Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 9

19. března 2014 v 11:13 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 9




Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová



"Jestli se mi něco stane, zaplatíš mi nejen veškeré operace s pobytem ve špitále, ale taky zdravotní pojištění po dobu, co tu budu pracovat!" Zavrčel na Maxe Natsu a následoval s rukama v kapsách stejně jako ostatní učitelé Riku.

"Tak to bychom měli…"


Probudil jsem se trochu dřív. Potichu jsem ze skříně vyhrabal osušku s ručníkem a vyšel do miniaturní 'předsíně'. Opět, troje dveře. Zkusil jsem dveře vlevo. Bingo. Koupelna.
Po mé pravé ruce byla vana. Po mé levé ruce byli dvě umyvadla. U protější zdi vpravo byl sprchový kout.
Zapadl jsem do sprchy a umyl se, než se vzbudil Ren.
Byl jsem rád, že jsme se tak rychle spřátelili. Dokonce je otaku. Myslím, že tenhle rok by mohl být fajn.
Potutelně jsem se usmál.
Když jsem otevřel dveře do pokoje, už bylo rozsvíceno. Já s ručníkem kolem pasu a na hlavě, ve snaze vysušit si vlasy, jsem jen slepě prohlásil "Dobré ráno."
"Dobré" Pozdravil mě můj nový spolubydlící ospale a odešel nejspíš na záchod.
Vytáhl jsem ze skříně nějaký trenky, tmavý rifle a bílou košili.
Oblekl jsem si aspoň spodní část a oba ručníky hodil přes židli.
Rukou jsem si prohrábl vlasy, to mi na vysušení a zařízení "účesu" stačilo.
Sáhl jsem do báglu pro malou tašku přes rameno. Do ní hodil blok a pár tužek, gumu a ořezávátko.
Když jsem se otočil, Ren si právě oblékal bílou košili. Celá školní uniforma se skládala z černých, dlouhých kalhot, bílé košile a tmavě modré pletené vesty, kterou už měli zavěšenou na poutkách na dveřích pokoje.
Nedůvěřivě jsem přešlápl u dveří a nenávistně pozoroval vestu.
"Děje se něco?" Zeptal se mě Ren těsně za mnou
Trochu jsem nadskočil leknutím. "HE?! Hah… Ne, nic, jenom… Tohle" Ukázal jsem na vesty. "Budu v tom plavat!" křikl jsem. Ten kdo sem ty vesty dal, určitě nepočítal s prckem, jako jsem já. I když tu byli dvě velikosti, tak byla jedna větší než druhá.
Ren si vzal tu menší z nich a zkusil si ji na sobě. To si ji vzal schválně?
"Sedí mi dokonale, řekl bych" říkal zamyšleně, zatím co prohlížel délku a obvod.
Jenom jsem svěsil ramena. Když si vzal tu menší z vest a je mu fakt dobrá, co potom já?
"OK" Prohlásil jsem potichu a vzal si tu druhou, vetší… Ok, nevzal, spíš jsem se o to jenom snažil. Skákal jsem a stoupal na špičky, ale abych to z poutka shodil, to ne.
"Chceš to podat?" Zeptal se opatrně.
"…" Přestal jsem se snažit. Nesnáším svou výšku. Mohl bych se na to vykašlat!
Ren mi potichu podal vestu. Nejspíš věděl, že si mě kvůli výšce dobírali často… Ah, kdyby jen věděl.
"Díky…" Zašeptal jsem potupeně.
"Mám si vzít tu větší?" Zeptal se
"Ne. Tahle ti je dobrá, já si ji pak nechám vyměnit." Přetáhl jsem vestu přes hlavu.
"…" Je to horší, než jsem myslel.
Vestu jsem měl až do půli stehen, a to jsem ji ani nenatahoval úplně. Na břiše se mi ještě dělali překlady látky.
"Vážně nemám-"
"-NE." Přerušil jsem ho. Poslední co potřebuju, je soucit.
"Dobře…" Řekl celkem tiše. Urazil jsem ho?
"Díky, ale není potřeba. Vyměním to ještě dneska, takže v pohodě. Jenom s tím budu muset přežít zahajovací ceremoniál." Nevinně jsem se usmál
Ren přikývnul, vzal si nějakou krabičku s jídlem a začal snídat. Já jen vzal nějaký rohlík a strčil jsem ho do tašky k psacím potřebám.
"Ty nebudeš snídat?" Zeptal se nechápavě
"Já nesnídám. Hele? Já půjdu napřed, nevadí? Rád bych se setkal ještě s nějakýma spolužákama, než to všechno začne… Zítra můžem vyjít spolu ok?"
Jen přikývl a já se usmál a sbalil si věci.
"Víš, kde je hlavní budova s dvorkem?" Ujistil jsem se
"Já to najdu" usmál se
"No… To nezní moc přesvědčivě… Je to vlastně-"
Začal se smát. "Neboj, já to najdu. Půjdu s davem."
"Dobře… Když myslíš… Hele, nerad tě tu nechávám, ale-"
"Hele já to zvládnu" Zasmál se
"Dobře, tak… Zatím čus" Usmál jsem se, počkal si na odpověď a zmizel na chodbě.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 21. března 2014 v 20:34 | Reagovat

Další a delší!! :D

Bylo to úžasný, já to vážně zbožňuji. Chu chu chu ~ ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama