Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 3.

6. dubna 2015 v 11:16 | Saskie |  Remember me
Čus lidi xD
Máte se?
Zeptala bych se jak vypadá váš zadek (protože velikonoce chápeš) ale to by vyznělo divně, navíc velikonoce... bleh.
Chápete xD
NO přináším vám další díl, jsem ráda že se vám povídka líbí xD
Jako vždy, budu ráda za komenty a zatím čus! xD






V posledním šupleti jsem měl notebook. Vytáhl jsem ho a zapnul.
Samozřejmě.
Heslo.
Radši jsem ho zase vypnul a dal do zásuvky na své místo.
Nespokojeně jsem položil hlavu na desku stolu.
Okey. Jsem cizinec ve vlastním domě… No, jsem cizinec ve vlastním těle. Co budu dělat? ._.

Zaslechnul jsem prásknutí dveří. Zpozornil jsem a zvedl hlavu, abych líp slyšel.
Tiché zaskřípání. Nejspíš otevření botníku. Chvíle ticha.
Zvědavě jsem zamrkal a otočil se ke dveřím.
"Zlato? Jsi to ty?" Ozvalo se ze zdola ženským hlasem.
Co jsem měl říct?
...
"Um… J-já nevím?" Odpověděl jsem trochu zmateně a vyšel z pokoje. Následně jsem sešel schody.
"Jsi to ty!" Ulevila si a objala mě. Nebránil jsem se, přece jen ji neznám… No ale s největší pravděpodobností je to má matka, takže jsem jí z morálních zásad objetí oplatil.
Odtrhla se ode mne a podívala se na mou tvář.
"Jsi v pořádku? Není ti nic?" Rukou mi přejela po tváři a pak mi prohrábla vlasy, prsty opatrně hledala jizvu.
"Jo, v rámci možností…" prohlédl jsem si ji.
Měla černé, krátké vlasy. Kolem hnědých očí se jí pomalu tvořily vrásky. Není divu, mohlo jí být tak 45-50. Jinak prostě normální dáma "v nejlepších letech", trochu při těle, ale vypadala mile.
"To jsem ráda, je mi líto, že jsem tě nebyla navští-" Její řeč jsem přerušil bolestným syknutím, když mi prsty natrefila na ránu.
"Oh promiň, promiň, jsi v pořádku?" Stáhla ruku a radši mě omluvně a starostlivě pozorovala.
"Jo, jsem… Zas tolik to nebolí. Není to nic vážného" Mávl jsem nad tím rukou
"Nic vážného? Nic vážného? Vždyť máš ztrátu paměti! To není vážné? Cos vůbec na té lodi dělal?" Vyčítavě na mě pohlédla
Já zmateně zamrkal a očima jsem těknul po místnosti "Nevím? Nepamatuju si to, pamatuješ?" Zvednul jsem vyčítavě obočí já.
"Ah… správně… Um.. Nemáš hlad? Hned něco udělám." Nevinně se usmála a zvedala nákup ze země, který tam položila nejspíš, když přišla. "Dáš si špagety?"
Radši jsem ten nákup převzal -přece jen jsem slušně vychován... asi-
Překvapeně hleděla na to, jak pokládám nákup a vykládám ho na stůl.
"Děkuju, ale neměl by ses zatěžovat" Přišla ke mně
Jenom jsem se zasmál "je to jenom nákup."
Nechala mě, ať potravinám najdu místo sám. Proletěl jsem celou kuchyň a skládal to tam, kde se to nejvíc hodilo. Vsadím se, že jí doktoři něco nakecali, ale nechtěl jsem jí tu zbytečně dělat bordel.
"Kdybys chtěl něco vědět, klidně se zeptej" Pravila mile, zatím, co jsem dával cukr do skříňky k mouce.
"Um… pro začátek… Jaký je náš vztah? Co táta? Á… sousedi? Jaký mám vztahy s nima?" Trochu se zarazila, asi nečekala, že otázky přijdou tak rychle.
"Ták… É… Náš vztah je… Normální? Matka a syn. Máme se rádi? Um… Každý čtvrtek večer se spolu díváme na film jako rodina" šlo vidět, jak neví co by řekla. Já bych řekl, že -vzhledem k mému věku- s ní filmy nesleduju. Asi nemáme kdovíjaký vztah, spíš mi chce vnutit představu rodinné idylky a nejspíš zpravit pravý vztah, který spolu máme -ehm… měli jsme-.
"Dobře." chápavě jsem ale přikývl, no a co, tak s ní budu trávit víc času. Je to matka, tak snad bych jí měl poznat ne? -Navíc jsem zvědav, jak se tohle bude vyvíjet-
"Eh… Tvůj otec je právě na pracovní cestě v Chicagu, nejspíš se nevrátí jen tak." Pokračovala
Jen tak? Jen tak? Jeho syn měl nehodu a to není dost?
"A jak je tam dlouho?" Posadil jsem se, když jsem skončil s bordelařením v kuchyni.
"Půl roku" Prohlásila smířeně a dál pokračovala sousedy.
"Se sousedy nemáš moc dobré vztahy. Asi proto, že posloucháš hudbu nahlas. Nikdy si nedáš říct" Potutelně se usmála.
"Takže jsem sousedce odvedle neslíbil posekání trávníku že? V tomhle stavu se mi vážně dobře lže, lidi z toho mají asi radost" Zamračil jsem se a díval se na svou matku, jak si provinile zkousla ret. Toho jsem tak nějak chtěl dosáhnout. Jo, neměl bych se snažit o to, aby se cítila špatně, přece jen chce šťastnější rodinku že.
"Možná jsi jí to slíbil, co já vím" Promluvila po chvilce
"Možná." Řekl sem jen a konverzaci otočil jinam "Takže… Jaké je moje oblíbené jídlo?" Když už jsme v té kuchyni…
"Palačinky myslím" nevinně se usmála a začala vařit vodu
"S jahodama?" zkoušel jsem ji, abych zjistil, jak úžasná rodina ve skutečnosti jsme
"Na jahody jsi alergický" poznamenala zády ke mně, něco krájela na lince.
Dobře, základní věci asi bude vědět. Je to přece matka.
"Mám nějaké oblíbené sladkosti nebo tak?" Zvedl jsem obočí, i když to nemohla vidět
"Nemáš rád sladké, co vím" cítil jsem, jak se usmála. Asi se sebou byla spokojená.
"Hm… Tak proč mám ve stole milion čokolád?"
"Často čokolády dostáváš k narozeninám, nebo svátku. A jelikož je prostě nejíš, dáváš je do šuplíku."
"Aha?" Podivil jsem se "Tak proč je nepošlu dál? Nevezmu do školy, nebo nedám na stůl, abyste si vzali vy?"
"Jsi prostě majetnický" Zasmála se "Nezbavíš se něčeho, jenom protože to nechceš, byl to přece dárek"
"To jsem debil?" poznamenal jsem nevěřícně, to ji rozesmálo ještě víc
"Na to odpovídat nebudu" S úsměvem nasypala těstoviny do vody
"Tak jo, dál… Co má za problém Sára?" Podepřel jsem si hlavu
"Jaký problém?" podivila se
"Úplně mě ignoruje, vyhýbá se mi a já nevím, co má za problém? Měla by mi spíš pomoct ne?"
"Má tě ráda, jenom to bere těžce, dej jí čas" Nepatrně se uculila
Ona potřebuje čas? To já jsem tady zraněnej.
"A ty nemáš problém s tím, že nic nevím?" pokračoval jsem
"Jsi můj syn. Věřím, že se ti paměť rychle vrátí" Povzbuzovala mě. Mělo by to být trochu jinak ne? Měla by -podvědomě- povzbuzovat sebe. To ona chce rodinou idylku, že? Má paměť by jí to trochu zkazila, takže si to nepřeje ne? Přemýšlím nad tím až příliš? …Jo asi jo, měl bych se zklidnit.
Otevřely se dveře. Když jsem se otočil, byla tam Sára. "Jsem doma" Oznámila
"Dobře… Do školy jdu kdy?" Otočil jsem se zpátky na mámu, jelikož jsem čekal odpověď spíš od ní, než od sestry.
"Myslíš si, že máš maximálně klidový režim, proto abys chodil do školy?" Pronesla jedovatě sestra
Tenhle tón mě štval, tak jsem otráveně protočil očima
"A není ve škole větší šance, že si na něco vzpomenu?" pronesl jsem jedovatě já
Cítil jsem, jak se na mě dívá se zatnutýma zubama i pěstma a pomalu jsem ji slyšel vrčet. Nakonec jenom vydechla páru a odešla po schodech nahoru.
"Teď vážně, co má za problém?" zamračil jsem se a podvědomě na ni ukázal prstem. Odpovědí ze shora byla rána od zabouchnutí dveří.
Matka si jen povzdechla, ale dál na to nereagovala.
"Pokud chceš do školy, tak můžeš" Pronesla tiše po chvíli. "Se Sárou si o tom promluvím" cítil jsem, jak se mírně usmála
"Díky mami!" Skoro jsem vyjeknul, ale udržel jsem se. Těšil jsem se tam, byla možnost, že si konečně na něco vzpomenu! Bylo hrozné, vážně odporně hrozné, nevědět nic o sobě, o někom jiném, o ničem. Už abych si vzpomněl
Jen jsem si vzpomněl na to, že si nic nepamatuju a upadal jsem do deprese. To teď prý bude nastávat často, říkal doktor… Taky říkal, že si nemusím vzpomenout nikdy.
Ah bože, ah bože, ah bože, ne, ne, ne, ne, ne. Já depky mít nebudu. Tak jsem se rozhodl. Navíc jsem slíbil Maikovi, že pokud to začne tak mu zavolám…
Jak to mám asi udělat, když mám zamčený mobil?
"Mami?" Nepředpokládám, že bude znát heslo, ale zkusit to můžu.
"Hmm?"
"Asi nevíš, jaké je heslo k mému mobilu…? Nebo na noťas?" Nadějně jsem na ni pohlédl.
"Ani nevím, že máš notebook" šokovaně se na mě otočila. "Kdes ho našel?"
Um? Počkat… Cože? Takže to bylo jako nějaký moje tajemství?
Zmateně jsem zaměřil pohled na podlahu a zamyslel se.
"Takže?" Zvědavě zvedla obočí, zatřásl jsem hlavou.
"Um, Maik se o něčem takovém zmínil" Zamrkal jsem a nevině se usmál "Možná mluvil o svém noťasu a já to špatně pochopil"
"Množství nových informací pro tebe asi musí být trochu matoucí že? Každopádně neznám žádné heslo." Přešla to a radši pokračovala ve vaření.
Jen jsem si úlevně oddechl. Ono to bude asi dobře, že to nechala být.
Zaslechl jsem ze shora nějakou melodii- Okey, tohle znám.
Zvědavě jsem natočil hlavu ke schodům
"Není to tvůj mobil zlato?" poznamenala matka. Šokovaně jsem zamrkal, než mi došlo, co řekla.
Hned jsem vystřelil nahoru po schodech, do pokoje, a zvednul mobil, div mi nevypadnul z ruky. Ještě že při hovorech mobil nemusím odemykat heslem. Zvedl jsem to.
"Maiku?" Prohlásil jsem rychle ani jsem se nepodíval na jméno.
"Zníš zoufale, co je?" Ozvalo se zvědavě
"Nic, nic, jenom jsem doma asi půl hodiny a už toho mám dost, pojďme ven nebo něco!" Prohlásil jsem akčně.
Chvíli bylo ticho "Um…" znepokojeně jsem se podíval na display, jestli se to nevyplo, ale pořád jsem volal.
"Co? Jo, promiň, jenom že jsem tě vždycky ven tahal násilím." Zasmál se "Jo, pojďme. Návštěva už odjela, takže to nebude vadit, vlastně jsem chtěl jít ven stejně"
"Okey, kde se sejdem? A neříkej hned místo, spíš jak se tam dostanu" zamrkal jsem
Začal se smát "Nepředpokládal jsem, že bysme se někde sešli, když nevíš kde co je, neboj. Čekám před domem" Prohlásil.
Zmateně jsem zamrkal
"Jako teď? Mohls zazvonit ne?" Vyčetl jsem mu. Dal jsem si do kapsy peněženku a vyšel z pokoje směrem ke dveřím.
"To já nedělám. To dělá každej druhej" Zasmál se a já s ním.
Obul jsem si tenisky a s mobilem u ucha mávl na svého jediného rodiče, kterého jsem znal. "Odcházím" Prohlásil jsem jen a pak za mnou jen křáply dveře.
Asi vařila zbytečně.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 6. dubna 2015 v 12:48 | Reagovat

JO, jsem první :D :D další super díl, strašně mě to baví, to jak si nic nepamatuje je prostě boží, fakt by mě zajímalo, co je té jeho sestře, je strašně nepříjemná -_- honem další!!! :D

2 Sandra Sandra | Web | 6. dubna 2015 v 14:07 | Reagovat

To je prostě skvělá povídka :D Jen ta jeho sestra není až moc příjemná :D
A nad tou poslední větou jsem se prostě musela usmát xD

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 14:19 | Reagovat

[2]:  Právě mě vždycky zaráží, jak snad ve všech povídkách nebo i anime, mangách a všem, rodiče začnou vařit, ale ty děcka to nikdy nesežerou xDDD

4 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 17:14 | Reagovat

perfektné! *w* ... Tá jeho sestra... Čo má sakra za problém >< vlastne ako možno chápem aj ale aj tak :D
Teším sa na ďalší diel :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama