Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Remember me - 1.

28. března 2015 v 10:37 | Saskie |  Remember me
Um
Ahoj lidi ^^
Máte se?
Já nějak nemám funkční wifi, takže se tak jako sockuju k rodičům na pc, abych mohla vydat něco spešl chápete.
No jakože spešl to není úplně jakože obsahem ale spíš tím úvodem
Asi (snad) si pamatujete, zmiňovala jsem novou povídku, říkala, že ji chci vydat a kdesi cosi.
Takže při téhle příležitost to udělám. Zveřejním ji.
Při jaké příležitosti?
Well někomu ji chci věnovat, jakože aspoň první díl.
Protože první díl je prostě taková ta zlomová část úplně všeho (vždycky. Nemyslím konkrétně obsah, nebo tak něco), kdy prostě začne něco, co se později stane buď něčím úplně úžasným, nebo v horším případě úplnou sračkou.

No, Takže Yuke, ty malý majstře, ty fíš, že ti jako věnuji zrovna tenhle "zlomový bod" tady týhle věci co plánuju zveřejnit už jakou dobu xD
Jakože už seš skoro stařík, pomalu tak už i vypadáš (rosteš do země xDDD), takže mi nezbejvá nic jinýho, než ti popřát, aby tě šediny nezastihly moc brzo, aby problémy doma nějak vymizely, ať si užiješ blížící se Animefest, abys měl dost prašulí (protože těch není nikdy dost a všichni jsme beztak švorc, tak aby nás měl kdo pozvat aspoň na zmrzlinu xDD), aby tě nikdo nezašlápl a aby ses někde neztratil na té cestě ke stáří xD
Stávej se lepším a lepším v kreslení (protože ti to jde až kurevsky dobře xD), piš víc povídek (protože jsem od tebe už dlouho nic neviděla) a jako hlavně ať se ti v tom tvým životě daří všecko, co budeš potřebovat.
Takže všechno nejlepší k osmi-, počkat… deseti-, eh,.. ok, třinácti-…. Aeeeh Budiž. Všechno nejlepší k sedmým narozeninám Yukyuu.
Yo, užij si povídku, jejíž první díl věnuji tobě xD
(Datum by na začátku asi mělo být přinejlepším dnešní, aby se neřeklo, ale to by mi pak zbytek nevyšel, soráč ˘^˘)



Neděle 8. Března

Probral mě náraz vody do mé tváře. Trochu jsem zakašlal, abych tu, co jsem vdechnul, dostal ven.
Otevřel jsem oči. Celý svět se mi točil. Oči mě štípaly, protřel jsem je a následně do nich zase narazila vlna. Zase jsem je utřel a až když jsem je otevřel, mi došlo, že jsem ve vodě. Přesněji v moři, nebo oceánu, nevím.
"Počkat co…?"
Polovinou těla jsem ležel na nějakém kusu dřeva, co mě nadnášel.
Vyplivl jsem vodu, která se mi dostala do pusy s další vlnou. Překvapeně jsem zatřásl hlavou a podíval se kolem sebe.
Přede mnou byla pevnina. Nedaleko, takové 3-4 kilometry.
Po stranách jen voda, horizont a obloha, nejspíš bylo něco kolem poledne, ale za mnou…?
Za mnou se právě potápěla loď, z její paluby se vznášel silný černý dým, ani jsem si nestihl ničeho jiného všimnout a vybouchla.
Vlna, kterou výbuch způsobil, mě smetla. Dřevo, které mě chránilo před brzkým utopením z vyčerpání, zmizelo. Vyplaval jsem na hladinu. Pohledem jsem hledal cokoliv, co by mě mohlo zase podepřít.
Všechno mě bolelo, hlavně hlava, ve které jsem měl úplně vymeteno. A když říkám úplně, myslím úplně totálně.
Nepamatoval jsem si vůbec nic. Kdo jsem, proč a jak jsem se sem dostal, nic.
Asi mi z hlavy tekla i krev, vzadu na hlavě jsem cítil strašný štípání. Asi jsem se do něčeho praštil a omdlel.
No… pokud jsem byl na té lodi. Pokud ne, tak jsem asi spadnul z nebe, nebo já nevím.
Další vlna. Donutila mě hodit pod vodou několik kotrmelců. Rychle jsem se vynořil jen co se rozptýlila.
Pomalu jsem se začínal topit z toho, jak to moje ruce začaly vzdávat, totéž nohy. Přes černou dlouhou záclonu, kterou jsem měl na hlavě (myslí vlasy), jsem skoro nic neviděl.
Slyšel jsem něco jako motorový člun. Potopil jsem se a znovu vynořil. Tak jsem přehodil vlasy dozadu. Fakt pro mě jel motorový člun!
Oh díky bohu! Moje hlava snad exploduje.
Za chvíli byl u mě. Zastavil kousek ode mě, trochu jsem se nechal nést proudem a byl jsem u něj.
Dva kluci mi pomohli na palubu šedého člunu.
Svalil jsem se tam na záda. Hlavu jsem naklonil na pravou stranu, kde jsem necítil prudkou bolest.
"Co sis myslel?" Začal mě hned kritizovat jeden z nich. Hnědovlasý, hubenější, středně vysoký, v triku a teplácích.
"Myslím, že mám rozbitou hlavu" Poznamenal jsem a nějak ignoroval fakt, že mě může znát.
"Ukaž." Překročil mě a zvedl mi hlavu. Já už se únavou nějak nehýbal.
"To je fakt! Krvácíš!" křiknul z ničeho nic.
"Neřvi! Třeští mi hlava… Můžete mě hodit do nemocnice?" Snažil jsem se, abych nezavřel oči, cítil jsem, že bych měl být vzhůru, ale jako by se proti mně víčka spikly.
"Nemocnice? Seš to vůbec ty?" Hnědovlas zvedl obočí.
"Ne, nejsem… Můžeš mi… po..moct?" Nedokázal jsem se už únavou ani pořádně nadechnout.

Jako bych jenom mrknul a najednou jsem zíral do stropu, místo do nebe.
Vedle mě pípal stroj, co ukazoval můj tep. Kolem hlavy jsem měl obvaz.
Dovnitř vešla sestra. "Oh, jsi vzhůru. Víš, kde jsi?" Měla černé vlasy ve skřipci, brýle, bílý plášť a hubenou postavu.
"Předpokládám, že ve špitále. Ale…"
"Ale?" Vzhlédla od karty a zvědavě se na mě podívala jejíma hnědýma očima.
"Kdo jsem?" Zvědavě jsem se na ni podíval já.
Neměnila svůj pohled asi další minutu.
"Co?" zamrkala.
Konečně, už jsem myslel, že je mrtvá.
"Nějak si nic nepamatuju." Rozhlídl jsem se, jestli mi náhodou něco nenapoví. Ani její obličej mi nic neříkal.
Pohledem na mě nepřestala viset. "Děláš si ze mě srandu?" Zamračila se
"Um? Vypadám na to? Jestli mě znáš, tak mi řekni, co jsem zač" dotčeně jsem se na ni podíval.
Ona se na mě podívala víc než nedůvěřivě. "Děláš, že jo? Není to vtipný."
"Nemyslím, že si chci na něco hrát, prostě mi řekni, kdo jsem." Co je tohle za holku? Nemůže prostě říct, co ví?
"Máš čtyři bráchy!" vybalila teda na mě.
Zaraženě jsem zamrkal "Cože? Čtyři? A.. a volal jim někdo, že jsem tu? Jak se jmenují?" Začal jsem s otázkama. Chvíli mě zaraženě pozorovala a pak jen dodala "Ty si fakt nic nepamatuješ co?"
"Vypadám na to, že si dělám prdel? …Nemám čtyři bráchy co?" došlo mi, že to asi byl kec.
"Ne. Máš sestru" Jo, jasně. Beztak si z mého nadšení zas chce dělat prdel. Kdo si myslí, že je?
"Hm? Fakt?" Podezíravěji jsem si ji prohlíd "A jméno-?" Odešla, než jsem domluvil. Zaraženě jsem hleděl na dveře.
"Co?" Byla naštvaná?
Zůstal jsem na pokoji sám. Nějak jsem si sednul a začal přemýšlet, co tohle to má znamenat.
"Takže… nějaké fakta co už vím…" Na stole jsem si všiml nějakého čtverečkovaného bloku, a propisky. -Doktoři si asi myslí, že pacienti rádi hrají piškvorky-
Otevřel jsem ho a začal psát poznámky.
"Um… Loď. Především jsem byl poblíž lodě. Můžu předpokládat, že jsem byl na ní."
Hned jsem napsal poznámku "Byl jsem na lodi"
"Tak… jak jsem se dostal do vody?" Přemýšlel jsem nahlas. "A co jsem na té lodi dělal? A byl jsem tam sám? Jak jsem se uhodil do hlavy? Proč loď vybuchla?" Najednou moje otázky nešly zastavit. A za chvíli se moje myšlenkové pochody netýkaly jenom lodi, přišla na řadu moje minulost, rodina, škola, vztahy… Netrvalo to ani deset minut a moje hlava mohla náporem myšlenek prasknout.
Chytil jsem si hlavu v ohromné bolesti, kterou otázky způsobily. Zkoušel jsem se uklidnit, nepřemýšlet, a bolest pomalu ustoupila.
Do pokoje, asi za dvě minuty, vstoupil hnědovlasý kluk, který mi tehdy pomohl na člun.
"Ahoj! Jak je ti?" Usmál se a sedl si ke mně na postel.
"No… Dobrý, v rámci možností. Díky za pomoc" Zamrkal jsem
"Sára mi řekla, že máš ztrátu paměti, to fakt?" Zkoumavě se na mě podíval, ale v očích měl takové pomyslné hvězdičky.
"Um… asi…" očima jsem přejel místnost, jako by tam byl ještě někdo, kdo mi může poradit, co je to za kluka. "Kdo je Sára? Ta sestřička?" Zmateně jsem se na něj podíval
"Páni!" Nadšeně vykřiknul, až jsem se lekl, v uších mi projela tupá bolest, a následně se roznesla do celé hlavy.
"Ty fakt nevíš! Promiň, že jsem takový nadšený, ale ještě nikdy jsem nepoznal nikoho, komu by se to stalo! Navíc kámošovi z dětství!" Nadšeně rozhodil rukama
Aha? Takže tenhle podivín je jako můj kámoš? Proč tolik křičí?
"Takže… se známe co? Promiň, jak že jsi říkal, že se jmenuješ?" Zvedl jsem obočí
"Jo! Jasně já se nepředstavil! Promiň!" Zasmál se "Já jsem Elim, Ale říká se mi Maik, neptej se proč." Smál se dál "Páni! Takže toho o tobě vím víc než ty sám co? Tak to je boží!-" Přerušil jsem ho tím, že jsem mu zacpal pusu.
"Proč tak ječíš? Já nejsem hluchej. Vybuchne mi z tebe hlava. Ztiš se, prosím" Řekl jsem mu to radši pomalu, upřímně se mi zdál trochu postižený.
Pomalu přikývl, tak jsem sundal ruku.
"Jinak Sára, to je tvá sestra! A je to taky zdravotní sestra! Ale to už ti teda došlo" Stejně řval a nakonec se jenom usmál.
Takže ona je moje ségra? Tak ale… proč jako odešla?! Má mi něco snad říct ne? A ona si jen tak odejde? To se nasrala, protože nevím co?!
"Dobře. Tak… Řekneš mi o mě něco?... I když bych se měl podle slušného vychování asi ptát na tebe" Nevinně jsem se usmál
On trochu překvapeně zamrkal a nakonec jen mávl rukou.
"To nevadí, tys nikdy nedbal na pravidla, natož na slušné vychování"
"Takže jsem nějaký šulin?" Zkoumavě jsem si ho prohlédl
"No… Jak to říct…" Na chvíli se zamyslel "Jo." Odpověděl a nevinně se usmál "Moc toho nenamluvíš, seš takovej chladnej týpek. Straníš se lidí trochu víc než by bylo zdrávo, neučíš se, jsi poměrně dobrý ve sportu, někdy si dáš cigaretu, skleničku neodmítneš, nemáš rád sladké, a taky jsi alergický na jahody, á… á…" Přemýšlel, co by mi o mě ještě řekl.
Jen jsem se to snažil trochu vstřebat. Náhodou jsem se cítil trochu jinak, než jak mě popisoval. Měl jsem chuť se bavit s lidma. Cítil jsem se hodně společensky nevytížený a nejradši bych povídal já místo něj. Kdybych měl o čem.
Trochu jsem se usmál. Pomyšlení na cigarety mě trochu znechutilo. Není to náhodou hnus? A když nemám rád sladké, proč mám chuť na čokoládový dort?
"Asi teď pár lidí bude chtít využít toho, že nic nevíš. Budou ti třeba lhát a budou tě chtít využít, ale neboj, klidně se na cokoliv zeptej! Budu tě chránit před lží!" Křikl nadšeně a ukázal pěst
Zasmál jsem se, možná byl 'postižený' ale byla s ním celkem sranda.
"A proč ty mě nevyužiješ?" Podal jsem svou myšlenku, trochu se zarazil, ale nakonec nahodil vážný pohled
"Jak víš, že to nedělám? Třeba ti říkám, že jsi uzavřený, aby ses bavil jenom se mnou" chvíli byl vážný, nakonec mě ale sám poprskal smíchy.
Vyčítavě jsem se na něj podíval a utřel se.
"Promiň" smál se "Ne, nevyužil bych tě. Tys mě vždycky bránil, teď je řada na mě" Hrdě si pěstí poklepal na hruď. "Jsem tvá jediná naděje!" Prohlásil pyšně
"Hai, hai, postarej se o mě" S lehkým úsměvem jsem mávl rukou.
Zaraženě na mě hleděl. Těkl jsem očima po místnosti.
"co?" řekl jsem něco špatně?
"Tys to ode mě chytil!" Křiknul nadšeně
"Co to…?" zamrkal jsem
"Já jsem otaku a tohle jsem vždycky říkal já! Je zvláštní to slyšet od tebe" Blaženě se usmíval
"Ok… Takže… Co tak normálně dělám?" pokračoval jsem v otázkách.
Ten kluk má pro mě odpověď na všechno! Přesto mu nehodlám slepě důvěřovat úplně ve všem. Nejsem debil. Ale mám pocit, že mu můžu věřit.





Well, doufám, že se první díl líbil, uvidíme, kdy bude další. Budu ráda za koment xD
Yuke ty si užij sedmnáctiny (yo) a zatím čus! xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bai :3 Bai :3 | E-mail | Web | 28. března 2015 v 12:34 | Reagovat

už se těším, až to řečtu celé, zatímco to vypadá moc dobře a bylo by to jednou možné, ráda bych na to napsala recenzi :) což mi připomíná, že někde mám možná ještě recenzi na Bohyni smrti... nebo taky ne, ale byla určitě v plánu :D
Každopádně se mi ten začátek fakt líbí, jen tak dál, stašně se těším na další :D

PS. jestli sem to dobře pochopila, Yukin má dnes narozky, tak mu taky přeju všechno nej :D :D

2 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 28. března 2015 v 18:41 | Reagovat

Je to perfektné! :3 Nemôžem sa dočkať pokračka

3 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 6. dubna 2015 v 1:37 | Reagovat

Oh, to bylo úžasné, letím na další díl. :3 u teď mám Elima- Majka ráda. :D

4 Yukin Yukin | 12. dubna 2015 v 2:43 | Reagovat

To věnování je such epic,za to ti ukradnu mobil starče! Ne ale vážně děkuji,jestli se tohle vyplní treba nebudu svorc a tu zmrzlinu ti koupím xD :33 a ta povídka je úžasná tím stylem jakym pises,fakt se mi to líbí (nesud!! Pisu z tabletu! XD)
jeste jednou moc dekuju SAskyuu,jsi epickej kámoš83

5 misa660 misa660 | Web | 3. září 2015 v 11:21 | Reagovat

super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama