlil po celé té aparatuře a následně na mě začal ječet, že ho vůbec neposlouchám.
"Dobře, tak se hned nerozčilujte, stejně jsem dnes zase po škole, takže si o tom můžem promluvit klidně tam…"
Jen jsem mávnul rukou a opouštěl jsem nahrávací studio.
"Csss… kurva! Podívej se! No to si spolu vyřídíme, ty budeš ještě rád, když ti poškola jednou skončí!" Řval za mnou, ale to už jsem se blížil k sálu, kde měly být dějiny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama