Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 36.

8. října 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 36


Zdravím ^^ jelikož jsem se trochu rozepsala (byl to omyl, já nechtěla Q,Q), tak budou dva delší díly především s Kanem
Kdyby vám z té modré začínalo být špatně, nezapomentě mě vynadat v komentářích ^^


Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová






Ne že bych měl hlas jako holka, ale ke zpěvu… No, kdybych neměl tak přizpůsobivý hlas, nevím, co bych dělal.
Začal jsem zpívat.
Někdy mi to možná ujelo, ale snažil jsem se. Hrubší, no stejně jemný, hlas nepoužívám tak často, abych ho měl úplně zvládnutý.


Tři hodiny jsem měl s Yinguui-senseiem. Pak přišla dvouhodinovka matiky a konečně oběd. Vzal jsem si tác s jídlem a sedl si k prázdnému stolu. Jenom jsem zvedl vidličku, že napíchnu něco z ovocného salátu, vnutil se mi S-ko, sedl ke mě. Jenom otevřel pusu, že něco řekne, tím svým smradlavým hlasem, odhodil jsem vidličku zpátky na tác a vyčítavě jsem se na něj podíval
"Co je?! Jsem zmrzlej, hladovej, nevyspalej a podrážděnej po matice, a ty jsi stejně tady. Takže co chceš?!" řekl jsem hlasitě a podrážděně
Trochu se zarazil, ale na rozdíl ode mě, jemu došlo, že já jsem tady ten malej prcek, který nemá šanci.
"Lee se vzbudil a zas začal, to sis jako fakt myslel, že k tomu potřebuje budík? Omyl. Takže dneska nepočítej s tím, že bys odešel dřív, než bys to měl fakt vyřízený. I kdybys neměl odejít celou noc, Lee dělat bordel nebude!" Zamračil se a probodl mě jeho modrýma ledovýma očima.
Skrčil jsem se pod stůl.
Zatracený S-ko.
"A nemluv mi tu o nevyspání. Já nespím už třetí den, takže běž doháje skrčku!"
Cuklo ve mně. "Já NEJSEM MALEJ!" Křikl jsem na celou jídelnu až jsem vyskočil, všichni se samozřejmě otočili. Princátko se zatvářilo, jako by se na něj v životě nekřičelo -u VIP je to asi možný nom- a zabil mě pohledem. To mě nezajímalo, já nejsem malej.
Jenom se uchechtnul
"Nesměj se! Jsem Japonec, Japonci bývají nízký, pokud sis nevšim. To, že ty máš dva metry, znamená, že to ty jsi tady retardovaný. Né já! Takže co kdybys mě dal pokoj ty podělaný VIPKO?!" Vykřičel jsem se. Viděl jsem, jak mu škublo v oku. Něco mi říkalo, že to není úplně dobře.
Posadil jsem se, když se mi zdálo, že se zvedne a vrhne se na mě přes stůl.
Já mám oběd ne? Co já mám z podělanýho S-ka?
Probodl mě pohledem
Strach z něho mám co? Ale čím víc ho vidím, tím menší strach z něho mám.
Vzal jsem svou vidličku a nabodl kousek jablka ze salátu.
Všiml jsem si jeho pohledu
"Co? Já mám oběd, chceš něco říct? Nějaký pocity princátko?" Koukl jsem na něj a zakroužil před ním vidličkou.
"Chci tvůj rozvrh. Budu tě pěkně zotročovat, kdy jen budu moct." Hah.. podmínka o "dokud mám hodiny, jsem volný" že?
Zle se usmál. Myslel jsem si, že to bude chtít, tak jsem mu ho přepsal. Plus jsem si tam dal hodiny navíc, abych měl taky volno.
Vytáhl jsem papírek z kapsy a předal mu ho. "Myslel jsem si to. Ještě něco?" Mávl jsem vidličkou.
"Pokud na mě nepřestaneš řvát, budeš potřebovat ochránit přede mnou, Kene"
"KANE. Jasný? Je tam A"
"Je mi to fuk"
Povzdychl jsem si "A Vy máte jméno, sire?"
"Já ti ho neřekl?" Zeptal se a vypadalo to, že oslovení sir mu vyhovovalo.
"No já se taky divím, přijdeš mi jako pořádnej narcis, tak jako přišlo mi to divný že."
Probodl mě pohledem. Radši jsem do pusy strčil vidličku s jablkem
Ležérně se opřel o opěradlo "Kei Machiko"
"Hmmm…" protáhl jsem. Myslím, že jsem to někde slyšel, ale to je mi šumák. Asi mu taky změním jméno. Já nejsem žádný KEN pro žádnou Barbie.
"Víc k tomu neřekneš?" podivil se.
Jo, už vím. Myslím, že měl před pár lety nějaký koncert, viděl jsem plakát nebo něco.
"Ooh ty jsi ten geniální hudební… Byl jsem na tvém koncertě, bolo to fakt úžasný. Dáš mi autogram? Myslím, že jsem se zamiloval." Ani to falešné nadšení jsem se nesnažil zakrýt a ponechal jsem si otrávený tón.
Tvářil se i celkem spokojeně, dokud jsem neřekl, že ho miluju, zatím než jemu došlo, jaký byl můj tón, jedl jsem otráveně ovocný salát. Vypadal, že potřebuje slyšet nějakou pochvalu, tak jsem mu ji dal a strčil si do úst další sousto.
"Hej" Napomenul mě za mou ochotu ho vynášet do nebe
"Ty seš fakt narcis. Totální ubožák. Ode mě žádnou pochvalu nedostaneš, dokud se budeš chovat tak, jak se chováš"
Vzal mou vidličku s tikem v oku a zabodl ji do stolu, těsně, hodně těsně mezi prsty.
Úplně jsem nadskočil a vyvalil na něj vyděšeně oči. "Děláš si prdel?!" Vypískl jsem "Co kdybys mi probodl ruku?! Nemohl bych hrát!" Zasekl jsem své hlasité projevy, když jsem si všiml jeho děsivého pohledu.
"Neser mě Kene" Zasyčel a pustil vidličku, kterou pořád svíral, a odkráčel.
Ještě v šoku jsem zamrkal. Pak mi to došlo: "KANE" křikl jsem
Někdo mi poklepal na rameno, naštvaně jsem se otočil a zarazil se. Za mnou stál učitel bicích, jsem rád, že jsem ho na žádný předmět neměl. Prý byl hodně přísný.
"Nejsi tu sám, stiš se" napomenul mě
Rozhlídl jsem se, Kei nikde nebyl, ale na mě se upínaly pohledy celé jídelny. "P-pa-pardon.." pípl jsem a tiše se skrčil pod stůl.


Když jsem přišel do pokoje po škole, Kei mi poslal sms, že mám dojít. Okamžitě.
Dal jsem batoh na postel "Rene… Zotročuje mě jeden debil, a ne- ještě než něco řekneš, nechci ochraňovat nebo tak, to má dělat on- a za to chce otroka- a teď mi poslal sms- ale já podle rozvrhu co jsem mu dal, měl mít ještě hodinu, ale nevím jestli to pokouknul, jestli ne a má ještě pochybnosti, tak kdybych přišel, tak by věděl, že hodinu nemám a vynadal mi.. Ale kdyby to ěděl a já došel za hodinu, tak by mi taky vynadal, a prostě… Rene co bych měl dělat?" zoufale jsem se na něj podíval, ale sekundu na to, jsem se začal procházet po pokoji.
"Ale kdyby mu došlo, že mám hodinu až po tom, co mi poslal tu zprávu, tak by se mi musel omluvit, jelikož bych mu mohl říct, že jsem kvůli němu měl problém. Nebo bych mu za hodinu mohl nakecat, že jsem měl mobil v pokoji, takže jsem si toho všiml pozděj. A to by mi k tomu nemohl nic říct- ale teď nevím jestli teda mám, nebo nemám jít teď, nebo až za hodinu, Rene co mám dělat?" zase jsem po nem hodil letmý zoufalý pohled, než jsem se zase rozchodil po pokoji
"-No jasně- máš pravdu, mohl bych říct, že mě kvůli němu vyhodili z hodinu, tak jsem šel za ním. Takže by se mě musel omluvit a já si ověřil, jestli ví, že jsem mu o tom rozvrhu lhal. Rene ty jsi geniální! Hele nevím jak dlouho tam budu, kdo ví co bude chtít, takže promiň, jestli přijdu pozdě. Já letím, čus- no počkat- On je vlastně pátek, jedeš domů? Jo že? Všichni prve jezdí domů aby si dobrali zbytek věcí. No, já na víkend zůstanu tady, takže… Jo kdybych tě nezastihl, tak ahoj, dobře dojeď, jsem rád, že mám za spolubydlícího právě tebe. Teď musím jít. Zatím čus!" Ve spěchu jsem za sebou práskl dveřma.
Ren si nechápavě stáhl sluchátka z uší a rozhlédl se po prázdné místnosti. "Hm? Kane?" když se nic nedělo, natáhl si sluchátka a otočil se zpět ke stolu. "jako bych něco slyšel…"

Došel jsem ke Keiovým dveřím. Zaklepal jsem a počkal až mi otevře- Lee
"Ahoj" vybafl na mě a široce se usmál
"Ahoj" oplatil jsem mu nervózně úsměv
"Pojď dál, pojď dál" Vtáhl mě dovnitř
"Kei-chan tu není, ale nechal ti vzkaz" Prohlásil aktivně a sedl si na svou postel.
Počkat! On tu není?! A co moje výmluva?!
Ostýchavě jsem vešel do pokoje a podíval se na zamčené bílé piano.
Válel se na něm nějaký cár papíru, vzal jsem ho a koukl na něj. "Ukliď mi. Tahle karta je tvoje abys furt neotravoval klepáním."
Pod vzkazem ležela stříbrná karta
"Hele nečekal jsem, že si Kei vážně najde sluhu" Smál se Lee.
"Sluhu? Co prosím?" zamračil jsem se a otočil na něj.
Kupodivu tam měl nějakou holku.
"Stříbrná karta je pouze pro služebnictvo" osvětlila mi dívčina a ukázala svou stříbrnou kartu.
Ještě jednou jsem si prohlídl svou kartu. Pak jsem vzkaz, co jsem držel otočil
"PS: Hlavně se moc nebav s Lee-em" nechápavě jsem zvedl obočí a usmál se -a jako na truc budu! Máš tu být-
"A Kei je teď kde?" Zahájil jsem konverzaci
"Po škole"
"Po škole? Co udělal?" byl jsem v šoku, tak přece na něj učitelé můžou!
"Já ho tam nedostal" Lee se nevinně usmál
"Jo, jasně" zasmál jsem se, tenhle kluk se mi začíná líbit "Mimochodem já jsem Kane" představil jsem se
"Já jsem Lee a tohle je Mayu" ukázal na svou služebnou. Mírně jsem se uklonil, a když jsem uklízel Keiovu šatnu, bavil jsem se s Lee-em a Mayu (hlavně ale Lee-em), celkem jsme se zkámošili. Lee je hyper jako já, kromě toho, že je trochu zaostalý, tak jsme si sedli. Je to fajn kluk.
Když jsem douklízel v šatně, vrátil jsem se do pokoje, ustlal Keiovi, a pak už jsem toho moc na práci neměl, rozhlédl jsem se po pokoji. Pohled mi spočinul na kytce, o kterou byla opřená kytara. To je barbarství!
"Lee? Ta kytara je tvoje?"
"Hm? Jo, proč?" Zamračil jsem se. Chudák nástroj
"Jen tak, taky hraju…"
"Fakt? Elektrika nebo normál?"
"Obojí"
"Fakt? Zahraj, zahraj" vyskočil a podal mi svou kytaru. Zaraženě jsem zamrkal
"Ta-tak jo" vzal jsem kytaru a sedl si do tureckého sedu na Keiovu postel, stejně mi přišlo, že Kei chce abych počkal. Stejně by mě pak zavolal.
Zatím co já jsem hrál (potom co jsem ji naladil) Lee se hrabal ve svém baru a žužlal čokoládu
"Kane chceš taky?" natáhl ruku s čokoládou
"Ne… díky" S těma dvouma jsem se bavil, dokud Kei nepřišel, trvalo mu to několik hodin. Asi v šest došel, na to, že mi to poslal tak v jednu.
Vsadil bych se, že Ren už bude dávno doma. Zatím co já jsem byl zahloubán, Kei otevřel dveře. První věc kterou viděl, jsem byl samozřejmě já. "Oh, čus" pozdravil jsem ho a Lee na mě vyvalil oči. Jeho pohledu jsem si všimnul a oplatil jsem mu ho nechápavým zamrkáním.
"Co?" vytáhl jsem obočí. Kei ke mně přišel, nechápavě jsem k němu vzhlédl. Vzal mě za límec košile a vytáhl mě do vzduchu jako nějaký zatoulaný kotě. Kdybych kočka byl, už bych po něm prskal a poškrábal ho.
Probodl jsem ho pohledem "Co je?"
"Nelez mi na postel" prohlásil, přesunul mě z dosahu postele a pustil mě. Div jsem při dopadu nehodil držku. On se zatím vydal do svý šatny, vzal si nějaké oblečení a šel do koupelny. Když jsem šel zavřít dveře od šatny, protože princ prostě sám dveře nezavře, nemohl jsem přehlídnout to, jaký bordel za ty dvě vteřiny mohl udělat!
Vyvalil jsem oči a s tichými nadávkami jsem to zase začal skládat. "Zatracenej narcistickej debil…"
"Kane?" Ozval se Lee
"Jo?"
"Kde tě Kei sebral?" Zajímal se
"Cože? Jak jako sebral?" přeskládal jsem Keiovi věci a šel zpátky za nimi
"No… Ještě jsem neviděl, že by se takhle sluha ke svému pánovi choval. Vždyť tohle si nemůžeš dovolovat" Napomenul mě
"Nechápavě jsem se zamračil. "Jako já? Jako Kei? Tak to ne"
Zavřel jsem za sebou dveře od šatny a sedl si Keiovi na postel. "Já nejsem jeho sluha a on není můj pán ani náhodou. Jenom máme určitou dohodu o ochraně a otroctví, jinak žádný respekt od mé osoby toho narcise fakt nečeká, takže tak. Nejsem jeho sluha jako takový…" Osvětlil jsem naši situaci "Jsem jenom slabej, proto potřebuju ochranu." Pokrčil jsem.
Kei vyšel z koupelny jenom v teplácích a ručníkem si sušil hlavu. Takový bordel jenom kvůli teplákům?!
Když si všiml mě, zastavil se a koukal na mě.
"Aha takhle. Tak to pak jo" Usmál se Lee. Já oplácel Keiovi vražedný pohled, ale když už to začínalo být trapný, otočil jsem se zpátky na Leeho.
"Lee ty nejedeš domů?" zeptal jsem se
"Ale jo, čekám, až mě prozvoní taťka." Prohlásil a v tu chvíli kdy jsem se chystal na něco zeptat mu zazvonil mobil.
Pohlédl na telefon a vyskočil z postele
"To je on, tak já jdu, pápá" zasmál se, zamával a vyletěl ze dveří, Mayu šla s klidem za ním a nesla nějaký menší kufr.
Když se zavřeli dveře, koukl jsem na Keie, který na mě furt zíral.
"Co je." Vyštěknul jsem na něj po chvíli. Vzal mě za límec a sundal z jeho postele
"Nelez mi na postel." Zavrčel a pustil mě, zase jsem málem spadl
"Sorry no" sedl jsem si prozměnu na Leeho postel
"Neříkal jsem snad, aby ses s Lee-em nebavil?"




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama