Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 49

7. ledna 2015 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 49




Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová





"Kurva… Ožral jsem se jak hovado… Kdo ví, co všechno jsem dělal… Bojím se vylézt mezi lidi…" Ozvalo se slabé klepání na dveře. Jen jsem ze sebe strhal mokré oblečení, které jsem nechal ležet ve sprše a s ručníkem kolem pasu jsem přešel ke dveřím. Za nimi stála Rox, která si mě překvapeně prohlížela, držela se při tom za hlavu.
"Již nikdy více…"Prohlásila s bolestným výrazem.

"Souhlas… Prosím tě, řekni, že si toho pamatuješ víc než já." Na chvíli se zamyslela, nakonec luskla prsty.
"Jo… Bylo asi kolem druhé, když pro tebe ještě došel Kane, nejspíš měl o tebe starost nebo něco, táhl tě domů, ale ty ses zapřel, že nikam nejdeš. Tak jsem Kanemu řekla, že tě dovedu, ať jde klidně spát. Na to ses na Kaneho otočil se spokojeným úsměvem na tváři a hrdě jsi prohlásil: "Mám odvoz". Po patnácti minutách, kdy už to začali i ostatní balit, jsem tě teda vzala a vedla na ubytovnu. Po cestě jsi ze stolu ulovil flašku, když jsi na ni konečně pořádně zaostřil, nejdřív jsi zaječel a následně mi ji zklamaně ukázal se slovy: "Vidíš? Je to limonáda a navíc prázdná…" A když jsem ti nakonec u ubytovny nabídla, že tě odvedu až do pokoje, řekl jsi, že musíš ještě zabít draka, který unesl Kaneho, vysvobodit svého přítele tak ze spárů kyklopa, abyste spolu mohli začít sledovat nějakého Natura…"Čím víc slov a informací z ní šlo, tím víc mi klesala brada a zorničky se rozšiřovaly.
"Naruta…"
"Nebo tak, každopádně, tady vracím mikinu, kterou jsi půjčil Shizuce, mobil, který jsi údajně věnoval Hellen a to nejlepší nakonec, tohle ti s varovným vrčením posílá Tee, přistálo jí to na hlavě." S rudými tvářemi mi podala moje modro černé boxerky. Nasucho jsem polkl a pomalu přikývl.
"Tobě něco chybí?"Zeptal jsem se pro jistotu.
"Ani ne, vlastně jsem nebyla moc opilá, jen tak v náladě, ale pokud by ti něco dalšího chybělo, dej vědět…" Usmála se a odešla. Ještě dlouhou chvíli jsem za ní zíral, než jsem konečně zavřel dveře a otočil se. Za mnou, k mému překvapení stál Kane s nechápavým výrazem. Nadskočil jsem leknutím až jsem zády narazil na dveře za sebou.
"Omlouvám se…! Nechtěl jsem tě vzbudit…"

"My máme v plánu se dívat na Naruta?" Naoko jsem zazářil
"No… pokud chceš?" nevinně se usmál
"Toho už jsem viděl" Mávnul jsem rukou a zahodil zář ze svého výrazu
Ren zmateně zamrkal, div jsem z toho nechytil výtlem.
"Jak jsem slyšel, perná noc co?" škodolibě jsem se zašklebil, i když můj večer nebyl taky… slavný. Ale o tom se -jak doufám- ani nikdo nedozví…
"Um…" zamumlal "No, jo. Kdy ses vůbec vypařil ty?"
"No… Takových 20 minut po začátku." Nevinně jsem se zaculil
"Proč tak brzo?" Podivil se můj spolubydlící
"Něco se stalo, tak jsem pak šel na pokoj" Mávl jsem rukou jako by to nic nebylo. Ve skutečnosti jsem potřeboval pár hodin, abych se vzpamatoval.
"Veškeré dnešní hodiny se ruší. Opakuji, všechny dnešní hodiny jsou zrušeny" Ozvalo se z rozhlasu na chodbě.
Zvědavě jsem se podíval na Rena, ten mi pohled oplatil.
"Takže co budeme dneska dělat?" Usmál jsem se
"Když ne Naruta, můžem sledovat něco jinýho" Prohlásil
"Nejdřív se, prosím tě, obleč a tu koupelnu si ukliď." Prohlásil jsem já s mávnutím ruky a odkráčel do pokoje.
Podíval jsem se na čas - 7:30.
To bych nejradši šel zase spát. Jako bych nic neřekl, jen co jsem si lehl na postel, usnul jsem.

Uklidil jsem si všechno oblečení ve sprše, aby se neřeklo, tak jsem ho opral, do tenisek jsem narval nějaké noviny, aby vytáhly vlhkost. Následně jsem zamířil do pokoje, oblečení jsem přehodil přes židli.
"Kane, klidně to pusť, já se k tobě tak do pěti minut... připo...připojím..."Ospale jsem zívl, praštil sebou na postel a jako malé dítě do vteřiny usnul, ani jsem si nevšiml, že Kane už je půl hodiny tuhý.



Z večírku jsem odcházel hned po tom, co jsem s Maxem sebral toho výtržníka a vedli jsme ho do ředitelny. nastal dlouhý, čtyř hodinový výslech, nakonec Max prohlásil, že mu dává podmínku a pokud se něco podobného bude opakovat, vyhodí ho. Mohl bych protestoval, on tu však byl ředitel a moje protesty se tak staly zbytečnými. Když jsem se vrátil na večírek, už jsem ani neměl chuť nějak se bavit, či koukat na polomrtvé studenty, raději jsem se rozhodl odejít. Ani si nepamatuju, jak jsem se dostal do svého malého bytu na ubytovně. Usnul jsem v křesle při rozsvícené lampě, takže když mě ráno probudil hlas z rozhlasu, jež nám oznamoval tu radostnou zvěst, že dnešní vyučování nebude, jistě si všichni oddychli, záda mě bolela snad všude. Než jsem si mohl dovolit znovu usnout, musel jsem se jít osprchovat a převléct. Když jsem tohle všechno měl za sebou, chystal jsem se zase usnout, ale můj pohled sklouzl k ubytovně studentů naproti.
"Asi bych mu to měl jít oznámit..." pomyslel jsem si, vzal jsem klíče a odcházel.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama