Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 52.

1. července 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 52.

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílým (což teď už nebejvá no) ^^ tak doufám, že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová
Natsu Yinguui - světle zelená



"Ještě mě tu poučuj o správném učitelském chování… A teď mě omluv, když mám jednodenní volno, rád bych se vyspal!" Křápnul jsem mu dveřmi před obličejem a došel zpátky ke gauči, na který, když jsem dopadl, tak prasknul v základech, vystřelily z něj tři péra, která mě vymrštila, takže jsem skončil na podlaze a na mě přistála pokrývka. Jen jsem pokrčil rameny, podlaha byla opravdu pohodlnější, usnul jsem…

o půl hodiny později…

Opět se ozvalo bouchání na dveře, jen jsem po dveřích mrsknul mobilem, to, že dopadl na podlahu a nic se mu v zázraku nestalo, mi bylo ukradené.
"Spím!!"Zařval jsem podrážděně, otočil jsem se na druhý bok a znovu usnul.

o další půl hodinu později…

Další zasrané bouchání! Vyletěl jsem s dekou kolem sebe, takže jsem vypadal jak římský senátor, vlasy jsem měl rozházené víc než obvykle a dveře jsem za spěchu málem rozkopnul. Za nimi stál opět, ne-li stále Max, tentokrát s rybářským prutem v ruce, celý v zeleném, ve vysokých holínkách a aby toho nebylo málo na puse měl falešný plnovous.
"Co to kurva zase…?"S útrpným pohledem jsem si ho prohlédl.
"Já myslel, že když máme to volno, tak spolu vyrazíme na ryby. Jen my dva, spolu, jako za starých časů." Dloubl mě s úsměvem mezi žebra.
"Od tebe aby se člověk bál znásilnění, nebo něčeho podobného…"Odbyl jsem ho, čelo mu zčernalo. Padnul přede mnou na kolena a prosil mě, svíral mě kolem boků u toho, abych šel na ty zku*vené ryby s ním.
"Nech toho! Maxi! Slyšíš mě?! Nech toho vole! Ještě nás někdo uvidí…!"Snažil jsem se šeptat a nějak se dostat z toho jeho sevření. Nemohl jsem si při tom nevšimnout, že pod vší tou zelenou má na sobě své růžové tričko. Chytil jsem ho za kraj a vyzdvihl do vzduchu.
"Opravdu? Kdy se sakra začneš oblékat jako chlap a ne jako sprostý buzík?! Jdeš teda pěkně příkladem…"Seřval jsem ho jako malého, teď se snažil utéct on. Z pokojů začali vycházet naši kolegové a zvědavě přihlíželi tomu, co se na chodbě odehrává.
"Já jsem na rozdíl od tebe čistej! Jen to na mě holt není tak poznat… Občas si říkám, že bych ti to svoje tričko věnoval." Usmál se na mě, tohle jeho zlehčování situace, která byla skoro na spadnutí, mě dost iritovalo.
"Nejsem žádný teplouš kurva! Nevím, kde si na tohle přišel, ale je to pěkný kec!" Málem jsem se na něj vrhnul a zpřerážel mu všechny kosti v těle, jak jsem byl vzteklý. Dovolil, opravdu si mě dovolil, nazvat homosexuálem, slušně řečeno…?
"Tak jdeme na ty ryby?" Jo a tohle jeho odvádění tématu, kam on chce, mě sere snad ještě víc…!

Dokonce ani tím hlukem v chodbě, kde se nejspíš s někým hádal Kane, neboť poté, co jsem se odhodlal otevřít oči a podívat se k jeho posteli, tam nebyl, jsem se nenechal rozhodit a spal jsem dál, vzbudil jsem se asi kolem deváté hodiny, což bylo docela brzy ale až do jedenácti jsem ještě tak pospával vždycky na deset minut. Vyhrabal jsem se z postele, přešel jsem k našemu oknu a otevřel ho dokořán. Čerstvý vzduch, který byl po dešti všude kolem, mě udeřil do nosu. Vlastně to bylo, jakoby mě někdo hodně násilně profackoval. Sledoval jsem všechny ty nadšence, kteří, přestože měli volno, seděli venku na trávě a skládali songy, nebo naopak poslouchali hudbu. Zasedl jsem si k počítači, spustil všechny svoje programy s hudbou a začal jsem mixovat. Po nějaké době se otevřely dveře, stál v nich Kane, opíral se o rám a tiše mě pozoroval. Měl jsem pocit deja vu a bylo mi jasné, kvůli čemu.
Přesně takhle jsem seděl za svým klavírem a od dveří mě pozoroval Harry. Ta vzpomínka stále silně bodala do srdce, hluboko to bolelo. Snažil jsem se na to zapomenout, ale možná tím, že jsem dělal hudbu, možná tím, že některé věci mi ho jednoduše připomínaly, se stále vracela a brala mi sílu. Nejradši ze všeho, bych s tím vším praštil, sbalil se a odjel zpátky do Anglie. Jenže, co když na mě už Harry zapomněl? Co když už si našel někoho jiného? Nechtěl bych se dívat do očí někoho, koho jsem miloval, pak ho opustil a on si ve finále našel náhradu. Raději jsem nechal program programem a pustil tam jeden ze starších mixů. Kane si vzal svoji židli, nevypadal, že by měl nějakou dobrou náladu, asi taky málo spal… Musel o mě mít strach, když jsem přišel až ráno a ještě zasvinil koupelnu. Měl bych mu to nějak vynahradit… S úsměvem jsem ho poplácal lehce po hlavě. Nechápavě na mě pohlédl, následně se škaredě zamračil a na čele se mu objevila velká zkřížená rudá žíla.
"Co to děláš?! Snažíš se mi něco naznačit?! Počkej ty přerostenče, já ti dám utahovat si z menších!" Chystal se na mě nejspíš skočit, ovšem položil jsem mu dlaň na čelo, takže se ke mně ani nedostal.
"Ne, jen jsem tě přátelsky poplácal…"Odpověděl jsem prostě, mírně zaražen jeho reakcí, vážně v tom nebylo nic hlubšího, žádný skrytý význam, žádné vysmívání…




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama