Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 51

28. června 2015 v 22:29 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 51


Řekněte mi ._. Proč nikomu mgd nechybí? :CC co vím, nikdo si nestěžoval (je to půl roku, nemůžu si pamatovat stížnosti :C sorry kdyžtak)
Nooo... přináším další díl, takže kdyby jste si to chtěli přečíst, myslím, že tahle povídka stojí za přečtení, je to můj favorit ze společných povídek s Batiou xD
Takžeee... yoh. Zatím čus.


Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová




"Tvoje ramena sou až moc vysoko" Zamumlal přiznání a mokřil mi rameno.
Zmateně jsem těkal očima po místnosti. "Tohle je divný…" Zamumlal jsem po chvilce
"Je mi to jedno--! Já byl včera málem znásilněnej a ty mi prostě něco dlužíš, tak drž." Brečel dál
"Znási- cože?! Počkej. Pročs mi o tom neřekl?!" Odtrhl jsem ho od svého ramene. Hned se mi dostalo pohledu na jeho uslzenou tvář. A další slzy se pořád klubaly.


Tohle mě jistým způsobem ranilo.
Asi nějakej reflex, že prostě cítíte ochranářskej pud pro děcko, co takhle brečí ne? >> Takže jsem raději vrátil jeho hlavu na svoje rameno
"Já ti to řekl" Popotáhl
"Kdy jako?" Nechápal jsem. Tohle mi určitě neřekl.
"Když jsem říkal… Že jako bodyguard stojíš za hovno…" Nechtěl jsem se k tomuhle vyjadřovat. Už proto, že to nemělo s přiznáním typu 'znásilnili mě' nic společného.
"Takže… Co se stalo?" Zeptal jsem se po chvíli, nějak jsem zapomněl, že jsem mu přišel vynadat za to, že zas neodpověděl na moje zprávy. Jednou to přežiju.
"Prostě… jsem šel na záchod a pak tam byl prostě nějakej týpek a…" silněji (až křečovitě) mě objal "Proč se to děje zrovna mě… Kdyby tam nebyl Sensei tak…" Radši další slova těžce polkl
Raději jsem mlčel, abych neřekl něco blbě (nerad bych tohle prodlužoval), ale Kanemu se asi nelíbilo, že tam jen tak sedím. Vzal moje ruce a dal si je na záda. Znepokojeně jsem se zatvářil.
"Potřebuju obětí, a ty mi něco dlužíš, takže drž" Prohlásil a mě asi nic jinýho nezbývalo.
Jako jo, mohl jsem ho ze sebe skopnout a odejít si po svých, ale s úkolama co jsem dostal, by mi už tuplem nepomohl. Sám to fakt dělat nebudu.
Po chvíli jsem si povzdechl, musím něco říct hm?
"Sensei mi přišel říct, že ho nevyhodili, dostal podmínku" pokračoval ve svém stěžování si.
Zdlouhavě jsem protočil očima a pak ho při mých slovech poplácal po hlavě "Bude to v pohodě, o všechno se postarám" prohlásil jsem klidně. Toho týpka si najdu.
"Jo fakt? Stejně jako o ty tři minulej týden, že?" Vyčetl mi a sundal mou ruku z jeho hlavy
Dotčeně jsem se na něj podíval.
"Našel bych i je, kdyby se na mě ten týpek nevykašlal." Zamyslel jsem se "Poznal bys je?" Zvedl jsem obočí.
Kývnul.
To mi stačilo, jak tohle divný objetí, tak přemýšlení, jak na ně. Vzal jsem ho za lem trička a zvedl jak jeho, tak sebe. Jelikož -z jeho pohledu- bylo patrné, že mu viset ve vzduchu moc nelichotilo, postavil jsem ho zpátky na zem.
"Sbal se, musíme někam zajít." Prohlásil jsem jen.
Znepokojeně se zatvářil. "Ja-jako kam?" Otřel slzy.
"Musíme něco koupit. Nachystej se, za 2 minuty, ať seš před intrem." Věděl jsem úplně přesně co udělat. Odešel jsem, jenom Kane asi nepobral, co jsem zrovna řekl
"Po-počkej, cože?" To už za mnou bouchli dveře.

Bylo asi kolem osmé, ani ne před půl hodinou se mi konečně podařilo usnout, když mi nějaký debil, fakt vyloženě debil, začal klepat na dveře. Nasraně jsem se posbíral z gauče, celý rozlámaný, napůl oblečený, vlastně jen v trenkách, se dotrmácel ke dveřím a otevřel s vražedným výrazem ve tváři, černýma kruhama pod očima, které ještě prohlubovaly ten děsivý zjev. Od dveří uskočil Max, evidentně ho můj výjev vyděsil, neboť zavřeštěl na celou ubytovnu.
"Ježišíííí…! Natsu, kdo ti to pro boha udělal?"
"Nezmiňuj přede mnou boha ty hajzle jeden zasraný! Nebýt tebe, tak nemusím kurva řešit problém mého oblíbence!" Zavrčel jsem nepřátelsky.
"Natsune, ty víš, že správný kantor nikomu nenadržuje… Nemá oblíbence." Max hrdě pohlédl ke stropu. Málem jsem na něj začal štěkat.
"Ještě mě tu poučuj o správném učitelském chování… A teď mě omluv, když mám jednodenní volno, rád bych se vyspal!" Křápnul jsem mu dveřmi před obličejem a došel zpátky ke gauči, na který, když jsem dopadl, tak prasknul v základech, vystřelily z něj tři péra, která mě vymrštila, takže jsem skončil na podlaze a na mě přistála pokrývka. Jen jsem pokrčil rameny, podlaha byla opravdu pohodlnější, usnul jsem…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama