Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 41

12. listopadu 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 41




Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová








"Nevypadá to složitě, to zvládnu."
"Takže tys to necvičil?" Zděšeně se na mě díval
"Ne. Hele co máš za problém. Prostě se starej o svoje noty, a abys to neposral jo." Povzdechl jsem si
Zhluboka se nadechl a vyrval mi noty z ruky.

"Hele já se na tebe můžu vysrat! Nechápu, co si o sobě myslíš! Radši propadnu a budu dělat znova druhák, než abych dělal hudbu s tebou! Nebo spíš místo tebe! Zkus se nad sebou zamyslet!" Křičel nějaký kluk na naše přerostlé princátko. To se tvářilo trochu dotčeně a hodně zaraženě. V duchu jsem se mu smál, ten kluk měl pravdu. Počkat já ho znám… William Chiberi. Celkem schopný hudebník. Hodně se bavil s Jimem a Noem.
"Poč- to nemyslíš vážně ne?! Jako chvíli před vystoupením mi říct, že to dělat nebudeš?! Seš normální? Dyť je to tvoje hudba! Co ti vadí!"
"No právě! Tohle je skupinová práce a tys nechal všechno na mě! Běž do háje! Neukázal ses na jediné zkoušce, nezkoušel jsi ani hudbu, kterou jsem tak pracně skládal, a nakonec mi řekneš, abych to JÁ neposral?! Běž se bodnout ty kreténe!" Zakřičel Will a pak odešel.
Černovlas vypadal celkem naštvaně. Přesto jsem nějak nemohl odolat a taky si rýpnout.
Když jsem přišel k němu, abych se mu trochu vysmál, hned do mě začal hučet
"Ty, pocem. Budeš hrát se mnou" Přísně se zamračil
Neudržel jsem se a uchechtnul jsem se nahlas. Byl jsem hodně znechucen jeho osobností. Ne vážně, kdo se může stát tak sebestředným?
"Tak zaprvé, já nejsem žádný hej nebo počkej. Nejmenuju se 'Ty'. Zadruhé, nemáš ani hudbu, já ti ji psát nebudu, jelikož jsem hodně makal na té svojí. Za třetí," zle jsem se usmál "právě teď je školní čas, ve kterým mám pokoj, jak jsme se domluvili na začátku tady tohohle všeho, takže NEMUSÍM NIC a teď mi dovol říct něco navíc… Seš prostě parchant, a já se vážně nedivím, že tě všichni opustili a jsou tebou úplně znechucení! Bez peněz bys nebyl vůbec nic, tak si to konečně uvědom! Nemůžeš si koupit přátele, a s takovou osobností, ani přátele mít nebudeš! A je mi jedno, že jsi silnější a nejspíš se mi za tohle pěkně pomstíš, až přijde ten správný čas, jelikož jsi fakt tyran, ale prostě co takhle se přemoct, a zkusit udělat něco sám?!" Vykřikl jsem na něj, na patě se otočil a odešel za Renem.


Nemohl jsem uvěřit, že to vážně dělám, že jsem se nechal přemluvit k tomu, abych kritizoval a něco jako porotcoval během prvotních zkoušek.
"Že já idiot vůbec lezl s tím kafem do zkušebny a jednou, naposled ve svém životě! Jsem se zasmál Maxovu vtipu…"Litoval jsem sám sebe a přehraboval se hromadou papírů. Maxim mě vybral nejspíš pro můj nezaujatý postoj ke studentům, kdyby tak tušil, že jsem si před týdnem zvolil oblíbence, ani jsem nad tím nepřemýšlel, prostě mi ten kluk přišel něčím zvláštní a myslím, že má nadějnou budoucnost, navíc na něm můžu udělat svoji poslední práci, abych dostal nějaký posraný titul. Esej na téma šikana na školách, chudák kluk neví, že bude moje pokusná krysa. Ďábelsky jsem se usmál a hlavou pomalu otáčel kolem sebe, až jsem narazil na pohled cizí učitelky z jiné školy, sedící vedle mě. Přísně na mě hleděla skrz tlusté kulaté brýle přes polovinu jejího obličeje. Měla na sobě růžovou košili k ní šedý kostýmek s hnědýma botama jak pro důchodkyně. Musel jsem se na ty boty dívat asi hodně dlouho, když si odkašlala a protočila pysky v uraženém pohledu, až tak, že kdyby neměla bradu, celá spodní čelist jí tím úsměvem radši odpadne.
"Máte… úžasné boty, musí být jistě strašně pohodlné…"Křivě jsem se usmál a raději se otočil na Maxe, který se bavil s některými kantory hudebních nástrojů. V komisi seděla i Rika-sensei, alespoň někdo normální mezi všemi těmi zapšklými důchodci, co poslouchají hudbu typu Beethovena, nebo Mozarta, samozřejmě, společně se mnou a Rikanahetsu ještě Max, ale ten seděl na začátku dlouhého stolu, ve své růžově vyřvané košili, černém saku a riflích.
"Dobrá, dobrá, utište se!!"Zatleskal Max, aby údajně utišil hluk v sále, kde na červených sedačkách, jak v hledištních řadách za našimi zády, tak na balkónech kolem, sedělo pár studentů, zbytek čekal venku na čerstvém vzduchu, nebo v zákulisí za rudou oponou, před níž stály všechny nástroje včetně velkého bílého piána. Sál (spíše divadelní, pro školu Velká scéna), byl prostorný s kapacitou až tří tisíc studentů, velké jeviště, na němž se během časů předvedli významní studenti, občas i někteří budoucí komponisti a skladatelé. Mladí lidé postávající nervózně venku, či za oponou byli možná budoucí hvězdy, každý se svým snem, se svou touhou, ale hlavně přáním projít zkouškou a okouzlit neokouzlitelnou porotu…
"Jako první se nám představí Lee Masanagi a s ním Rayley Walner!"

Po tom co Lee s Rayleyim dohráli, nebo spíše většinu odehrál Rayley, Lee mu jen dupal naprosto mimo rytmus, porotci jim to řádně zkritizovali a nakonec odcházeli Lee se čtverkou za snahu a Rayley s dvojkou za to, že celou skladbu táhl sám, si porotci zavolali dalšího.
"Kei Machiko a William Chiberi!"

Kei zasedl k pianu. Tak teď jsem byl zvědavý, co udělá.
"Pan.. Machiko že?" posunula si žena z poroty brýle na nose.
Jen přikývl. "A váš partner pan…"
"Neshodli jsme se, chci hrát sám" Poznamenal Kei
"Ale tohle je skupinový úkol-"
"Já vím, ale já nejsem dobrý v týmové spolupráci, a nikdy jsem nebyl. Takže vás chci požádat o výjimku"
Vyvalil jsem oči. Požádat? Velký slavný 'Pan někdo' chce někoho žádat?
"Jsme z jiných tříd a nesedli jsme si." Zopakoval
"Pokud jste chtěl vyměnit partnera, měl jste říct učiteli." Řekla a udělala si nějakou poznámku na papír
"První den jsem se nedostavil včas. Nevím, kdo je náš třídní." Vymlouval se
"Vaše problémy mě nezajímají. Měl jste na to, to zjistit asi dva týdny. Buď hrajte, nebo zmizte"




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama