Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 12.

6. června 2015 v 15:11 | Saskie |  Remember me
čůs xD
opět.
yo
Juke mi udělal radost (jelikož tu povídku vychválil až do nebes xD takže jsem usoudila (kecám, vyžádal si to), že mu opět věnuju další díl xD
Ne, fakt mi dělá radost, když se někomu líbí to co píšu, i když třeba vím, že ten díl není tak dobrý jako by měl být, stejně má úspěch a to mi vážně vylepší (ego) celý den.
Takže jako díky za podporu fakt jste super čtenáři :3
však vy pisálci víte jak je to dobrý pocit když vaši práci někdo ocení :3 xD

Á jenom řeknu, že v příští kapitole (no teoreticky už v téhle) se objeví nová postava XD hurayyy
yay?
No tak ne no °^°





"Dík za to, žes mi pomohl, a sorry za ty scény tady" Protočil jsem očima, jako bych řekl: 'vždyť to ani nebylo nutný, nevím co jí hrabe' a usmál se na něj.
"Hele příště, až budeš chtít zase běžet, tak nepoběžíš" Rozhodl a vyčítavě se na mě podíval "Dávej na sebe bacha, uvidíme se zítra." Zasmál se, ještě houkl na mou matku něco ve stylu "nashle" a odešel.
Já hned na to zalezl do pokoje, poznamenal si něco nového do mého 'milovaného deníčku' a šel radši spát.


Úterý, 24. Března.
Ráno se pro mě stavil Maik, zase se ode mě ale plánoval oddělit, když jsme došli ke škole.
"Maiku, ty nejdeš?" Kývl jsem hlavou směrem ke škole
"Um… hele chápu, že ty chceš chodit do školy kvůli… své paměti, ale já… to není pro mě" zaškňuřil se (zamračil) a mávnul rukou
"Cože? Takže jdeš za školu?" svraštil jsem obočí
"Hele… kdybys měl paměť, věděl bys, ale já… fakt nemůžu do školy." Trochu naznačil rukama, ať se uklidním a moc se v tom nehrabu a ustoupil k odchodu.
Nechápu to. Já jsem přece v klidu.
"To seš vyloučený nebo co? Dostudovals, nebo proč tam nemůžeš?" Udělal jsem krok k němu, ale on ustoupil o dva kroky
To se mě bojí či co? Vždyť doteď byl v pohodě.
Zarazil jsem se, když ustoupil ještě o dvojnásobek. Co to má znamenat =,=
"Maiku?" ukázal jsem ruce, jakože nic neplánuju. Přišel jsem si jako ve filmu, kdy se nějakýho blbce s kudlou snaží přesvědčit, aby tu kudlu odevzdal
"Co se děje?" Tázavě jsem se na něj podíval
"Fakt nepůjdu do školy. Promiň. Musíš sám." Couvl ještě o krok a omylem vrazil do nějaké holky která následně upustila nějakou složku s papírama na zem.
"Om-omlouvám se" Prohlásil a vzal nohy na ramena.
Nemohl jsem ho pronásledovat -jak jsem tak zjistil po včerejšku-, takže jsem si jen povzdechl a pomohl té holce sesbírat papíry.
"Sakra co to s ním je" povzdechl jsem jenom a složku podal nějaké, mě povědomé, tváři.
Myslím spolužačka.
"Díky" Usmála se na mě
"Nemáš zač, ty jsi um…" Zamyslel jsem se "počky… vzpomenu si…" promnul jsem si kořen nosu a ona poslušně vyčkávala.
"Diana" ukázal jsem na ni prstem
"Dana." Opravila mě
Byl jsem blízko! Stejně jsem poraženě rozhodil rukama

Dostal jsem se do třídy, jak jsem čekal -nebo spíš doufal-, měli jsme supla. Ředitele.
Dozvěděl jsem se od Tima, že se ta včerejší záležitost s učitelem ještě řeší, takže nám shání nějakého dočasného. Než se najde, bude tu on.
Školu přeskočím, nestalo se nic moc zajímavého. Nemohli jsme dělat žádnou pořádnou kravinu, takže jsme to nechali tak.
Maik na mě opět čekal před školou.
Šlehl jsem po něm pohledem, zatímco on se na mě usmíval, jakoby se náš ranní rozhovor nestal a on ani zbaběle neutekl.
"Tak co se dnes chystá?" Usmál se Maik a rozešel se směrem pryč. Následoval jsem ho.
Poraženě jsem sklopil pohled a poškrábal se na hlavě.
I když jsem byl ku*va zvědavý, nechám to být. Zatím.
"Jdu za tou psychiatričkou. A pak navštívit mou "milovanou sestřičku". Kam plánuješ jít ty? Půjdeš se mnou?"
"No… Um asi ne." Zasmál se "Asi půjdu nakoupit a domů, napiš, kdybys něco potřeboval jo?"
"Ok. Nápodobně" rozešli jsme se jiným směrem. Já šel ještě domů pro deník k té věci (ta věc- psychiatrička), takže mi bylo trochu divný, že Maik jde na druhou stranu, říkal, že jde domů. No… popravdě vlastně ani nevím, kde bydlí.
a stejně ani moc nepobírám proč je ochotnej se mnou chodit do školy a zas zpátky i když se tam ani neodváží vkročit.
Nějak jsem to přestal řešit, vzal jsem deník a šel do nemocnice.
Byl jsem trochu nervózní. Tu psychiatričku jsem viděl jednou. A to bylo na chvilku, téměř hned poté co jsem se poprvé probral. Vrazila mi do rukou deník a řekla, ať si všechno zapisuju. Tolik k ní.
Sedl jsem si na lavku v čekárně. Místnost byla poměrně rozlehlá a plná lavek. Hlavně z té bílé všude kolem by jeden zešílel.
Bylo tu skoro prázdno, až na nějakého kluka, asi trochu mladšího než jsem byl já, zato ale vyhublejší. Měl jeany, tričko, tenisky a sklopenou, tmavě blonďatou hlavu. Pak nějaký divný chlápek s holou hlavou, v hnědém kabátě, roztrhaných riflích. Pořád poklepával nohou a třásl se. Pořád měnil polohy sezení a fakt byl asi hodně nervózní.
Koukl jsem na jmenovku na dveřích s nápisem: "Psychoterapeutka mgr. Mollerová"
Tohle bude na dlouho...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | 6. června 2015 v 15:22 | Reagovat

A KDE JE TA NOVÁ POSTAVA?
TEN KLUK NA KONCI?
MAIK MÁ FOOBII ZE ŠKOLY
je to jasný
OM ANO VIDÍTE
TENHLE DÍL JE MŮJ 8))
-*prvníkomentář*

2 Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo | E-mail | Web | 7. června 2015 v 15:54 | Reagovat

Hej jako pokračuj, máš ty nějaký systém v tom vydávání, nebo si prostě řekneš, už tam dlouho nic nebylo, musím tam něco dát? xDDD Jinak super, paráda bomba, ale můj názor znáš, šak se o tom bavíme pomalu pokaždé když jdem do školy :D :D

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 7. června 2015 v 21:17 | Reagovat

[2]:  No vždycky když si někdo řekne tak mu to věnuju, a nebo ano, když usoudím že už tu dlouho nic nebylo xD Jop jop, a to je kec xD bavíme se o jiných povídkách xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama