Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 48

31. prosince 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 48




Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová






"Počkej tu, hned jsem zpátky, ty jdeme, nezdržuj!" Vytáhl jsem ho, teď už za vlasy ven ze záchodů až k Maxovi, jemuž jsem narychlo objasnil situaci, vyřknul přání v podobě toho, že si přeji, aby byl ze školy vyhozen ještě dnes a nechal jsem ho napospas celému učitelskému sboru, sám jsem se vydal zpět na záchodky. Když jsem vešel, bylo zde prázdno, jen z poslední kabinky se ozýval slabý třesoucí se dech a možná i vzlyky. Lehce jsem zaklepal na dveře
"Kane, jsi to ty? Jsi v pořádku?"

"Pojď ven… Ublížil ti nějak? Už se bát nemusíš, Max, tedy pan ředitel s ním udělá krátký proces…" Otevřely se dveře, v nich stál Kane se zarudlýma očima, jednou rukou se opíral o dveře a druhou měl zatnutou v pěst před sebou ve výšce hrudníku.
"Nejradši bych mu to vrátil, kdybych nevěděl, že jeho to ještě neuspokojí a já sám bych z toho měl větší noční můry, než mám teď! Tohle jsem asi nahlas říkat neměl…"Poznamenal si pro sebe a nasraně za sebou zavřel dveře kabinky.
"Bude vyhozen ze školy, nemusíš se bát." Konečně ke mně vzhlédl, jakoby si až teď uvědomil, kdo tu vlastně stojí s ním a s kým se to ve skutečnosti vykecává, jen se poškrábal na hlavě a pohledem uhnul dál ode mě.
"Asi jsem měl štěstí Senseii, že se vám zrovna chtělo…"
"Ne, jen jsem šel kolem, nahlédl jsem do dveří, myslel jsem, že se k vám přidám, ale radši jsem si to rozmyslel…"Mávl jsem ironicky rukou, on to zřejmě nepochopil a o několik kroků couvl.
"Možná byste se s tím měl léčit, určitě na to v lékárně prodávají nějaký bylinný přípravek."Nechápavě jsem nahnul hlavu ke straně. Nebyl jsem gay, nebo jsem to o sobě zatím nevěděl, ale tohle byla rozhodně blbost… Kdysi, ve středověku, to možná řešili drastickými způsoby, které nazývali "lék" ale já žiju v moderní době, v době, která takovéto problémy snad neřeší, právě naopak je podporuje!
"Ty… myslíš lék na homosexualitu?" Zeptal jsem se opatrně a o krok přistoupil, tak abych ho nevyděsil.
"Co?! Ne! Myslím ten váš nezaujatý přístup. To s tím přidáním se, jsem vám nevěřil, řekněme si to upřímně, vy se neumíte tvářit jinak než znuděně a nezaujatě… Jo, dneska jsem u vás viděl ještě pěkné rozčílení, ale to je jen taková přechodná fáze… Jak si myslíte, že vás pak studenti berou s vaším přístupem? Moc dobře ne, to vám řeknu na rovinu." Celou dobu jsem ho zaraženě pozoroval. On mi tu jako dává přednášku o tom, jak se mám chovat ke studentům? Jako vážně? Ano, v některých věcech má sice pravdu, ale i tak, vlastní student, kterého jsem pokládal za svého oblíbence mě tu poučuje o přístupu k ostatním?
"Tak teď sis to posral…"Poznamenal jsem tiše, snažíce se, aby to nikdo neslyšel, Kane měl ale nejspíš dobrý sluch. Normálně bych něco podobného nahlas neřekl, ale jak mi alkohol pomalu lezl do hlavy, začínalo mi být všechno jedno.
"Eh? Promiňte?" Zeptal se nejistě, evidentně si nebyl vědom, co udělal.
"Asi jsem právě přišel o oblíbence… Hm… Uvidíme se v pondělí." S uraženým výrazem jsem odkráčel pryč.


Kane nejspíš odešel brzy, já se plahočil na ubytovnu až kolem druhé ráno, byla ještě tma, na cestu mi svítilo jen pár lamp, které osvětlovaly rovný chodník, kterého se bylo dost obtížné držet, neboť přestože byl rovný, stále někam zahýbal, v jednu chvíli se dokonce vzedmul a praštil mě do obličeje. Byl jsem mezi posledními, kteří odcházeli, a to mě ještě půlku cesty vedla Rox, pak zahnula na dívčí ubytovnu, naproti té naší. Cesta byla mokrá, plná kaluží, nejspíše večer pěkně pršelo… Přemáhal mě spánek, víčka mi padala, slyšel jsem jen klapnutí, následně jsem si lehl a tvrdě usnul….

O šest hodin později mě čekalo nemilé překvapení, myslel jsem si, že jsem sebou práskl do postele a tam jsem usnul, ale já se probudil uprostřed chodníku hlavou v největší kaluži na celém pozemku. Podíval jsem se vedle sebe, kde ležela prázdná lahev a chvíli jsem se ze všeho vzpamatovával. Měl jsem totální okno a ze včerejšího večera jsem si nepamatoval vůbec nic. Nešikovně jsem se vyškrábal na nohy a co nejrychlej to šlo jsem se vydal do pokoje. Ani jsem nelezl úplně dovnitř, nechtěl jsem budit Kaneho, kdyby ještě spal. Jen jsem si zul boty a vešel do koupelny, kde jsem s nimi následně mrštil do umyvadla. Sám jsem si, tak jak jsem byl, oblečený, vlezl pod horkou sprchu, abych se ohřál, začínal jsem cítit první nevolnost a bylo mi jasné, že noc strávená venku, hlavou ve vodě, mě bude taky něco stát.

"Kurva… Ožral jsem se jak hovado… Kdo ví, co všechno jsem dělal… Bojím se vylézt mezi lidi…" Ozvalo se slabé klepání na dveře. Jen jsem ze sebe strhal mokré oblečení, které jsem nechal ležet ve sprše a s ručníkem kolem pasu jsem přešel ke dveřím. Za nimi stála Rox, která si mě překvapeně prohlížela, držela se při tom za hlavu.
"Již nikdy více…"Prohlásila s bolestným výrazem.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama