Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 2.

1. dubna 2015 v 22:24 | Saskie |  Remember me
Ahojte ^^
Máte se?
Když už jsou ty prázky (kecám, s prázkama to nemá co dělat, prostě mám náladu), tak vám sem hodím další díl ._.
První měl poměrně úspěch, bylo pár komentů, pár vyjádření. Takže jsem asi ráda že se líbilo.
Ale ten článek (co tak blog tvrdil) si přečetlo poměrně dost lidí o,o
Hned v tu sobotu asi 17 a to je jako- No to jsem nečekala tak nějak ani dohromady za dobu co to tu bude, a ono hned první den o,o
super.
Díky ^^ xD
Wellllllll....
Mám opravený noťas *-* konečně mi zase jede internetový kabel (dala jsem za to 5 stovek ale budiž, snad se to i vyplatilo xD) úúú
No, ode mě to bude asi všechno, já se loučím xD budu ráda za koment a zatím čus xD







Neděle 22. Března
"Takže… Mělo by to být někde… tady." Koukal jsem na lístek s adresou, kterou mi dal Maik.
Celý dva týdny za mnou chodil do nemocnice, povídal si se mnou a pomáhal mi víc než psychiatrička, kterou mi přišili. Ona mi jen doporučila, ať hodně relaxuju, a vedu si každodenní deník, do kterého mám zapisovat, co jsem dělal, myslel si a cítil, a jestli se mi něco vrací. Dokonce říkala, že deprese jsou normální, a že kdybych měl problém, mám zavolat, ale Maik mě nenechal cítit se v depresi, pořád vykládal o tom, co jsme dělali, když jsme byli děcka, až do teď. Sice jsem se cítil trochu blbě z toho, že vlastně… no nic nevím, ale bavil jsem se stejně.
Nicméně nemohl dojít dnes, když mě propouštějí z nemocnice, kvůli nějaké návštěvě, výletu nebo čeho. Takže mi nemohl ukázat ani kde bydlím.
Nedůvěřivě jsem si prohlížel nepovědomou ulici a hledal číslo domu.
"49… 49…" Koukal jsem na schránky, dveře a hledal čísla, ale jako by tam ani nikdy nebyli.
"Oh" Ozvalo se za mnou "Jsi to ty" Usmívala se na mě stařenka. V obličeji byla seschlá jako švestka, tělesně ale nijak nestrádala, byla malá, mohlo jí být kolem 80i. Taková kulička s šedivými vlasy v drdolu.
Překvapeně jsem se otočil a lehce se usmál "Dobrý den"
"Ty ještě žiješ? Slyšela jsem, že jsi měl nehodu" usmívala se dál.
Byl jsem trochu zaražen 'Ty ještě žiješ?' To co je tohle za pozdrav?
"Ah… Ano, ztratil jsem paměť…" Osvětlil jsem jí situaci a v ruce sevřel papírek.
"Ah? Vážně? To mě moc mrzí" slitovala se nade mnou a podívala se mi na ruku s adresou.
"Nevíš, kde bydlíš co?" Usmála se a ukázala na dům vedle toho, kde jsme byli. Jako jediný z celé ulice neměl hnusně barevnou omítku, jen čistě -zašle- bílou. A taky jako jediný měl číslo domu nad dveřmi. 49. Super.
"Oh! Moc děkuju" Vděčně jsem se usmál.
"To nic, rádo se stalo" Usmála se "Takže jak to je? Nepamatuješ si nic? Ani to jak jsi mi slíbil, že mi posekáš trávník?" Smutně stáhla obočí
"Eh… Ne… nic si nepamatuju" Vychytralá babka!
"Ah, no nevadí… Asi by ses měl šetřit po té nehodě že? Já to holt budu muset na stará kolena zvládnout sama. No jo, od té doby co můj muž umřel, nezvládám skoro nic" Citově mě vydírala normálně!
"Jsem rád… že na mě po té nehodě netlačíte, v nemocnici mi nakázali maximálně klidový režim" omluvně jsem se usmál. Náznakem jsem se jí poklonil a odešel domů. Teda doufám.
Odemkl jsem dveře klíčem, který mi dala sestra. Od té doby co si ji nepamatuju, se mi vyhýbá obloukem -samozřejmě nevím, jestli se mi nevyhýbala už předtím-. Maximálně, na příkaz lékaře vyměnila kapačku, zkontrolovala životní funkce, dala klíč a odešla. Tím můj vztah se sestrou skončil dřív, než mohl začít.
Nechápal jsem ji. Co má za problém? Spíš by mi měla pomoct!
Zavřel jsem za sebou dveře. Klíč jsem položil do misky, na botníku hned vedle dveří, k ostatním klíčům. Všiml jsem si tam klíčenky s lebkou. Vzal jsem ji opatrně, jako bych se právě ve dvě ráno plížil pryč a nechtěl vzbudit rodiče šramocením klíčů. Ke klíčence samozřejmě byly připoutány další klíče. Různé klíče měly různé barvy. Myslím, že tenhle svazek je můj… -už proto že se o té klíčence Maik cosi zmínil- Provinile jsem si je dal do kapsy od kostkovaných kraťasů, co mi Sára donesla -K tomu ji beztak donutil Maik, nebo matka [Která ale nepřišla ani na návštěvu, takže kdo ví]- a rozhlédl se po místnosti.
Vlevo byla kuchyň, téměř uprostřed byl kulatý, jídelní stůl, za ním další místnost -jak jsem později zjistil, koupelna- vedle které byli skleněné dveře na zahradu.
Po pravé straně byl menší obývák. Červená pohovka a křeslo, dřevěný stolek a televize. Po stranách skříně, ale tím obývák skončil.
Boty jsem dal do botníku, na tom ještě stálo starší rádio. V pravém rohu místnosti byli točité schody. Nedůvěřivě jsem po nich vyšel, jako bych tu byl nevítaný host.
Nahoře jsem se rozhlédl, kousek přede mnou byla stěna, po pravé straně u zdi byla podlouhlá knihovna. Když jsem k ní přešel, všiml jsem si i nějakých alb, diplomů, dokonce i poháru z tenisu. Vedle knihovny byl pytel na sezení, tomu jsem víc pohledů nevěnoval.
Otočil jsem se, v místnosti -na chodbě- byli 4 dveře. Ve dveřích vlevo jsem našel koupelnu, hledal jsem svůj pokoj, takže jsem hned zavřel. Další dveře skrývaly manželskou postel, takže předpokládám pokoj rodičů.
Přesunul jsem se do další místnosti. Naproti dveřím byla skříň se zrcadlem. Vlevo stůl, židle a postel.
"Svůj pokoj asi… počkat, ještě sestra, co když je to její pokoj?" Podle světle modrých stěn jsem mohl doufat, že jsem trefil, ale radši jsem otevřel skříň. Tam jsem objevil maximálně dámské šaty, sukně, kostýmky a další ženské prádlo, takže jsem skříň vysíleně zavřel.
"Tohle mi ubralo roky života" poznamenal jsem si.
Nevím, ale takové množství dámských šatů ve mně vyvolalo slabost.
Zkusil jsem poslední dveře. Celkem malý pokojík vzhledem k ostatním místnostem. Asi bydlím v kumbále.
Zdi byli vymalované tmavě modře, sem tam jsem měl nějaký plakát, vedle dveří byla komoda z tmavého dřeva. Naproti byla patrová postel, se stolem a kolečkovou židlí. Vedle postele vysoká skříň se zrcadlem.
"Jo, tahle místnost mi něco říká, budu to brát tak, že jsem tu dobře…" řekl jsem si polohlasem
"Teď… Teď budu dělat co?" znovu jsem se rozhlédl, bohužel na místnosti se nic nezměnilo.
Umm… dobře. Vzal jsem tašku, co jsem měl přes rameno a dal ji na komodu. Radši jsem se podíval do skříně, jestli je to fakt můj pokoj, nebo mám ségru, co si zabrala dvě místnosti. Naštěstí to vypadalo, že je to fakt moje. Zavřel jsem zrcadlo/dveře od skříně. Až teď jsem se mohl pořádně prohlídnout, až na to, že jsem si spíš myslel, že je v téhle místnosti ještě nějaký člověk, kterého neznám a právě na mě koukal v zrcadle, opakujíc po mně každý pohyb.
Tenhle týpek měl asi po ramena dlouhé černé vlasy -měl by se nechat ostříhat-, trochu bradku -měl by se oholit-, tmavě hnědé oči, asi 180 cenťáků, vypadal, že je mu tak nějak kolem těch dvaceti, možná víc. Vyhrnul si tričko. Poměrně hubenou postavu, nic moc svaly. Pustil tričko, to stejné jsem samozřejmě dělal já. Kouknul jsem na sebe (tentokrát ne v zrcadle) a trochu se ochmatal, jestli jsem to fakt já.
Je to divné se vůbec neznat, ale nějak se s tím smířím. Mávl jsem nad sebou v zrcadle rukou, jako bych toho týpka přede mnou chtěl poslat někam. Pak jsem se ale zarazil a podíval se na své předloktí. Koukala na mě podlouhlá jizva přímo uprostřed ruky. Znepokojen jsem ji přejel prsty. "Co se mi stalo?" Pokrčil jsem rameny, však co. Já na to jednou přijdu.
Vytáhl jsem ze své tašky hnědý deník v kožených deskách, co mi dala psychiatrička. Sedl jsem si ke stolu a začal psát dnešek.
"Vzbudil jsem se v nemocnici, oblík se, vzal papír, hledal dům, potkal sousedku, chtěla mě využít na zahradničení, našel jsem dům, našel jsem svůj pokoj, prohlíd se v zrcadle, píšu deník." Popsal jsem ve zkratce a začal si hrát s tužkou mezi prsty.
Nechápu, jak mi tohle má pomoct. Spíš to bude asi pro ni než pro mě. Asi nechce přijít o to, co dělám každou minutu. Radši si to přečíst, než se na to ptát no ne?
Obratně jsem točil s tužkou, a přesto se nudil.
Co budu dělat? Vzal jsem mobil na stole a podíval se na čas.
"14:17 co mám jako dělat celý den?" Prohlížel jsem si mobil.
Dotykový, černý, zaheslovaný. Fakt super. Nepředpokládám, že Maik bude znát odpovědi ke všemu, hm?
Na stolku bylo pár fotek, řekl bych já a Maik jako malí kluci, na dalším, řekl bych já a Sára jako děti, ona v tenisovém dresu s raketou a zlatým pohárem a já někde na okraji toho všeho jako "velký fanoušek" -ironie, nejspíš mi úsměv nic neříkal-. Na třetím obrázku jsem -nejspíš- já s Maikem -zavěšeným kolem mého krku-, sestra, párek důchodců, párek dospělých (nejspíš rodiče a prarodiče) a před námi nějaký zlatý retrívr.
Očividně jsem se nikdy moc neusmíval. Do deníku jsem to hned poznamenal.
Když jsem prohlížel zásuvky stolu, nenašel jsem skoro nic, v prvním šupleti tak bordel. Snad několik písemek s nízkým počtem bodů ._., nějaké CDčka, poloprázdnou -prázdnou až na nějaké drobné a doklady- peněženku. V další zásuvce sešity, učebnice a další školní věci. Ve třetím snad milion čokolád ._. všeho druhu ._. Přece nemám rád sladké ne?
V posledním šupleti jsem měl notebook. Vytáhl jsem ho a zapnul.
Samozřejmě.
Heslo.
Radši jsem ho zase vypnul a dal do zásuvky na své místo.
Nespokojeně jsem položil hlavu na desku stolu.
Okey. Jsem cizinec ve vlastním domě… No, jsem cizinec ve vlastním těle. Co budu dělat? ._.




Yoh, ještě jsem si vzpoměla, já nakreslila ten jeho pokoj o,o sice jako tak pofiderně, ale i to se počítá, hádám.
To já jenom pro představu chápete xDD
yo je to křivý, ta židle a perspektiva a všechno, ale tak bylo to od ruky o,o
(Dá se zvětšit)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 23:22 | Reagovat

Perfektné :3 .. Strašne sa teším na ďalší diel... Mám podozrenie, že bude taký ten typ človeka o ktorom si každý myslí, že je taký a onakí ale v skutočnosti je úplne iný a tajil to. Naprv to s tým sladkým..
Ale pravdepodobne sa len mýlim XD strašne sa teším *w*

2 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 6. dubna 2015 v 1:42 | Reagovat

To bylo opravdu svělé, hrozně se mi líbí ty vtipné vsuvky a to jak o všem uvažuje takovým skeptickým způsobem. :D
"Párek důchodců, párek dospělých." to mě skoro položilo :D
Opravdu skvělé, jen moc krátké! :D Už se těším na další díl. :3

3 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 6. dubna 2015 v 12:36 | Reagovat

miluju tvoje nákresy xDDDD další super díl, i když sem se o něm dozvěděla před chvíli, jdu na ten další :D :D

4 Saskie Saskie | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 12:40 | Reagovat

[3]:  Co je s tím nákresem? o,o JÁ SE SNAŽILA
Brala jsem ohledy na ostatní ˘^˘ ale jakože někde určitě mám nějaký počáteční nákres celého baráku xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama