Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 5.

12. dubna 2015 v 15:44 | Saskie |  Remember me
Ahojte lidi! xD
Mám dneska dobrou náladu, a to i přesto, že vím, že mě to brzy přejde xD
Jdu na nádr asi pěšky (protože je pěkně, tak mě brácha odmítne hodit), navíc se musím naučit (fakt důkladně nadrtit) na zítřejší test z dějin (Fakt to nedávám)
A i když jsem přidala včera, tak proč ne znovu.
Doufám, že se vám díl bude líbit xD
Já se musím sbalit a vyrazit, takže se mějte a zatím čus xD






Pondělí, 23. Března.
V pondělí jsem teda vyrazil do školy, Maik mě dovedl k budově a následně s velkým "sorry" mě zanechal osudu.
Sára měla ještě nějaký kecy kvůli škole. Kdyby na mě byla milejší, možná bych ji i poslechl, jenže to, jak koukám, ona nemá v plánu, takže- vzpoura! Upřímně mi přijde jako pěkná kráva. Nechci nějaký milosti, ani lítost, ale mohla by se trochu snažit, abych si na něco vzpomněl. To že si ji nepamatuju, to je snad důvod k tomu, aby na mě byla nasraná a ničila mi můj krátce prožitý život?
Nom, zpátky ke škole…
Byla to celkem průměrná šedivá budova asi o třech patrech.
Lidi vypadali klidně, někdo znechuceně, ať už se tvářili jakkoliv, nikdo nevypadal nadšeně. Nadšení hrálo jen na mé tváři.
Tolik neznámých lidí! Moje nadšení bylo asi nevhodné, nebo nemístné nebo něco, jelikož na mě začali všichni udiveně čučet.
Nějak jsem to neřešil, nahodil jsem milý úsměv a šel najít svou třídu.
Při cestě mě zastavovali různí lidi. Nějací kluci se chtěli ujistit, jestli jsou drby typu: "je pravda, že tě někdo majznul židlí po hlavě, když ses právě bil se Simonem a potom spadl ze srázu a ztratil paměť?!"
Na to jsem jenom zvedl obočí "Nepamatuju si. Ale ne." Teda doufal jsem.
Maik mě upozornil na to, že po škole asi budou kolovat tiché drby. Tím "tiché" se myslí to, že s hlasitýma pomluvama, které se v rekordním čase rozeběhnou do uší všech na škole, se začne, až se ověří pravdivost, přímo od zúčastněného - mě.
Takže tím že jsou "tiché", tak o mém stavu nejspíš skoro nikdo nebude vědět. Super. Miluju vysvětlování všem pořád dokola.
Byli i drby typu posednutí duchem, únos mimozemšťany a další rvačky s úplně debilním koncem a tak dál.
Dokonce mě zastavila nějaká holka Viola -jak se představila-, hned se zeptala "ztratil jsi paměť?" když jsem mírně kývl, hned po mně chtěla, abych se po škole stavil v jejich novinářském klubu -či čem že-, že se mnou chce udělat rozhovor. Nechápavě jsem zamrkal, a když vzala tohle jako dostatečnou odpověď, vrazila mi do ruky nějaký cár papíru s mapkou, "smluveným" časem a jejím telefonním číslem, a zmizela v jedné ze tříd.
Dnešek byl nějaký rychlý, nebo spíš lidi kolem mě byli asi něčím naspeedovaný. Furt jenom procházeli a přitom na mě mluvili a něco mi cpali a chtěli něco vědět, z části jsem jim nerozuměl, nebo prostě jen kolem proletěli tak, že jim rozumět fakt nešlo a zase zmizeli.
Najednou ale zazvonilo a já na chodbě zůstal úplně sám.
Poč-počkat cože? Jak tady můžu být sám? Lidi přece nechodí tak přesně ne? Ne všichni ne?
…Ne?
Bloudil jsem po škole a zatím co jsem si hledal svou třídu, jsem si snažil něco vybavit.
"um…" stál jsem před třídou s nápisem "3-1" třetí ročník, 1. Třída. Hmm…
Sklopil jsem pohled k rozvrhu v ruce, který jsem si vzal z domu. Moje hodina měla být asi v téhle třídě.
Jdu pozdě. Asi o 10 minut. Nervózně jsem zamrkal. Mám klepat?
"Uhni." Ozvalo se rázně za mnou a byl jsem trochu postrčen na stranu. Kluk co stál za mnou mě předběhl a v klídku si vešel do třídy.
Vyvaleně jsem čučel. Nějak se ve mně šokem zarazil reflex dýchání. Tohle jsem nečekal, za mnou někdo byl? Nechápavě jsem očima koukal sem a tam a poslouchal učitele, který na něj hned začal mluvit "Noe to ani neumíš zaklepat, když už ne se omluvit za pozdní příchod?!" Vztekal se obtloustlý učitel v naškrobené košili.
Něco uvnitř mě -asi plíce- se donutilo nadechnout.
To mě dostatečně probudilo a nakonec jsem do třídy vešel taky.
"Ale, ale, ale… Kdopak nám to přišel?" Prohlásil povrchně týpek před tabulí.
Zmateně jsem zamrkal a šel za ním. Už po cestě jsem prohledával batoh kvůli papíru, co jsem mu měl předat -asi jemu-. Přikráčel jsem, ještě chvíli hrabal v batohu, zatím co si mě on nedůvěřivě prohlížel, a pak mu lístek vydal. Se záměrem najít si volné místo, jsem se následně otočil na celou třídu, která mě zvědavě pozorovala.
Pane bože.
Zírají na mě.
Najednou jsem stejně, jako na chodbě, nedýchal.
Polkl jsem, donutil se zrychlit dech na víc jak dvakrát za minutu a radši čekal na to, až si učitel přečte dopis o mém stavu a ukáže mi, kam si lapnout (sednout).
Sakra.
Čte tak strašně pomalu.
A oni furt zíraj!
"Takže…" Prohlásil po chvíli učitel
Konečně.
"Tady tenhle" plácl mě přes hlavu, a víceméně se trefil do místa mého úrazu, snad aby na mě upozornil, když už na mě všichni čuměli i bez toho, bonusem pro mě bylo krátké zatmění před očima.
"Má ztrátu paměti. Buďte na něj hodní." To si snad myslí, že jsem si to vymyslel, že mě mlátí do hlavy?
Ve třídě se spustil hukot. Všichni byli asi nadšení nebo co, protože se s úsměvem bavili s ostatníma.
"Sedni si na místo" Prohlásil učitel a pak zabouchal do tabule "Ticho!" Ujednal. Všichni se otočili a zase čuměli na mě. Bože už ne.
Sedni si na místo, sedni si na místo. To se mu sakra řekne, když nevím kde to je!
"Kam?" Zoufale jsem se na něj podíval.
Povzdechl si, jako bych ho s tím strašně otravoval. Pak se ale s nadějí usmál
Proboha tak sorry, že nevím!
"tam" prohlásil a ukázal do první lavice u okna, téměř před jeho vlastní stůl.
Kecal. Poznal jsem to hned. Už podle toho jeho pobaveného výrazu. Navíc který badass týpek v mém věku jako já, by seděl v první lavici?
Ale tak dobře, nemám kde jinde sedět, tak hurá do toho.
Třída mě zvědavě pozorovala, jako bych mu měl oponovat, že to není moje židle, ale já nemám v plánu dělat bordel můj první den ve škole. Sorry lidi.
Poslušně jsem si sedl na židli. Batoh jsem si hodil pod nohy a s rukama na stole jsem se vyčkávavě podíval na učitele.
"No… dobře." Poznamenal a otočil se zpátky k tabuli. Úplně jsem viděl, jak je zklamán mou reakcí. Totéž zbytek třídy.
Lidi. Já to nehraju. Můžete se přestat tvářit jako bych měl za chvíli zařvat "apríl"?
Učitel se otočil. Spolužáci se taky otočili. Ale na mě.
Zírali.
Cítil jsem jejich pohledy a dokonce jsem je periferním viděním viděl.
Pod všema těma pohledama jsem se třásl. Strašně se mi klepaly ruce. Když jsem je nenápadně zvedl, byli v pohybu asi tak jako by kolem mě bylo zemětřesení. No zemětřesení bylo uvnitř mě. Nervozitou jsem měl sevřené zuby a vlastně všechny kosti, že kdyby se mě někdo na něco zeptal, nebyl bych schopen se na něj ani otočit.
Čuměl jsem na jedno místo tabule jako retardovaný. Ale stejně jsem ty pohledy směřované ke mně viděl.
Ty pohledy mě ničí.
Přestaňte zírat.
Dost.
Dýchal jsem asi jen tolik, abych se udržel při životě, aspoň dokud nezazvoní.
Sakra kdy zvoní?
Nemám potuchy.
Nedívej se na ně… Jakoby tu nebyli. Ztěžka jsem se donutil k mrknutí. Bliknutí tmy mě naprosto uvolnilo, ale následný záblesk očí upínajících se na mě, na mě svalilo počáteční stav.
Přemohl jsem se, nějak jsem to dokázal a otočil hlavu k oknu.
Konečně.
Vzduch.
Když jsem se postavil a natáhl ruce k oknu, že ho otevřu, učitel se otočil ke mně a prostě řekl "Nech to okno zavřené." Spíš otevření důrazně zakázal. V té třídě bylo totální vedro! On se snad posral! Chce nás nechat udit?!
To udělal naschvál.
"Moje" lavice byla těsně u parapetu, takže jsem sem se další půlhodinu nenápadně snažil pošoupnout desku skla, abych pootevřel okno. Aspoň cenťák by stačil! Potřebuju vzduch.
Super.
Zaseklé.
Zbytek hodiny jsem nestrávil ničím jiným, než rozptylováním se prsty o nenápadné odsunutí okna a pohledem jsem sledoval tabuli před sebou. Nedalo se to vydržet. Pohledy jsem ale už nevnímal, jelikož jsem prostě byl zaneprázdněn. Učitel mě často kontroloval, jestli dávám bacha, a vypadal celkem spokojeně.
A konečně...
Zazvonilo.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 17:37 | Reagovat

Hnusný učiteľ, hnusný spolužiaci ><
Nechcela by som byť na jeho mieste
Teším sa na ďalší diel *ww*

2 Yuki Yuki | 12. dubna 2015 v 19:27 | Reagovat

To popisování je skvělý xD že "tady tenhle" a teď ho placne přes palici xDDD hej chudák,aať nečuměj,úplně se jde vcítit xD

3 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 12. dubna 2015 v 19:34 | Reagovat

představa jak na mě všichni čumí, div si k tomu nevemou popkorn a 3D brýle.... ne, díky, doufám, že se nikde s lodí nevybourám :D Jinak super :D

4 Aya Aya | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 21:53 | Reagovat

Héééééééééj, jaký konec? =DD člověk čte napjatě a ono \konec =DDD
Jinak předchozí díl pobavil, prej Zelí =DD ale ono to vazne tak zni =DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama