Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 13

16. dubna 2014 v 12:00 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 13




Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová


"Nikdo se to nesmí dozvědět!" Učitel pouze pokrčil rameny a odcházel ke dveřím. Poslední co prohlásil bylo: "Já to nikomu neřeknu, ty to nikomu neřekneš a nikdo další o tom neví… Příště si dávej pozor prcku. Neměl by ses pohybovat mimo areál základky." Zaklaply se za ním dveře. Zrudl jsem v obličeji, přihnal se ke dveřím a jen za ním zařval přes celou chodbu
"Nejsem ze základky!!!!!!"

Všichni jsme již seděli ve třídě, každý se bavil s každým, jen já seděl na konci třídy, za mnou byl ještě klavír. Jinak jsem seděl v rožku, sám a jen si prohlížel své spolužáky, kteří po mě sem tam hodili očko, jen jejich podezíravé výrazy mě vyváděly z míry. Jediný kdo se se mnou bavil, nebo se na mě aspoň netvářil tak blbě, byla Roxie. Když se zrovna chtěla zvednout a jít ke mně, otevřely se dveře a dovnitř vešla naše třídní.
"Dobrý den třído!" Usmála se na nás. Byla drobná s dlouhými (asi po pas) blond vlasy, které vytvářely dlouhé lokny. Roztomilý obličej, ze kterého zářily dvě velké modré oči. Na sobě měla žluté šaty, k nim tmavší modré sáčko a boty na klínku, taktéž modré barvy.
"Dobrý den Tomachiko-sensei." Pozdravili všichni.
"Jak se má moje milovaná třída?" Nechápavě jsem si učitelku prohlížel. První co mě na ní zarazilo… Ona nemá prsa! Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale ona je plochá jako deska! Nechápavě jsem pohledem sjel k Rox, která za sebe právě strčila nějaký papírek, jež přes půlku třídy postupně doputoval až ke mně. Nejistě jsem ho otevřel a přečetl si jeho obsah.
"Tomachiko-sensei je ve skutečnosti muž, nelekni se." Celé to uzavíral vysmátý smajlík. Mírně mi poklesla čelist.
"Ráda bych vám představila vašeho nového spolužáka, přistěhoval se k nám až z Anglie. Ren Itokki!Pojď sem, ukaž se nám." Rukou mi naznačil/a, abych šel k ní/němu. Pomalu, nejistě jsem se zvedl a přes třídu zamířil směrem k… tohle je matoucí, budu říkat k němu, když je to muž, směrem k němu. Všechny pohledy mých nových spolužáků teď visely na mých zádech. Zase, jako jediná s povzbudivým pohledem na mě koukala Roxie.
"No nestyď se, tady jsme všichni umělci. Nemáš se vůbec čeho bát. Ren hraje na saxofon, to si v této třídě myslím… druhý. Většina je zde flétnistů, pak taky klarinety, hoboje, lesní rohy, pár trubek. Já osobně hraju na všechny tyto nástroje." Napadla mě otázka, kolik mu je sakra let, když umí na všechny ty nástroje. Pohledem jsem se skoro doslova srazil s Rox. Ukázala mi na prstech 2 a 9.
"No, kdyby si něco potřeboval, stačí za mnou zajít, když se zeptáš spolužáků, jistě ti řeknou, kde mě tak zhruba najdeš. Mimochodem, celé mé jméno je Seiko Tomachiko."
"Aha… ehm… dobře…? Můžu si jít sednout?" Ukázal jsem na svoji lavici. Jen kývl hlavou a než se vzpamatoval, seděl jsem zpátky ve své lavici a jen čekal až hodina skončí.
"Mám pro vás hned na začátek seznam knih na tento rok a taky plán na následující půlrok." Na tabuli pověsil papír s našima jménama, abych na to viděl, musel jsem si vzít svoje brýle do dálky. Tomachiko si jen založil ruce na hrudi, na své ploché hrudi a hrdě pozoroval papír velikosti A4
"Už menší papír neměli…?" Řekl jsem si pro sebe kysele, když jsem se snažil zaostřit na dva sloupky našich jmen.
"Co přesně to je?" Zeptal se jeden kluk z přední lavice.
"Se ti kecá, když na to vidíš…!"Zaprskal jsem a málem přepadl přes stůl, jak jsem se nahýbal, abych viděl ta miniaturní písmenka. Dívka sedící přede mnou jen pohoršeně zakroutila hlavou.
"Se nepo…" Prohlásil jsem tichou angličtinou a dál koukal. Konečně se náš třídní otočil a když mě spatřil, jak přes své okuláre hledím na tabuli zmateně si mě prohlédl.
"Pokud na to nevidíte, přiďte blíž." Zvedl jsem se a zamířil k tabuli. Chvíli po mě se zvedli i ostatní, až se všichni poskládali kolem Tomachikova stolu. Tlačili se jeden na druhého, aby věděli, kde přesně je jejich jméno, stejně jim to bylo k ničemu, když nevěděli, o čem tohle celé je.
"Jde o úvodní test. Zavedl to náš pan ředitel, rozdělila jsem vás zde do dvojic, společně s dalšími třídními učiteli z vašeho ročníků ostatních tříd. Tady vidíte, s kým jste, váš úkol bude složit společnou píseň, zakomponovat do ní vaše nástroje a pokud možno k ní možná i přidat slova. Píseň pak nahrajeme."
"Ta slova jsou nutná?" Zeptal se někdo za mnou. Moc jsem to nevnímal. Prohlížel jsem si jméno člověka, který měl být mým partnerem pro tuto zkoušku.
"Kane…Konori… Aha? To ste mi toho řekli, kde ho mám jako asi tak hledat?! To si mám stoupnout před budovu s tlampačem a cedulí na krku a řvát, že hledám nějakého Kaneho Konori? To jako vážně?" Zrovna zazvonilo, všichni si pobrali věci a odešli, já odcházel poslední, mezitím jsem přemýšlel, jak asi najdu svého partnera…
Seděl jsem ve třídě, do které jsem se dostal asi čtvrt hodiny po zvonění. Ještě mi naše třídní, Rikanahetsu-sensei vynadala, že jdu pozdě, vymluvil jsem se na to, že jsem se ztratil, ostatně jako vždy, když mě Liam a jeho parta před hodinou někam uklidili. Zdejší učitelé mají za to, že můj orientační smysl je přímo šílený. A dokud mi to věří, nemám důvod si vymýšlet jinou omluvu. Jenom jsem si v lavici povzdychnul a lehnul si na ruce.
"Jsi v pořádku Kane?" Risa-sensei za mnou přišla, když jsem zůstal ve třídě sám. Sedla si do lavice přede mně a loktem se zapřela o mou lavici.
"Ne…" Zamumlal sem, ne že by se mi chtělo spát, ale byl jsem celkem zoufalý, myslel jsem si, že tenhle rok bude jinej, než ten předchozí…
Cítil jsem, jak se mi Rika začala přehrabovat ve vlasech.
"Máš tu binec… Kudy lozíš?" usmála se, i když jsem ten úsměv neviděl, cítil jsem ho. Rika-sensei byla jako sluníčko. Všechno dokázala rozzářit, no u mě se jí to nějak nedařilo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 20. dubna 2014 v 14:04 | Reagovat

Nya, nya.. *soví kukuč*

CO to melu? Ehm.. Zkrátka. Jako vždy. Šup další díl! *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama