Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 8.

24. dubna 2015 v 19:19 | Saskie |  Remember me
Ahoj lidi máte se?
Sakra tenhle měsíc jsem nějak moc aktivní o,o
Až je mi to divný xD
Připomíná mi to starý časy xD
Přidávám tak nějak když mám dobrou náladu xD A jako mám dobrou náladu zřejmě proto, že se vám povídka očicidně líbí :3 což jsem vážně ráda xD
Taky poslouchám pěknou písničku a chlastám milkshake xD (yeah, poprvý v životě svůj vlastní, je to úspěch.)
No, nebudu zdržovat xD S chutí dotoho! xD




Po chvíli, co jsem slyšel, že učitel mluví u dveří, jsem se schoval za roh.
Za chvilku vyšel, stále si držel nos, aby zastavil krvácení a odcházel nejspíš na ošetřovnu, nebo do ředitelny.
Za chvíli vyběhl ze třídy Zelo, nečekal jsem to, takže mě určitě viděl vykukovat zpoza rohu. Téměř ve stejnou chvíli vyšla dívka, vypadala úplně klidně, trochu si poskočila, zaběhala na místě a pak otevřela okno a proskočila jím. Byli jsme v prvním patře, ale stejně… Cože?!


Zelo přišel ke mně. Překvapeně jsem se na něj díval.
Co jako plánuje?
Sakra to bude malér…
Vzal mě za ruku a dotáhl mě zpátky do třídy "Po-počkej, cože? Co-" Nenechal mě domluvit, zavřel za sebou dveře a doved mě k lavici. Další dva spolužáci mi vzali batoh, vytáhli z něj učebnici. Batoh mi opřeli o lavici.
U katedry něco dělala nějaká černovláska.
Zelo mě mezitím násilně posadil, jelikož jsem překvapením nebyl schopen nic dělat.
Blondýna vedle vytáhla desinfekci, namočila do ní kapesník a ošetřila mi ruku, z tašky pak vytáhla očividně starý obvaz, než mi ale zavázala zranění na ruce, nechala mi tam kousek čisté látky s nějakou mastí. Když skončila, vypadalo to, jako bych tu ruku měl ošetřenou už z nemocnice.
Přede mnou přistála otevřená učebnice.
Zmateně, totálně vyjeveně jsem se rozhlédl po třídě. "Po-počkat… Cože? Co to má…"
Všichni se na mě dívali s povzbudivým úsměvem.
"Umíš předstírat ne? To ti doufám zůstalo." Ozvalo se mi za zády.
Nechápavě jsem se otočil na kluka za mnou. "Po-počkej cože?"
"Prostě přikyvuj, vysekáme tě z toho." Mávl rukou a ukázal na učebnici na mé lavici. "Teď je samostudium. Měl by ses učit."
O co tady sakra jde?! Vůbec nic nechápu, co to má znamenat? Proč… Cože?!
Všichni, kdo stáli, nebo něco dělali, si sedli do svých lavic a začali se učit z učebnice.
Pořád jsem byl otočený a totálně nechápal, co to sakra má znamenat.
Ve třídě chyběli tři lidé. Kdesi vzadu, to mám pocit, je mé místo a teď tu zasedávám nějakému šprtovi flek, zhruba uprostřed, hned vedle "Noerua" a poměrně uprostřed u zdi taky byla opuštěná lavice. Tam ale byli věci, takže… to určitě bylo místo té holky, co proskočila oknem. Sakra co?!
Co se tu sakra děje?? Byl jsem z toho už zoufalej. Nechápu to. Dnešek měl být jinej. Tohle jsem si fakt nepředstavoval.
Všichni pročítali učebnici, když jsem přišel pohledem až k Noeru(ovi), podíval se na mě. Probodl mě pohledem a prstem naznačil, ať se otočím a učím se.
Ok, ok… Jak chcete, já přece nemusím nic chápat!
Bezmocně jsem pohodil rukama a otočil se.
Za chvíli přišel učitel s kapesníkem u nosu, šedivý stařík s knírkem v saku a riflích (Nejspíš ředitel), a dívka, která předtím dělala parkur přes parapet.
Učitel zuřivě ukazoval přímo na moji nechápavou maličkost a křičel: "To on!"
Ředitel se následně podíval na dívku po své levici. "Tak jak to bylo?"
Ta vyděšeně pokukovala po katedře "Pan učitel… on říkal učivo a my jsme chtěli strávit alespoň chvíli tím, že řekneme…" Ukázala na mě "Kdo jsme, když už ztratil paměť, a pan učitel… trval na tom, že se budeme učit a… pak najednou, z ničeho nic, sám od sebe vrazil hlavou do katedry…" Po tvářích se jí skutálely slzy a ukázala na roh katedry, kde černovláska naaranžovala falešnou krev. "Začal křičet, že to všechno on a… a pak odešel… Já- Nechápu to..." Vzlykla "A pak... Pak jsem šla za Vámi..."
To jako proto skákala z okna?
Proto, aby u ředitele byla dřív než učitel?
Jako já to chápu, ale stejně... mohla to vzít skrz dveře.
Ředitel se rozhlédl po třídě. "Je to pravda?"
Učitel se vzpamatoval a začal řvát "To není pravda! ONI LŽOU! Všichni viděli, jak to doopravdy bylo! Prostě ke mně přišel a dal mi ránu!"
Lidi ve třídě začali dělat rachot "To není pravda!" "Prostě se zbláznil!" Začali se překřikovat
Dívka vzlykla znovu a naléhavě chytila ředitele za košili "Že pan učitel nebude muset na psychiatrii?"
"No…" protáhl a zapřemýšlel, následně se podíval na učitele
"Komu budeš věřit?! Sprostě se na mě domluvili!" zařval muž s rozbitým nosem.
"Nebudu dělat unáhlené závěry. Všichni budete podrobeni výslechu. Na základě výpovědí vyvodím závěr." Rozhodl
Učitel se vztekle přiřítil ke mně. "Vždyť je tu zraněný! To předtím neměl! To on mi to udělal!" Křikl a škubl mi rukou směrem k řediteli, jako by ji chtěl utrhnout a pochlubit se tím, co získal.
Ve stejné chvíli, kluk za mnou naschvál zlomil tužku. Ta udělala křupavý zvuk a následně byla vhozena do tašky.
"AU!" Chytil jsem se za rameno. Bože díky za tyhle lidi!
"Dyť mi vykloubil rameno!" Křikl jsem, a když mi pustil ruku, přitáhl jsem si ji k sobě. S bolestí ve tváři jsem ho probodl pohledem. "To zranění na ruce mám z lodi, ze které jsem spadnul!"
Ředitel přišel ke mně a odstrčil ode mne učitele. "Bože ty jsi vážně nemocný! Vykloubit studentovi ruku! Jsi normální?!" Křikl na něj a opatrně mě vzal za předloktí. Nejdříve se zarazil kvůli jizvě, co jsem tam měl, ještě nevím od čeho, ale když viděl, že je to několik let staré, začal mi sundávat obvaz.
Znepokojeně jsem mrknul na blondýnu. Ta jenom naznačila, ať hodně zasyčím, až to sundá.
Mrknul jsem zpátky na ruce ředitele. Když se dostal k poslednímu přehozu obvazu, vyčkal jsem na sundání a hlasitě zasyčel.
Nevím, jak to ta holka udělala, ale teď to vypadalo, jakoby na obvaze zůstal strup a ředitel mi tak způsobil nové zranění.
"Bože omlouvám se!" Zvolal a nechal mě, ať si ruku přitáhnu k sobě. Tvářil jsem se útrpně a řekl bych, že spolužáci na mě, kvůli mému hereckému výkonu byli pyšní.
Následně se ředitel obořil na učitele. Uvěřil nám, takže si ho vzal do ředitelny a my zůstali ve třídě sami.
Chvíli počkali, a pak všichni naráz zvolali "Je to tam!"
Já byl pořád překvapený a trochu jsem nechápal, ale oni mně fakt zachránili... asi... Nevím. Pořád jsem z toho absolutně mimo.
Tahle zkušenost byla fakt boží!
Začal jsem se smát. To přilákalo jejich pozornost "Vy jste fakt třída. Tohle by mě v životě nenapadlo."
Dívka u tabule, která v klidu zvládala brečet na povel, utřela slzy a spokojeně si sedla do své lavice. "No on to byl vždycky tvůj plán." Prohlásila a nevinně se usmála.
"Můj?" Nechápal jsem a absolutně ignoroval tu změnu.
"Nechovej se, jako bys tu fakt byl první den. My tě známe, ty nás sice ne, ale fakt tu nejsi první den" Usmál se kluk za mnou "Tohle byl vždycky tvůj plán, někomu z nás pomoct. Budiž tvá laskavost oplacena" Mávl rukou
Já myslel, že nejsem tak společenský.
Aspoň to říkal Maik.
No každopádně, tohle je fakt boží.
Jestli jsem tohle vymyslel já, tak jsem kurva geniální!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aya Aya | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 12:57 | Reagovat

co to poslední slovo? =DDDDD
Jinak pecka, myslela, jsem si že to bude horší. Že ho třeba potopí, nebo tak =D ale určitě bude další nějaká peckozní stuacion =DDD
P.S. zase na kurzu =DDD

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 13:06 | Reagovat

[1]: Díky Ayu~ Právě jsem posrala dějiny a tys mi dost zvedla náladu xD Takže díky, jsem ráda že se líbilo x3

3 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 28. dubna 2015 v 19:20 | Reagovat

Huhůůů!! hej to je fakt boží, jsou super sehraný tým! :D pokračuj zběsile dál, zpátky ni krok :D :D fakt se mi to líbí :D

4 Yuki Yuki | 6. června 2015 v 13:25 | Reagovat

Tohle je tak zatraceně super.Já teď dlouho nečet ale teď pokračuju a vůbec nelituju,protože to je sakra famózní. Už teď se to řadí mezi mý nejoblíbenější povídky vůbec ! Je to legendární. Omg a jak toto vymyslel je taky legendární, i to že to byl jeho nápad a vůbec.
EPIC!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama