Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 44

3. prosince 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 44




Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová





Hádám, že to je to nejmenší co můžu udělat nah…
"…Dík" otočil jsem hlavu někam k podiu.
"Na mě se dívej, když něco chceš." Zamračil se a opřel se o sloup.
Fakt si ze mě dělá prdel…
Nasraně jsem vydechl "Díky." Prohlásil jsem

"Vím, že to zvládneš líp. Trochu nadšení, trochu vděčnosti, vždyť bys beze mě byl druhák! Navíc možná ani to S-ko ne." Zamlel hlavou a zkritizoval moje poděkování.
Probodl jsem ho varovným pohledem, ale on na to zase udělal to gesto 'sem s tím'
Když jsem se nadechl, ještě mě přerušil: "A jako klidně bys k tomu mohl říct nějaký proslov. Nebo to aspoň řekni celou větou, abys vůbec věděl, za co děkuješ" Povzbudivě se zašklebil
Zaskřípal jsem zubama.
-Okey… Prostě to jednou řekni pořádně a máš klid… O nic nejde, nějaký podělaný "díky" přece zvládnu- podpořil jsem se v duchu.
"Díky za to žes mě poučil, jaký jsem šmejd a ještě k tomu mi pomohl abych nepropad. Fakt si toho cením. Díky" Probodl jsem ho pohledem a tak se zeptal, jestli mu to stačí.
Překvapeně na mě čuměl, tak jsem to vzal jako jo.
"Tak, tím je to splaceno, já jdu." Než jsem se otočil, zas mě zastavil
"Tak to si nemyslím. Něco mi dlužíš a chceš to zpravit jenom "díky"? Proč v tom případě já nemusím otročit a taky ti můžu jenom poděkovat ne? Ale tys to nevzal, takže kvůli mé záchraně máme dohodu, ale kvůli tvé záchraně se to jenom přejde? Tak to teda panáčku ne." Přísně se na mě podíval
Tiklo mi v oku. "A kvůli čemu bylo jako tohle všechno?"
"Tomu se říká slušnost" Nevinně se usmál "Někdy se to musíš naučit" Zaculil se a já měl chuť mu jednu natáhnout.
"Takže co chceš?!!" Zavrčel jsem
"Vyberu si to jindy" Usmál se "Zatím platí naše normální dohoda"
Takže on si tady chce určovat podmínky? To si ze mě děláš prdel. Otočil jsem se
"Hej Keii."
Zhluboka jsem se nadechl, abych potlačil nasranost
"Mezi náma všechno dobrý?" Mile se usmál a natáhl ke mně ruku
Nechápavě a překvapeně jsem zamrkal
"Ehh… Yeah.. i don't know.. what the hell.. hmmh" Narychlo jsem mu potřásl rukou a odešel. Cítil jsem na zádech jeho nechápavý pohled.


Ha, musel jsem si ho udobřit, což se mi asi i povedlo ale...
Eh… po tom co na mě Kei vybalil angličtinu tak rychle, že jsem mu nerozuměl snad ani slovo, jsem si všimnul, že na podium přešli moji spolužáci, tak jsem zavolal Rena
"Hele díky žes mi pomohl, něco jsem mu dlužil" Nevinně jsem se poškrábal na hlavě když už vedle mě stál
"To nevadí, rád jsem pomohl." Usmál se na mě Ren
"Rene?" Zatahal jsem ho za rukáv, zatím co jsem se díval na spolužáky hrající na podiu jasně okopírovanou hudbu od Adele.
"Hm?"
"Já to asi nezvládnu" Zoufale jsem se podíval na něj. Cítil jsem, jak se mi klepali nohy i ruce, srdce mi strašně bušilo a nemohl jsem se uklidnit
"Cože? O čem to mluvíš? Vždyť jsi na tom podiu už byl." Nechápavě zvedl obočí
"Já vím, ale to byl nějaký druh adrenalinu, co si teď vybírá svou daň." Podíval jsem se na něj ještě zoufaleji
"Kane, laskavě se uklidni, zkoušeli jsme to, nahráli jednu tvou část kytary na počítač, bude to v poho." Uklidňoval mě
Zvedl jsem ruce a ukázal, jak moc se mi třesou ruce. "S tímhle já mám hrát? Rene já to nedám."
Na tváři mi přistála jeho ruka "Laskavě se uklidni a vzpamatuj, to já tady poprvé hraju na veřejnosti jasný?!"
Překvapeně jsem zamrkal. Koutkem oka jsem si za Renem všiml Keie, který už udělal krok a připravoval se, že vystartuje, a bude mě chránit, ale nevšímal jsem si ho, což ho zastavilo.
"He? Poprvé?" Dostal jsem ze sebe a následně se začal smát "Fakt? Tak to na tom nejsem zas tak špatně. Ha, ubohý Rene, ubohý Rene…" Soustrastně jsem ho poplácal po rameni
"Neboj, to bude v pohodě" Najednou jsem byl já ten, který má navrch a utěšoval. "Zvládneme to levou zadní."

Hleděl jsem na svého partnera s jedním zdviženým obočím, jeho nálada se změnila jen tak z minuty na minutu, nebyl jsem si jist, jestli si ze mě právě neudělal srandu, ale mohl jsem snad za to, že jsem šel vystupovat na pódium, do záře reflektorů, na prkna, na nichž se zrodily i ty největší hudební hvězdy. Já do jejich stínu, první vystoupení… Začaly se mi potit ruce, jak skladba studentů, jež vystupovali před náma, pomalu končila a vystřídala ji palčivá slova staré růžové dámy.
"No jo! Kurva… V porotě sedí Yinguui… budu hrát před ředitelem, před komisí a před učitelem, který má kvůli mně na hrudi vypálený otisk mojí vlastní dlaně… Asi jsem si to přiznání měl nechat napotom…"přemýšlel jsem, "Já sem ale idiot. Snad není Natsu takový slaboch, aby svoje osobní problémy řešil skrz hodnocení zkoušky… Neměl bych se přiznat Kanemu?"Podíval jsem se na Kaneho, který jen přikyvoval na hodnocení Rikanahetsu-sensei, ani ta toto vystoupení neohodnotila pozitivně.
"Další!"Ozvalo se a mně bylo jasné, že je zle…




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yumiNekoShinge yumiNekoShinge | 4. prosince 2014 v 14:33 | Reagovat

Paráda~ Těším se na další x3

2 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 22:55 | Reagovat

Super! teším sa na ďalší diel (ako vidím mám čo dobehávať ._. .. budem sa snažiť si všetko prečítať čo som premeškala)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama