Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodī ga daisukidesu 14

23. dubna 2014 v 12:37 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 14



Hele jako lidi já bych byla ráda, aby jste tak nějak víc komentovali a hlasovali v anketě pokud možno >> bo nějak ohodnotili článek xD jako víte co musím nějak vědět kolik lidí to čte ^^'

Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová




Cítil jsem, jak se mi Rika začala přehrabovat ve vlasech.
"Máš tu binec… Kudy lozíš?" usmála se, i když jsem ten úsměv neviděl, cítil jsem ho. Rika-sensei byla jako sluníčko. Všechno dokázala rozzářit, no u mě se jí to nějak nedařilo.

"Jak jsem říkal, ztrácím se a nacházím divný cesty…" vymluvil jsem se
Rika mi rukou přejela vlasama a pak mi tak zvedla hlavu, aby se podívala do mého obličeje.
"Nejsi tak hloupý, abys skákal do keřů." Podívala se na mě stylem 'já to vím'
"Nechtěl jsem to říkat… Ono je to trapný. Nikdo to nesmí vědět…" Zašeptal jsem tajemně
"Já to nikomu neřeknu" Slíbila a s úsměvem se ke mně blíž přiblížila, aby to nikdo neslyšel.
"Zakopl jsem a skončil v keři." Prozradil jsem naoko potupně
Začala se smát "Dobře, tak tohle je, trapný" zasmála se
Hah, další kdo neprohlédne nic. Povzdychl jsem si
"Děje se něco Kane?" Zvědavě natočila hlavu
"Rikanahesu-sensei… Jenom… Dělají si ze mě srandu, protože jsem nízký. Co bych měl dělat, abych vyrostl?" teď jsem zvědavě natočil hlavu já.
"Pij hodně mléka" odpověděla rychle a se zkušeným úsměvem
"Jsem alergický na laktózu." Prohlásil jsem rychle, jelikož takovou odpověď jsem rozhodně čekal.
"Eh… no… potom…" Snažila se na něco přijít
"Jo, to jsem si myslel" pronesl jsem sarkasticky a vstal, že odejdu.
"Co běhat?" Navrhla rychle
"Běhat?" otočil jsem se na ni s nelibostí.
"Vytáhnou se ti nohy." Přemýšlela za pochodu.
Jenom jsem pokrčil rameny "Popřemýšlím o tom, děkuju sensei" prohlásil jsem ze zdvořilosti a odešel ze třídy.
Po nástěnkách viseli listy s první zkouškou. Jenom jsem ji přejel očima. "Ren Itokki…" zamumlal jsem si. Byl jsem neskutečně rád, že je to zrovna můj spolubydlící. Ale bál jsem se, že všechnu práci schytá sám, jelikož já vážně neumím skládat. Tohle nehrozilo, snažil jsem se několikrát, vždycky to dopadlo katastrofálně…
Dostali jsme seznam věcí, co budem potřebovat, takže jsme víceméně měli volno. Šel jsem po chodbě, vyhnul jsem se pár 'starým známým' a pak jsem si to namířil tak nějak přímo k intru, který byl spojený se školou. Chci si dát sprchu a být co možná v bezpečí... No i když... musím si dávat pozor, aby Liam neoběvil jaké mám číslo pokoje.. Když to zjistil loni, chodil za mnou každou chvíli. A jak jsem už zmiňoval, můj spolubydlící to nechal být.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 24. dubna 2014 v 19:04 | Reagovat

Takový krátký?
Že já tě nakopnu, do té zadkové části? -.-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama