Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 28

6. srpna 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 28



Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová





"Tak vidím, že jsme domluvení. Zatím čau Kene"
"KANE" Štěknul jsem podrážděně
"to je fuk" mávnul rukou a šel kamsi do třídy

Taky bych měl jít… Kurva tenhle den vůbec nezačíná dobře!

"Počkej! Co po mě jako chceš?! Dyť jsem ti nic neudělal!" křikl jsem na něj, než otevřel dveře do učebny
Zatavil se a otočil se na mě.
"Narazils do mě a ani ses neomluvil-" začal
Počkat, to jako myslí před tou školou? Ale to jsem se-
"Omluvil jsem se!" přerušil jsem ho. Přišel ke mně a trochu mě prstem šťouchl do ramene
"Křičels na mě." Šťouchl mě znova "Navíc dvakrát" znova, sakra to začíná bolet!
"Ty- nejde na tebe neřvat, když seš takovej!"
"Srazils mě kolečkama" znova. Probodával jsem ho pohledem
"Tys tam vlezl!" obhajoval jsem se
"A vysypals na mě celej pytel cementu-" šťouchl mě znova, až jsem zacouval
"Jenom půlku! A nebyla to moje chyba!" bránil jsem se
"Neustále mě přerušuješ-" šťouchl mě pokaždé, když něco dořekl
"To protože říkáš lži!" křikl jsem a on do mě šťouchl znova
"Navíc mě obviňuješ ze lhaní!" To mi chce udělat do hrudního koše ďolík?!!
"A já ti navíc pomohl od těchle…" podíval se se zvednutým obočím na jednoho z poskoků, který ležel rozvalený na zemi. "…úchylů" pochlubil se a šťouchl mě tak, že jsem byl nucen zakopnout o Akia a sednout si na jeho záda.
"Tak hele nic z toho, NEBYLA moje chyba! Ale především tvoje!" Křikl jsem a vystřelil do stoje. Pak jsem jenom viděl, jak mu tiklo oko.
"H-heh?" Pronesl jsem zmateně, když mě za mou obří vestu vytáhl do vzduchu asi do výše jeho očí.
"Neházej vinu na ostatní" probodl mě pohledem jako by říkal 'už tak seš otrok, takže od teď stejně za vše můžeš ty'
Jenom jsem ho sledoval, ale nějak jsem cítil, že klesám dolů, přestože mě držel.
Ani ne za 5 vteřin jsem se provlekl mou obří vestou a skončil na nohách.
Nechápavě se na mě podíval a pak mě probodl pohledem. Já to udělat nechtěl! "Tss, běž do třídy" rozkázal mi a pustil mou vestu, takže mi skončila na hlavě.
Chvíli jsem přemýšlel.
Když to tak vezmu… Jo, ochránil mě. Jo, já za to teď budu otročit… ale i když budu dělat, co chce, kdo mi zaručí, že mě bude ochraňovat furt? Já vím, že nebude.
"Na co čekáš? Běž už ne?" prohlásil arogantně. Jop, myslím, že to není dobrej nápad mu věřit.
"N-ne-nebudu to dělat" Zvedl jsem hlavu a probodl jsem ho pohledem
"Cože?" hodil po mě nezaujatý ksycht.
"Nebudu otročit pro nic za nic! M-mů-můžeme se d-dohodnout!" Teď když jsem normálně klidně stál a normálně na něj viděl, sakra až teď jsem si úplně uvědomil jak je sakra obří, a moje fobie se pomalu vracela.
"he?" čuměl na mě pohledem 'co si zas vymýšlíš?'
"Jako… nebudu otročit pro nic za nic! Dokud mě budeš chránit, tak… jako budiž… Ale jinak… No prostě jinak ne, když už mám pracovat za to, žes mi pomoh, tak snad pořád, co já z toho budu mít?" mírně jsem se třásl, radši jsem si zase oblík vestu.
"Ty chceš pracovat za to, že tě budu bránit?" Trochu jsem se zamračil.
"Jo." Kývl a podíval se mi zpříma do očí, i když šlo jasně vidět, jak se mě bojí.
"Jinak to dělat nebudu" Prohlásil
Zvedl jsem obočí. Tak on chce smlouvat? No jako dobře, jak často se může dostat do problémů ne?
"Platí. Ale já tě můžu mimo školní dobu zavolat, kdy jen budu chtít" prohlásil jsem podmínky. Já se neptal. Tohle nemám zapotřebí, ten mrňous prostě nemá navybranou. Ani nevím, co mě to sakra popadlo, takhle ho vzít za "služebnou".
Prostě, týpci mě nasrali, vytřel jsem s nima podlahu, za minutku čumím na trpaslíka, jak se tam krčí v rohu a třepe se jak ratlík. A najednou jsem prostě měl nutkání si z něho udělat služku na vypínání budíku Leeho. A nasrání dalšího člověka, co na to nemůže říct ani popel, je bonus. Neplánovaně jsem se ďábelsky zachichotal nad svýma myšlenkama.
Trpaslík se na mě díval napůl vyděšeným, napůl nedůvěřivým vyvaleným pohledem.
Ah sakra, to je ta nevyspanost. Proč už nešel? Hodina už dávno začala. Povzdychl jsem si a vzal ho zezadu za vestu. Tlačil jsem ho před sebou, nechápavě s sebou šil.
Otevřel jsem dveře, odkud ho předtím vytáhli ti tři dementi. Otočily se na mě nechápavé oči jak učitele, tak všech studentů.
"Našel jsem ho, jak tu bloudí. Tak jsem ho přived." Prohlásil jsem a mrňouse strčil do třídy. Všichni studenti se začali smát a on mě jenom probodl nenávistným pohledem.
"Děkuji, že jste ho doprovodil, ale proč nejste ve třídě Vy?" Zvedl na mě učitel obočí.

"Logicky. Šel jsem snad s ním ne?" hodil jsem po něm otrávenej pohled a zavřel dveře. Teď abych šel do třídy já, že? Zívl jsem si. Hmm… no vyspím se aspoň v hodině. Řekl jsem si a vešel do svý třídy.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama