Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 37

15. října 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 37


Tak dávám druhý delší díl především s Kanem
Kdyby vám z té modré začínalo být špatně, nezapomentě mě vynadat v komentářích ^^ (zase)

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová





"Nelez mi na postel." Zavrčel a pustil mě, zase jsem málem spadl
"Sorry no" sedl jsem si prozměnu na Leeho postel
"Neříkal jsem snad, aby ses s Lee-em nebavil?"




"Ne, tys jenom napsal tenhle trapný lístek" ukázal jsem na piano.
"To nestačilo, aby to tvůj malý mozek pobral?" válel se v peřinách.
"Nejsem malý!" ah- moje reflexivní věta.
"Vážně?" Letmo se na mě podíval
Ten šmejd.
"Nemáš právo mi říkat, co nemám dělat"
"Ale mám právo ti říct co máš dělat" zamračil se
"-Nebav se s Lee-em- to je snad něco co bych neměl." Napodobil jsem jeho uštěpačný tón. "Takže se jdi bodnout"
Kei mě probodl pohledem
"Nemám z tebe strach" prohlásil jsem a opřel hlavu o ruku
"Nechci, aby ses s Lee-em bavil. Zkazí tě" Varoval mě
"Jsme si podobní. Jenom bych řekl, a to nechci být domýšlivý, že jsem chytřejší než on." Nechápal jsem čím je Lee tak strašnej, je otravnej a tak, ale jako co s tím.
"Nevíš, co dělá svým obětem. Věř mi. Jsem jeho spolužák už tři roky" Varoval mě znova
Rozesmál jsem se
"To zní jako by byl nějaká příšera co mě stáhne do hlubin"
Za chvíli jsem se dosmál a přehlížel Keiův zamračený pohled. "Ale stejně, proč o mě máš takovou starost, co se mi stane? To se ti nepodobá"
"Mám tě chránit ne?" zarazil jsem se
"Neber to jako nic osobnějšího, jen plním svou část dohody." Prohlásil a zvedl se
"Takže mi říkáš na koho si dát pozor?" Pěkný-ještě nějaký typ, krom hyper usměvavého debila?" ušklíbl jsem se
Hodil po mě pohledem
"Předseda S-třídy, fotbalový tým, hlavně ale Lee. Jenom se tváří jako blb, ale je pěkně prohnaný a je to pořádná svině" varoval mě s vážným tónem… No, umí to jinak?
"sportovcům, to vím, těm se vyhýbám pořád, předsedu sice neznám, ale z Leeho strach nemám" zasmál jsem se
"jak myslíš" pokrčil rameny a odemkl piano. On umí hrát? Zvědavě jsem se zavrtěl na posteli Kei zvedl víko od piana. "Už můžeš jít" prohlásil Kei a sedl si.
"Můžu poslouchat?" zazářilo mi v očích
"Ne." Řekl a zhasil moje jiskry
"Tak si to sežer" zamumlal jsem dotčeně, stříbrnou kartu dal do kapsy a odešel.
Zavřel jsem dveře a dal ruce do kapes.
Neudělal jsem ani deset kroků od VIP pokoje a zastavili mě nějací tři kluci, kteří do VIP mířili.
"Ty jsi prvák?" zeptal se blonďatý -nejspíš- Američan.
"Chm, ne, jsem syn jednoho ze studentů" zamračil jsem se.
Když jsem procházel kolem nich, jeden z nich mi dal ruku na hlavu a tak mě zastavil.
Nasraně jsem se otočil.
"Jsi Kane, že?" usmál se blonďák
Přeskočil jsem vyděšeně překvapený výraz a zatvářil jsem se nechápavě
"Kdože?"
"Konori Kane, malej capart s hnědýma vlasama" prohlásil
Zatnul jsem pěsti, abych neřekl, že NEjsem malej, protože mi bylo jasný, že pak bych byl pěkně v prdeli.
"Tak toho neznám. Shoda popisů. Když ho potkám, řeknu mu, že jste se po něm sháněli" chtěl jsem sundat ruku ze své hlavy, ale než jsem to stihl, chytl mě za vlasy.
"Podoba jako vejce vejci" Vytáhl z kapsy moji fotku - počkat, kde ji sakra vzal?!
"Kane, Kane, Kane…" Povzdechl si černovlas asi o hlavu vyšší než já, který mě držel za vlasy "lhát se nemá" Prohlásil a hlavou pokynul ostatním dvěma, aby mě chytili.
"KE-" Chtěl jsem zavolat svého "bodyguarda" ale zacpali mi pusu a odvlekli do jednoho z pokojů.


Když jsem přišel na pokoj, byl jsem rád, že tam Ren nebyl. Dobelhal jsem se k posteli a sedl si na ni.
Z tašky, co jsem si hodil pod postel, jsem si vytáhl lékárničku -jsem poučen, vždycky se hodí-.
Dal jsem si chvilku na vydýchání a uklidnění -hlavně na smíření s tím, co musím udělat- a zase jsem vstal. Sykl jsem bolestí a opatrně jsem bosýma nohama našlapoval po zaprášené zemi. Dobelhal jsem se kulhavým krokem do koupelny, tam jsem si sedl na okraj vany, napustil trochu vlažné vody a opatrně do ní ponořil nohy.
Bolestně jsem zasyčel.
Po chvíli máčení (a vymývání prachu a špíny z ran) jsem sedl na zem vedle vany a z lékárničky vyndal desinfekci a hadřík, namočil ho do lahvinky a pak ji přiložil na popálené chodidla od cigaret.
Zasyčel jsem, zatnul zuby a dokonce mi do očí vběhly slzy.
"Kurva, kurva, kurv…." Syčel jsem "čím jsem si to zasloužil…"
Najednou jsem slyšel, jak někdo zabouchal na dveře
"Já tady nejsem…" řekl jsem si tiše a dál ošetřoval svoje chodidla, abych zítra mohl aspoň chodit.
"Kane! Kolikrát si myslíš že jsem ti psal?!" Křičel nejspíš Kei a bušil na dveře.
"ty seš taky dáreček.." zamumlal jsem a žduchl do koupelnových dveří, aby se zavřeli. Převalil jsem se a radši i zamkl a dál se věnoval svým zraněním
Slyšel jsem, jak se otevřeli dveře vedle. -Sakra já nezamkl, když jsem přišel?-

Stál jsem před třemi dveřmi. Otevřel jsem jako první ty vlevo. Tam byl záchod, ale můj sluha nikde. Zavřel jsem a otevřel dveře vedle, ani tam ten capart nebyl. Rozestavěný pokoj. Všude byl bordel a nábytek byl pokryt igelitem. Na posteli byl mobil, vzal jsem ho a mrkl se na několik nepřijatých zpráv, převážně teda ode mě. -Aha, takže si je ani nepřečetl?-
Zbytek zpráv byl od neznámých čísel, byli to smsky často typu "Počkáme si na tebe maličký" a podobně.
Skoro jsem mobil položil, když přišla zpráva. Rozšťaveně jsem si přečetl zprávu "Už jsem pro tebe někoho poslal, přišli? Zatopili ti pod nohama pořádně?" Nechápavě jsem sledoval display
Tohle snad už není normální ne? Co všem sakra udělal?
"počkat.. takže teď ho někdo nejspíš…" Nasral jsem se. No to si ze mě děláte srandu.
Vyšel jsem ve spěchu z pokoje, zkusil jsem otevřít poslední dveře, jen tak jestli náhodou, neměl jsem v plánu místnost ani prohlédnout nebo tak, ani bych se nezastavil, kdybych nezjistil, že je zamčeno.
"Nejsem tu, běž pryč" ozvalo se tlumeně
"Kene?" Chtěl jsem se ujistit, že je to fakt on a ne třeba jeho spolubydlící, ale určitě to byl ten mrňous.
"Běž pryč, když ani neumíš moje jméno, Geii" Odsekl
Poč-… Gei?!
Tse. Já se starám a on mě pošle někam a ještě mi změní jméno? S kým si myslí, že mluví?
"Dělej, otevři dveře, nebo je vyrazím." Byl jsem toho schopný a už jsem se připravoval k rozběhu
"Tak počkej…" Prohlásil
Překvapeně jsem se zastavil (z rozběhu do dveří)
"Fakt..?" Ujišťoval jsem se překvapeně. Moje přesvědčovací schopnosti jsou fakt super ˘^˘
"Kane po chvíli odemknul. "Přece tě nenechám vyrazit dveře… Určitě bych to musel platit já." Povzdychl si
"Co chceš? Jestli okrást, není co, záchod je tam a já teď přišel, takže promiň jestli jsi něco chtěl po mě."
Viděl jsem jak měl zarudlé oči (a to pořádně). Smrděl od kouře a desinfekce a nejspíš se ani nepodíval jak vypadá. (Ne že by na tom záleželo, ale byl otrhaný, a polovina košile mu různě trčela z kalhot)
"Co ti udělali?" ignoroval jsem jeho řeč alá 'co tady děláš'
"Nic, nikdo mi nic neudělal." Řekl a dál stál ve dveřích
Zamračila jsem se "A kdes byl doteď?"
"He?" nechápavě zamrkal
"Řekls, žes teď přišel, takže kdes byl?"
"No… byl jsem.. se projít."
=,= je strašnej lhář.
"Hele přeskočme to, jak to z tebe dostávám půl hodiny a ty mi rovnou řekneš KDO ti CO a KDE udělal, a já to vyřídil po svém?"
"NIKDO mi NIKDE, NIC neudělal" Stál si za svým
"Jak vážný to je?" stál jsem na svém zase já. Chtěl jsem plnit svou část dohody, ale jak to mám udělat, když nespolupracuje =,=
"Ty nedoslýcháš nebo co? Říkám, že nikdo nic!"
Vzal jsem ho za paži a otevřel pusu, že mu něco řeknu, ale vyjekl bolestí, do očí se mu nahrnuly slzy a rychle se mi vyškubl ze sevření
Vítězně jsem se na něj podíval "Takže nikdo nic?" Udělal jsem krok k němu, on udělal krok zpátky, ale když došlápl, málem upadl.
Chyt jsem ho za zápěstí, zvedl mu ruku nad hlavu a vytáhl krátký rukáv, který skrýval fialovozelenou modřinu skoro přes polovinu paže.
"Zlomili ti ruku?!" vyvalil jsem oči
"Ne, je to naštěstí jen modřina" přiznal
"Tak, a teď kápni božskou, kdo a co všechno." Přitáhl jsem ho za zápěstí blíž
"Nikdo…" tiklo mi v oku, to se zarazil a radši odvrátil pohled. Sakra nebýt té dohody, mohl jsem být dávno pryč.
"Popálili-… jsem si omylem nohy… jinak jenom pár modřin, nic to není" přiznal zranění
Popálili nohy?
"ukaž nohu, jak je to vážný?" povzdychl jsem si
"Co-cože? Běž někam, nebudu ti nic ukazovat." Prohlásil, jako bych po něm chtěl kdo ví co.
Já jen chtěl vědět, jestli to vypadá na nemocnici, ale stejně ho tam asi budu muset dotáhnout a vyřídit si to s těma klukama
"Pane bože ty seš měkkota." Povzdych jsem a hodil si ho přes rameno, chtěl jsem se otočit ke dveřím, ale něčeho se chytl.
"Co děláš! Pusť mě!!" začal vyvádět.
"Jdeš na ošetřovnu. Já si tě na svědomí nevezmu"
"Tak to nech být! Nenos mě tam!" křičel.
škubl jsem sebou, aby se pustil a nejspíš díky té modřině taky tak udělal
"Ne, ne, ne! Řeknu všechno! Kdo, kde, co, jak! Jenom ne ošetřovna!" ječel "Začnou všechno řešit a pak bude ještě větší malér! Prosím" zastavil jsem se. Takže stačí, když řeknu, že to prásknu učitelům? To fakt? … Není divu, že ho všichni berou jako fackovacího panáka.
Položil jsem ho na jeho postel a podal mu lékárničku, kterou blbě schoval za dveře koupelny.
Zvědavě se na mě podíval. Zvedl jsem obočí. "Co čekáš? Já ti nohy ošetřovat fakt nebudu." Probodl jsem ho pohledem
Jenom se uchechtnul, jakoby si říkal "jo, co jsem si myslel" a vytáhl desinfekci.
"Takže?" začal jsem vyšetřování
"takže co?" zeptal se jakoby nic
Znovu mi tiklo v oku. To chce zkoušet moji trpělivost?!
"Kdo, kde a jak?"
Odvrátil ode mě pohled
"Nikdo nic…"
Tiklo mi oko potřetí, rukou jsem praštil do nově postavené zdi.
"Proč je pořád kryješ!"


Začal křičet. Není se mu co divit…
"Dělej si co chceš! Já nic neřeknu!" Mohl bys mi dát sakra pokoj?! Běž do prdele!" křikl jsem. Kei se uraženě zvedl a odešel z pokoje, na chodbě bylo slyšet hlasité prásknutí dveřmi
Za oknem se někdo začal smát. "Máš štěstí maličký. Velké štěstí" ti tři šmíráci se zvedli a s hlasitým smíchem odešli. Ten jejich smrad (cigaretový) šel cítit na míle daleko. Teď to jenom nějak vysvětlit Keiovi, aby se mi za tohle nepomstil.
Najednou se otevřeli dveře, za nima stál Kei
"Už jsou pryč?" vešel dovnitř, když jsem zaraženě kývnul. Oknem se podíval nejspíš, aby věděl, jak vypadali, ale z jeho nespokojeného výrazu jsem usoudil, že už byli pryč.
"Takže kde jsme to skončili? Jo- u mé části dohody, takže kde je najdu?" zeptal se a sedl si na Renovu postel.
"No…" ještě jsem byl v šoku, že je prohlídnul
"šli cítit na sto honů," vysvětlil "tak už se vymáčkni" prohlásil a sedl si na Renovu postel
"Proč… jsi je nepobil, když už jsi věděl že tu jsou?" nechápal jsem
"Kdybych je pobil před tvým pokojem? Nezačlo by se to řešit? Nenašli by tě v zuboženém stavu? No já nevím…" prohlásil ironicky.
Vyvalil jsem oči. On umí ironický tón? No pašák…
Když jsem ještě chvíli zíral, dodal: "Nechtěls, aby se to řešilo ne?" podložil si smířeně rukou hlavu.
"No… tak… díky" překvapeně jsem zamrkal. To bylo… milý?
"k tématu, vyžvejkni se."
"Nó… já je neznám" trochu jsem se vzpamatoval a začal si zase ošetřovat nohy
Úplně jsem cítil, jak mu snad už počtvrté tiklo oko. Zadržel dech, jako by klidnil sám sebe. Zhluboka vydechl. "často tě neznámí lidi šikanujou?" zamračil se
"Nó… jakó normálně to je jenom Liam s Jackem a Kitawarou, a někdy nějací čtvrťáci, ale lidi co bych vůbec neznaj, mě napadají jenom slovně." Svěřil jsem se
"Pane bože, na to, že ti je 14-"
"20!" opravil jsem ho skoro křikem
"Tak jsi teda pěkná máčka. (vomáčka xD)"
"Díky moc" Zasyčel jsem a natáhl se pro obvaz
"Mám mast, co by ti možná pomohla, zajdi si pro ni" Prohlásil Kei.
Uchechtnul jsem se "Je milé to slyšet. Díky, až budu moct chodit, tak si tam zajdu." Štěknul jsem. Ne, on by ji prostě přinést nemohl. Na to je příliš velký pán.
Asi viděl můj pohled. Zvedl se a vyndal ruku z kapsy. Instinkt mě přinutil stáhnout obličejové svaly a trochu se přikrčit v sebeobranném gestu (když jsem seděl byl ještě větší než normálně >>)
Když jsem oči otevřel, podával mi malou tubu zelené masti. Překvapeně jsem si ji vzal. "Eh… co-cože?"
"Teleport" prohlásil ironicky. Hééé…. To-to byl fakt pokus o vtip nebo něco?
"Nosím ji u sebe, protože zaceluje rány… Někdy se to hodí" Prohlásil, když to tak řekl, všiml jsem si jeho víceméně uzdravených kloubů na rukách. Asi se pral fakt často…
"D-Díky…" dokonce laskavost!
"Potři i tu modřinu, za dva dny by mohla zmizet" radil "ošetřit se snad zvládneš. Zítra dotáhnu kámoše, dořešíme jak vypadali" prohlásil. On má dokonce kámoše?
"Zatím čus" chystal se k odchodu. Dokonce pozdravil!
"počky" vyštěkl jsem zoufale, a hlavně nechtěně.
Zvědavě se otočil
"No… Já… Totiž…"
"Vyžvejkni se" rozkázal
"Mohl bych spát s tebou?- Teda! Myslím jako v pokoji! V Leeho posteli! Klidně i na zemi! Jelikož… no nemám okna a ve stanu je strašná zima… Přísahám, že nebudu na obtíž… A ráno vypadnu ani si mě nevšimneš." Nahodil jsem zoufalý pohled. Ve stanu fakt spát nechci, co když se ti debilové- nebo ředitel! Vrátí?
"hmmm" protáhl "Ne." Ukončil konverzaci a odešel z pokoje.
Zoufale jsem kouknul na (už polorozpadlý) stan. Povzdychl jsem si, namazal se tou podezřelou mastí, zavázal to obvazem a lékárničku schoval pod postel.
Leknutím jsem nadskočil, když mě zapípal mobil. Roztřeseně jsem ho vzal a přečetl zprávu.
"Tak jdeš nebo co." od Keie
Překvapeně jsem hleděl na mobil. Pak jsem se sebral a nenápadně změnil pokoj.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama