Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 33

10. září 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 33



Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová






"Promiňte, ale už jste mě oslovil minimálně dvakrát, jednou jste moje jméno dokonce dokázal tak zkazit, jak jenom můj spolubydlící."
"Poď sem…"Vyzval mě. Nasucho sem polkl, tak tohle sem asi říkat neměl.
"Vy ostatní můžete jít, sejdeme se tu zase zítra ve stejnou dobu."

Zapadl jsem do pokoje. Cítil jsem se zvláštně pošpiněn, tak jsem hned zalezl do sprchy a vůbec si nevšímal Leeho, který doplňoval zásoby do své skříňky na půlnoční sváču.
Přísahám bohu! Pokud mu bude zase zvonit budík a nutit ho žrát, uškrtím ho! (Sas: Leeho, ne budík xD)
Když jsem vyšel ze sprchy, šel jsem si rovnou lehnout, mám toho dost.
Padl jsem na břicho, hlavu zarazil do polštáře a odmítal se dál pohnout, byť se jen zakrýt dekou.
"Kei-čán, ty už jdeš spát? Ale není ani devět" Poznamenal Lee a sedl si mi na záda.
Tiklo mi obočí
"Neser Lee, mám blbej den!" Varoval jsem ho rovnou. Upřímně jsem věděl, že furt bude obtěžovat, a já ho budu muset přinejlepším zamknout venku, ale naštěstí přišla Mayu a dohlídla, aby Lee zůstal v klidu a vysvětlovala mu nějaký učivo nebo tak. Nevím, radši jsem to zalomil.

Co Ren odešel, šel jsem do pokoje a ještě jsem se zabýval hudbou. Přemýšlel jsem hlavně o tom jako bych mu to mohl usnadnit. To já to mám složité… hraju akordy pro tři kytary. Ale nestěžuju si… Byl to můj nápad. Jeho saxofon zní vážně skvěle. Úplně mě trklo, co by se k tomu hodilo jako kytarový doprovod.
Baví mě hrát na kytaru.
Podíval jsem se na hodiny. Blížila se devátá, jak dlouho tam bude?
Vzal jsem si z postele (která byla zakrytá plachtou) svou peřinu a hodil ji do stanu. Tentokrát v tom stanu tu noc přežiju!
Šel jsem si dát sprchu a pak jsem do toho stanu zalezl a hned se zachumlal do peřiny.
Koukl jsem na hodiny na mobilu. Bylo asi půl desáté a Ren nikde. Kdy jako učitelé myslí, že budem spát?
Nestihl jsem nad tím moc uvažovat, jelikož jsem se odebral do říše snů.

Výrazně se ochladilo, bylo skoro jedenáct hodin, když mě Yinguui- sensei konečně po náročném výslechu propustil. "Co si o sobě ten chlap myslí?! Takhle mě zdržet, já ráno vstávám do školy! Navíc se mě vyptával na samé kraviny. Je trapný." Pomyslel jsem si, posbíral před školou zbytky mého oblečení, které jsem po tmě našel a vypravil se do pokoje. Jen jsem viděl slabé světlo baterky ve stanu, bylo mi jasné, že Kane už dávno spí. Nemohl jsem si ale jít lehnout jen tak, proto jsem nejdřív oknem proskočil do pokoje a namířil si to rovnou do koupelny. Naložil jsem se do vany, kde jsem taky usnul, naprosto nečekaně, neplánovaně. K mému velkému překvapení, jsem se do rána neutopil, jen mi teklo z nosu, když jsem vstával z ledově studené vody. "Pacháda…"smrkal jsem do toaletního papíru, zatímco jsem vycházel kolem páté hodiny z koupelny, "jestě chytým hned pchvní týden chýmu… To ci nemůšu dovolit, potchrebuju udýchat skousky…" Můj hlas a celkově mluva, byla naprosto strašná. Vyšel jsem do pokoje a vyklonil se z okna. Ze stanu právě vylézal rozklepaný Kane, choulící se do své peřiny, k tomu mě probodával vražedným pohledem. Bylo mi jasné, že další den strávíme naštvaní jeden na druhého. "Ty…!Kvůli tobě jsem si šel dneska lehnout do stanu a ty si mě tam nechal!!" Vysmrkal jsem se do toaletního papíru a hodil jej k sobě do koše. "Omchlouvam se…" zakašlal jsem a dost uboze se na něj usmál. "Máš rýmu co?" "Cho…Teda jo…" Přiznal jsem s pohledem stočeným do boku. Kane si jen povzdychl. "Raději mi řekni, v kolik jsi včera přišel?" Pomohl jsem Kanemu prolézt oknem do pokoje a zavřel za ním. Chytil jsem si nos, aby mi bylo aspoň trochu rozumět. "Asi kolem jedenácté… Usnul jsem ve vaně."Doplnil jsem ještě a sedl si na svoji postel. "Dobře… No, tady máš zásobu kapesníčků, odpoledne nahrajeme ten náš song, doladíme to, aby to bylo co nejdřív dodělané." Hodil po mě tašku papírových kapesníků. "Díky…" "V pohodě, na hodinu si ještě lehneme a potom vyrazíme do školy." Rozhodl můj spolubydlící a se svou peřinou zamířil zpátky do stanu. Já mu šel v patách, přitom si nos utíral do kapesníku.


Celou noc jsem nespal, a přemýšlel nad včerejším rozhovorem s tím mladým studentem. Celkem mě zaujal, i když nezačal zrovna nejlíp. Byl cizinec, nový ve škole a vskutku talentovaný, jak jsem se dočetl v jeho spisech, které jsem si kvůli poškolákům musel sehnat u třídních učitelů. Uměl hrát hned na několik nástrojů, takto schopného člověka bych potřeboval ve školním sboru, který jsem měl podle Maxe vést. "Nejhorší rozhodnutí, jaké mohl ten naivní blázen učinit." Pomyslel jsem si a otočil se na své pohovce. Venku se pomalu začínalo rozednívat a mě tak čekal další den ve škole, za katedrou s plnou třídou natvrdlých rozmazlených fracků hned první hodinu. "Bože… Asi jsem měl cestovat po světě, nebo začít vyučováním ve školce, bylo by to jednodušší po dlouhé době dovolené a navíc bych vstával později a taky chodil dříve domů… mám ještě šanci utéct." Zapřemýšlel jsem nahlas, ale při pohledu z okna, k němuž jsem se mezitím doplahočil, když jsem zahlédl skupinku studentů, kteří si po ránu šli zaběhat a Maxe, jak se sekačkou běhá po trávníku, jsem se musel usmát. "Neuteču, tentokrát ne…"rozhodl jsem se, udělal si kafe, vzal si cigarety a sedl si na balkón. V poklidu jsem vykouřil jednu cigaretu, zapil to kafem a šel se nachystat na vyučování. Po půl hodině… Směřoval jsem k hlavní budově, zatímco jsem si četl nějakou knihu, přes rameno měl přehozenou svoji tašku s věcmi a laptopem. Vedle mě se zastavil Max a zvědavě si mě prohlížel. "Co to čteš?" S klidem jsem na něj pohlédl a pokrčil rameny. "Jen si prohlížím obrázky."Prohlásil jsem a dál se rozešel ke škole.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama