Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 8

15. března 2014 v 10:20 | Saskie |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 8




Další díly povídky lze najít zde


Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová


"Dobře, ale za to mi někdy půjčíš ty svoje pandí pantofle!" Se psím kukučem jsem se podíval na jeho papuče u postele. Kane ke mně jen natáhl ruku, za kterou jsem mu potřásl.
"Platí!"

Následující den…

Stál u okna ve svém pokoji, učitelé měli svoje byty nedaleko školy. Internát byl hned za školou před les, učitelské byty, spíše teda apartmány jako v hodně luxusním hotelu, až někde dál na opačné straně rozlehlého pozemku. Natsu stál u okna jen v černých slušných kalhotách, v pravé ruce držel nějaké papíry, v levé svíral svou košili a sako měl někde na ramínku pověšené na skříni. Dnes bylo krásné ráno, lepší si na zahájení nového školního roku ani nemohli přát. Slunce zrovna vycházelo nad dalekým obzorem a všechno živé se probouzelo do nového dne. Dnes vstal trochu dřív, nejen proto, že chtěl vidět nádherný východ zlatého kotouče, který jej již mnohokrát inspiroval při interpretaci nejrůznějších písní, ale také, aby si hned po ránu dal osvěžující horkou sprchu, která jej vždy postavila na nohy, ode dneška nečekal nic dobrého, měl zvláštní pocit, že se dnes něco stane, v horším případě podělá. Musí se dnes představit své třídě, další lidi co bude mít na krku a doufal, že budou alespoň trochu zodpovědní, ne, jako ti na střední. V rychlosti na sebe navlékl svoji košili, pozapínal knoflíčky a vydal se ke dveřím. Na chodbě směrem k východu z ubytovny potkal Rikanahesu-sensei, měla na sobě bílou sukni po celé délce potištěnou černými notami pěkně seřazenými do řádků, jako sonáta na papíře. K tomu měla černé tílko s malými třpytícími se kamínky na hrudi a boty na vysokém podpatku v bílé barvě.
"Oh, dobré ráno Yinguui-sensei." Usmála se na svého kolegu.
"Rika-sensei, sluší ti to, parádně sladěná jako vždy. Připravená na totální propadák hned na začátku roku?" Zeptal se bez zájmu, věděl jak tenhle den skončí.
"Ale jdi, myslím že to bude naprosto úchvatné. Max, tedy ředitel vymyslel perfektní číslo, ve kterém se všichni ukážeme jednotlivě v co nejžárnějších barvách. Jsem tak nadšená, ty snad ne?" Natsu jen protočil panenky a následoval nadšenou poskakující Riku k východu, kde už se pomalu scházel zbytek kantorského sboru.
"Ohayooo všichni!! Jak jste se vyspali?" Rika už z dálky křičela na ostatní. Skoro nikdo se netvářil nadšeně, někteří měli ještě stokrát horší výraz ve tváři než Yinguui.
"Bolí mě záda…"
"Asi to bude zas chvíli trvat, než si zvyknu na tu měkkou postel."
"Ani by mi nevadila ta měkká postel jako ta hnusná snídaně."
"Jo, přesně a vemte si, že S-ka si žijí i tady jak prasata v žitě." Komentovali všichni ubytovnu a žáky na kolejích. Rika jen tiše přihlížela. Natsu se opět tvářil nezaujatě. On si nestěžoval, vyspat se vyspal, snídani měl vlastní po tom, co ho Max varoval a co mají ostatní co on nemá mu bylo u pozadí.
"Zatímco my žerem ty hnusy, oni mají vejce se slaninou, nebo tousty. Nespravedlnost!" Učitelé stáli v malém houčku před ubytovnou. Natsu si po chvíli všiml Maxe, který stál v jejich shromáždění, zatím ostatními nezpozorován a jen přikyvoval. Musel se usmát, věděl jaký Max je a přestože ze sebe občas dělal až moc velkého debila, dokázal sem tam i rozveselit pochmurný den.
"Naprosto s vámi souhlasím milý soudruzi kolegové."Ozval se nakonec. Ostatní s leknutím nadskočili, dokonce od něj každý o krok ustoupil.
"Pane řediteli… Jak dlouho tu takto stojíte a posloucháte nás?" Zeptal se Tenshou-sensei, přičemž si posunul své brýle na nose. Max k němu vztáhl ruku a než se profesor vzpamatoval, rukou mu rozčechral jeho nagelovanou vlnku- dřívější ofinu- na čele.
"Dost dlouho abych vyslechl vaše usilovné prosby ke mně. Takže vy chcete vajíčka se slaninou? Není problém, nevím, proč jste to neřekli dřív." Usmál se a pohlédl na Natsua.
"Tak co, nervózní z prvního dne?"Zeptal se vážným tónem.
"No…"
"Nemusíš být!" Max praštil silně Natsua do zad, až se mladý profesor rozkašlal.
"To je tak skvělé!! Už se těším na ten uvítací ceremoniál!" Rikanahesu poskakovala jako králíček.
"Vidíte? To je aspoň charakter, ne jak vy oškerové. Trochu nadšení to chce!"
"Tak nám teda řekni, co pro nás máš za překvapení."Přihlásil se o slovo Masuchiko-sensei.
"Nic zvláštního, jen běžte všichni na střechu hlavní budovy a tam vám takový hodní páni vysvětlí co dál." Max chytil Masua za ramena a nasměroval jej k hlavní budově, všichni si ředitele nedůvěřivě prohlíželi.
"Jsem tak natěšená, co se asi stane!" Rika se k hlavní budově rozeběhla jako první.
"Jestli se mi něco stane, zaplatíš mi nejen veškeré operace s pobytem ve špitále, ale taky zdravotní pojištění po dobu, co tu budu pracovat!" Zavrčel na Maxe Natsu a následoval s rukama v kapsách stejně jako ostatní učitelé Riku.
"Tak to bychom měli…"




Tak, to bychom měli. Díly budou vycházet narozdíl od neděle na společném blogu tak ve středu ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 16. března 2014 v 12:19 | Reagovat

Bezva dílek. Těším se na další středu. :3

2 Sandra Sandra | Web | 17. března 2014 v 17:48 | Reagovat

Musím přečíst první díl :D Už brzo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama