Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 9.

6. května 2015 v 9:45 | Saskie |  Remember me
Dobré ráno lidičky, máte se?
mě odpadli ranní hodiny, takže super xD (kdyby to někoho zajímalo)
Doufám že jste si užili animefest, Já úžasně, bavila jsem se, a i když jediné co jsem si na AFku koupila a zůstalo mi na památku je lísteček ze štěstíčka, kašel a bolest v krku (beztak nějakej nemocnej vůl v tělocvičně), stálo mi to za to xD Vy kteří jste se tam nedostali tak... Doufám, že jste si užili váš víkend xD
Přináším nový díl téhle věci.
Um upřímně, mě osobně se tenhle díl zdá slabší a trochu nudný, nevím jak to vylepšit, takže.... ale tak snad se vám bude líbit. Je dlouhý, nechci to rozdělovat, mělo by to být pohromadě myslím. Nechci v tom dělat zmatky.
Doufám že se bude líbit, budu ráda za koment a zatím čus xD





Já myslel, že nejsem tak společenský.
Aspoň to říkal Maik.
No každopádně, tohle je fakt boží.

Jestli jsem tohle vymyslel já, tak jsem kurva geniální!


"Takže jaký jsem býval normálně?" Otočil jsem se ke třídě zvědavě.
Chvíli bylo ticho. Lidi asi přemýšleli, jestli mi říct pravdu, nebo jestli mě nějak využít.
"Moc s lidma nemluvíš." Ozvalo se někde zezadu. Najednou začali mluvit víceméně všichni na přeskáčku. "Vždycky čumíš z okna jako by tě tam něco čekalo" "Místo pořádné odpovědi jen nepřátelsky odsekáváš" "Ale my víme, že jsi hodný kluk" "Máš srdce na pravém místě" "I když jsi tak trochu zdechlej" "Rád chodíš za školu" "Máš rád výšky" Za chvíli jim docházeli nápady
"A nesnášíš psy" Ozvalo se, po čemž se ozval smích "Tohle mu pomůže jak?"
Aha? Takže jsem samotář jo?
"A…" zamumlal jsem potichu, ale stejně všichni ztichli a naslouchali mi. To jsem nečekal. To je můj případ tak zaujal?
"Jaký jste normálně vy?" Zamrkal jsem. Celá třída vybuchla smíchy. Zmateně jsem se podíval po lidech ve třídě. C-co jsem řekl?
"Tak to je třeba něco, na co by ses nikdy nezeptal." Chvíli jsme se bavili a následně ve třídě zavládli nepokoje. Jakože, všichni se začali bavit se všema. To mi vyhovovalo, jelikož si je můžu postupně obejít a stejně nebýt středem pozornosti.
Začal jsem blondýnou vedle. Ne, protože to byla nejbližší ženská, ale protože prostě postupně.
Rovnou jsem si s sebou vzal židli a dal ji naproti ní. "Jak se jmenuješ?" Začal jsem konverzaci. "Viktorie." Usmála se
"To bylo úžasný, cos udělala s mou rukou" Pochválil jsem ji "Jak to, že to vypadalo takhle?"
"Smíšenina latexu, rychle zasychající masti a make-upu. Hračka." Spokojeně se nad sebou usmála
"Jinak sundej košili, obvážu ti rameno."
"Jsem v pohodě" zakroužil jsem ramenem, abych to dokázal
Rameno mi chytila a rozhlédla se, jestli to neviděl nějaký nezvaný host
"Já vím. Svleč se. Co kdyby se tě na to někdo ptal?"
"Berete to dost vážně hm?" přetáhl jsem přes hlavu košili a nechal se "ošetřit"
"Jistě. Přijde se na to, že to byla bouda a všechny nás můžou vyhodit. Tohle nebylo poprvé, co jsme udělali něco podobného" mrkla na mě
"Kdes vzala obvazy?" Znepokojeně jsem na ni koukl
"Dedukce. Jsem jedna z mála, ke které se donesly tiché drby. Bylo mi jasný, že jako třída zase něco podniknem. Navíc jsem nedávno měla já něco se zápěstím, takže mi obvaz zůstal. A někdy ho použiju jako záminku, abych nemusela cvičit."
Bral jsem lidi lavici po lavici, abych se fakt seznámil s každým.
Hned jsem si v mobilu udělal novou složku v kontaktech a vybíral telefony.
Jelikož je zbytečné popisovat úplně každýho, řeknu jen to, že kluk co sedí za mnou je Tim. Je dobrý v beatboxu a celkově napodobování zvuků. Když mi to říkal, trochu jsem mu nevěřil, ale pak předvedl své umění a jako jo, má talent. Parkurová dívka s talentem vytlačit ze svých slzných kanálků vodu na povel je Elis. Učitelé ji, kvůli její hrané křehké povaze a velkým přednostem, snadno uvěří cokoliv. Navíc má důvěryhodnou auru, takže není divu, že když učitelé něco chtějí vědět, jdou přímo za ní. Ona jim něco nakecá a je v klidu… A nebo se chodí za Zelem, ale ten je příliš seriózní a kdo by se chtěl bavit s ním, když můžou mluvit s roztřesenou, jemnou, a roztomilou středoškolačkou no ne?
V mezičase přišel ještě ředitel, ale když viděl, že se seznamuju se studenty, ostýchavě za mnou přišel a omluvil se za toho debila předtím. Chtěl vyplnit nějaký papíry o způsobeném zranění, ale já mu řekl něco ve stylu, že to bude nějaký lehký nic, a že to není potřeba. Asi za účelem ušetření peněz školy, to nechal být a rychle odešel.
Noeru. To je kapitola sama o sobě. Toho jsem si nechal jako posledního.
Když jsem si přisedl, nepřátelsky se mě zeptal: "Chceš něco?" A já odpověděl, že jo, chci se seznámit.
Na to mi rychle a stručně odpověděl: "Jméno Noeru. Zájmy fotbal, 18 let, telefon ti nedám. Ten už máš, hledej. Domluvil jsem, čau." Tím ukončil naši konverzaci a dál mě ignoroval, i když jsem se zeptal třeba na rodinu, dal si sluchátka a dál mě nevnímal.
"Tak teda díky za rozhovor" Prohlásil jsem s neochotným úsměvem a i se svou židlí, která si takhle obešla celou třídu, zacouval zpátky ke své lavici. No však já ty jeho ledy zničím. Jednou. Takhle mě odbíjet nikdo nebude.
Jo, věřil jsem si. A co jako.
Zazvonilo a tak nějak škola skončila.
To jsem celý den strávil poznáváním lidí? Pecka!
"Hej půjdeš s náma? Jdeme do skateparku." Promluvil, jestli si pamatuju dobře, Stefan. Měl krátké hnědé vlasy, modrošedé oči, rifle a černé tričko s nějakým potiskem, kterému jsem nevěnoval pozornost, právě si bral skejt a otáčel se ke mně, vyčkávajíc odpověď.
"Um, já nemám skejt" Poznamenal jsem, ale na to on jen mávnul rukou "Půjčím ti svůj"
"Umím na tom vůbec?" Zvedl jsem obočí
Stefan a další dva kluci se skejtama za ním, se na sebe zamyšleně podívali.
"Někdy se to naučit musíš" Nevinně se zaculil
Moc se mi to nezdálo, ale měli pravdu. Někdy se to naučit musím. Navíc možná spadnu, praštím se do hlavy a možná se mi rozsvítí!
Když jsme vycházeli ze školy, volala na mě nějaká holka. Viola myslím? Jo vlastně! Chtěla ten rozhovor.
"Hele kluci sorry, vzpomněl jsem si, že něco mám" Otočil jsem to zpátky ke dveřím
"S holkou jo?" provokativně pozvedali obočí
"Chtěla nějaký rozhovor, to víte, jsem na roztrhání" Pokrčil jsem rameny a usmál se
"Ale příště jdeš s náma" rozhodli a se smíchem odešli
Jsem rád že to víc nerozmazávali, nevím proč, ale čekal jsem nějaké víc bouřící se reakce.
Já šel za Violou, měla hnědé vlasy se zrzavými proužky. Ničeho jiného jsem si zatím nevšiml, ty vlasy mě zaujaly jako první.
"Tak pojď." Řekla a odvedla si mě do nějakého nahrávacího studia. Uprostřed menší místnosti s oknem byli dvě židle, a kolem dráty a kdo ví co ještě.
Sedla si naproti mně a mezi nás přitáhla mikrofon.
"Nevadí ti živé vysílání?" Nevinně se usmála
"Živé? Já myslel, že jsi něco jako novinář." Byl jsem zmatený. Vždyť… rozhovor pro noviny ne?
"No jo. Spíš něco jako moderátor. Spíš je to něco jako školní rádio." Usmála se
"Um… Tak jo, myslím, že nevadí" Usmál jsem se i já. Podala mi sluchátka a sama si dala na uši jiné.
"Když budeš chtít říct něco sprostého, buď tak hodný a zmáčkni místo toho - tohle" Podala mi nějakou desku s tlačítkem. "Udělá to takový ten *beeb* zvuk" Přikývl jsem, jakože rozumím.
Viola pak kývla do okna, nechápavě jsem se tam taky mrknul, ale k mému překvapení to nebylo okno jako takové, ale jen sklo oddělující jednu místnost od druhé.
Na druhé straně se na ni usmál nějaký oplácanější "ňouma". Přitáhl si k puse mikrofon a něco začal říkat po spuštění nějakého tlačítka.
Taky jsem si dal sluchátka a slyšel jsem ho i mluvit "Předávám slovo své krásné, kouzelné Viole" Domluvil a nad oknem se přeplo červené světlo na zelené.
"Díky, ale nechodíme spolu, tak si to nech" Odsekla, když si přisunula mikrofon do vyhovující vzdálenosti.
"Je pondělí a já tu pro vás posluchače mám, jak sama doufám, příjemné překvapení." Usmála se na mě " Ve formě živé osoby, samozřejmě. Osoby, která přežila výbuch lodi a už po dvou týdnech opět nastoupila do školy. Určitě se k vám už donesli drby a tak bez zdržování, pojďme se zeptat, jaké to je, nevědět nic, nejen o lidech kolem sebe, ale i sám o sobě!"
"Tak, já tě tu vítám. Řekni, jak se máš?" Usmála se a přisunula ke mně mikrofon na železném podstavci připevněném ke stropu a sama přišoupla svou stoličku, aby to nemusela přehazovat.
"Jo, mám se dobře." Nadšeně jsem se usmál "Popravdě ani bych ve škole nebyl, kdybych si to osobně nevydupal. A ano, slyšel jsem, že jsem byl takový, že bych si radši zlomil nohy, než abych páchnul do školy."
"A jak to zvládáš? Tolik nových informací, lidí a všechno? Řekni, jaký je to pocit nic nevědět?" Zvědavě zamrkala
"Musím říct, že je to pěkně na *beeb*" zmáčkl jsem tlačítko a ona se trochu zachichotala
"Je hnusné, nevědět jaké je vaše jméno a ani nevíte, čeho se máte zachytit. Nikoho neznáte, ale překvapivé je, že oni tvrdí, že znají vás. Nejhorší je, že ani nevíte, jestli jim můžete věřit. Je vám jasné, že vás můžou ošidit a využít. Oni přece vědí víc než vy, nemůžete jim vyvracet, co vám řeknou, a oni to ví. Například první informace, co jsem se dozvěděl, bylo, že mám čtyři bratry…" pokrčil jsem rameny "A nakonec jsem se dozvěděl, že to je jen má sestra" Zasmál jsem se
"Dokonce to byla ona, kdo mi to řekl, ale skoro ani nedomluvila a odešla. Ale tak dál. Třeba má sousedka. Potkal jsem ji na ulici, když jsem hledal svůj dům, mimochodem podle adresy na lístečku, hned se mě snažila zapřáhnout na její zahrádce, jen co se dozvěděla, že jsem bez mozku, -když to tak řeknu-" uchechtl jsem se
"Co jsem o sobě slyšel z různých zdrojů, a zdá se být pravda, jsem spíš byl typ, který místo sazení kvítek, házel do zahrad slimáky a semínka plevele, které jsem pak zadupal do země spolu s těma slavnýma kytkama." Viola se zasmála
"Pořád říkám 'Byl jsem' protože nemyslím, že bych chtěl být teď takový, jakého mě lidi znají. Teď místo abych seděl sám doma v pokoji, bych chtěl jít ven a bavit se s lidma, nebo aspoň mluvit s nějakým náhodným kolemjdoucím, který by si o mě už po dvou vteřinách říkal 'co je to sakra za blázna?'. Chci prostě mluvit a to je taky důvod proč tě ani nepustím ke slovu 'kouzelná Violo'. Prostě si chci povídat, i když nemám o čem, ne že bych se dnes dostatečně nevykecal se spolužáky, že, ale znáš to." Dokehnil jsem.
Viola trochu zmateně zamrkala, ale nakonec se začala smát.
"Dobře.. No nevadí" hihňala se "Říkal jsi, že máš podezření, že ti lidé nemusí říkat pravdu. Jak poznáš, že ti lžou?"
"Eh…" Krátce jsem se zamyslel "Často podle výrazu v tváři, tónem hlasu, výše sarkasmu, nebo jiných informací, které si můžu zjistit z okolí"
"Řekl bys o sobě, že jsi důvěřivý?" pokračovala
"Upřímně bych řekl, že jsem teď víc podezíravý, než kdokoliv jiný. Lidi lžou a budou lhát, to je lidská přirozenost. Tak proč by si ji nevybili na člověku 'bez mozku'?" pokrčil jsem rameny
"Když se tak zamyslím, už začali kolovat drby. Já si něco vyslechla na chodbě, když se tě roznašeči drbů ptali, řekni, co je pravda? Co se opravdu stalo?"
"Um… Těžko se mi o tom mluví, jelikož, já si to nepamatuju, chápeš. Ale podle policie, co to pořád vyšetřuje, tak jsem byl -z nějakého důvodu- na lodi. Ta -z nějakého důvodu- explodovala, já se praštil do hlavy a ztratil paměť. Tak mi to aspoň popsali."
"Takže co je tvá první vzpomínka?"
"hmm" protáhl jsem zamyšleně jako, bych snad měl z čeho vybírat "Voda. Prostě jsem se probudil na moři. Nadnášel mě nějaký kus dřeva. Pak pro mě přijel člun. A pak teleport do nemocnice" Usmál jsem se
"Takže ty osobně nemáš vůbec ponětí, co se stalo?"
"Ne, vlastně vůbec nevím."
"Slyšela jsem, že by se měli každou chvíli k vraku lodi potopit, co myslíš, že můžou najít?"
"Um… Doufám, že něco, co mi pomůže" Nevinně se usměju a pokračuju: "sice si takovou věc neumím představit, ale jakože doufám."
"Našel jsi už někoho, u koho se nebojíš, že by ti lhal?"
"No zatím, jak zjišťuju, když už mi někdo lže, tak jenom aby to bylo lepší buď pro mě, nebo pro ně, řeknu vám lidi… Nedělejte to. Zatím co vím, a co si myslím, tak mi Maik zatím nelhal"
"Ah, tvůj nejlepší přítel" Usmála se, aby se ujistila
"A-asi. Tak je to první člověk, kterýho jsem poznal," Jak jí na tohle mám odpovědět? Znám ho dva týdny. "A co ty? Jak poznáš, že ti někdo lže? Našla jsi ty někoho, u koho se nebojíš lží?" nemohl jsem si to odpustit
"umm…" zarazila se. Asi nečekala, že vyptávání dojde i na ni.
"Ne, nenašla." Řekla po chvilce "V mém životě není nikdo kdo by mi nelhal." Nevinně se usmála. Ok, čekal jsem lež nebo něco, ne krutou pravdu. Krutou pro ni.
Trochu jsem se zarazil. V té chvíli mě nenapadlo říct nic jiného než…
"Já budu!" Prohlásil jsem nahlas.
Na chvíli se zarazila, ale nakonec se trochu zahihňala
"Tak tímto asi náš rozhovor ukončíme. Doufám, že ještě bude příležitost někdy udělat rozhovor se "ztracenou myslí". Děkuji ti, a loučím se s tebou. Já jako vždy doprovodím hosta ke dveřím a po písničce, která bude následovat, jsem zpátky" Prstem ukázala na kluka za sklem a ten tam pustil písničku. Světlo změnilo barvu na červenou a oba jsme si sundali sluchátka.
"Díky, jsi milej" Trochu překvapeně se usmála. "Jo, takovýho tě asi nikdo nezná." Pokrčila rameny a dovedla mě až ke dveřím.
"Kdyby něco, zavolej, číslo jsem ti dala. Dík že ses tak obětoval. Vím, žes už něco měl"
"Bavil jsem se. Možná víc, než kdybych si na skejtu rozbíjel hlavu." Nevinně jsem se usmál a otočil se k odchodu.
Je fakt fajn se takhle vykecat z pocitů, který jsem nasbíral za ty dva, tři týdny.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 6. května 2015 v 17:21 | Reagovat

boží jako vždy :D :D nwm jestli mi to ušlo, nebo jsem to prostě jen zapomněla... ale bylo tam někde v předešlých 8 dílech zmíněné jméno hl. hrdiny??? :D piš dál!! :D

2 Aya Aya | E-mail | Web | 7. května 2015 v 10:06 | Reagovat

Huftý =D
No nejsem si jistá, zda je dobrý nápad se takhle celé veřejnosti vykecat. =D Taky mám občas pocit se někomu vykecat, ale celému školnímu éteru? =DD tam budou nějaké pikle. =D Ten Noeru se mi též líbí..... chjoo líbí se mi všichni =DD

3 Yuki Yuki | 6. června 2015 v 13:35 | Reagovat

Je to prostě super!
Hej ta Viola je fajn ale doufám že ji nebude balit xD *chce yaoi*

4 Saskie Saskie | E-mail | Web | 6. června 2015 v 16:18 | Reagovat

[3]:  Jako já nic prozrazovat nebudu xD :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama